Jak se mohla tak krásná ženská, tak mračit? Otevřela mi dveře a nechala mě projít, zatímco zkoumala obrovské kytice rudých růží.

,,Sage tu není." řekla místo pozdravu.

,,Já jí napíšu. Myslel jsem, že bude doma." šokovaně a nervózně jsem lovil mobil.

,,Má rande." prudce jsem se na ní otočil.

,,Cože?"

Vzpomněl jsem si na toho blba, co ji včera doprovázel. To snad nemyslela vážně. Ona řekla máti, že jde na rande s někým jiným?

,,Třeba se konečně nebude trápit a nebudu poslouchat, jak pláče." zvýšila hlas jako bych měl dostat přes hubu.

,,Ona pláče kvůli mně?"

,,Ještě se div. Včera jsi jí Bůhví co udělal a já ti říkám, že vy dva se k sobě nehodíte. Napochoduješ si sem a myslíš si, že všechno napravíš kytkou? Sage neopiješ kytkou. Vím, že jí ublížíš. Vím to." opřela se o linku jako hromádka neštěstí.

,,Já... vím, co se stalo s jejím tátou. Mrzí mě to. I já přišel o mámu zrovna, když jsem ji nejvíc potřeboval. To ona mě vždycky brzdila a říkala, co dělám špatně."

,,Řekla bych, že jsi už dost starý na to, abys pochopil, jak se chovat. Moje dcera není holka, kterou využiješ, použiješ a pošleš do háje. Rozumíš? Dej jí pokoj. Ten kluk, se kterým šla ji skutečně hodně zajímal. Sama mi to řekla. Snad už nebude plakat kvůli tobě."

Bylo toho na mě moc. Šla na rande, plakala kvůli mně a ještě tohle divadlo.

,,Nespal jsem s ní." špitnul jsem zahleděně do stolu.

,,Co?"

,,Sage mám rád. Vážím si jí a nečekám, že mi za tohle roztáhne nohy, jak si myslíte. Je to fajn holka a tohle si nezaslouží."

,,A co se tedy dělo v té učebně?" vystartovala po mně.

,,Přiznávám, že jsem jí do toho namočil já. Neznali jsme se a já po ní chtěl jen pomoct s přijímacím testem. Nedal bych to. Proto jsme se spolu zavřeli v té učebně."

,,Ty jsi podváděl?"

,,Ano. A nemrzí mě to, protože bych jinak nepoznal Sage."

,,Nejradši bych tě naprášila, ale neudělám to, protože bych potopila i ji." zamračila se znovu, ale to už přicházela Sage do kuchyně.

Nevěděla, že mi její máma pověděla o tom, jak plakala. Vsadím se, že si nadávala do naivních slepic, protože jsem všechno zmastil jako vždycky.

,,To jsme jako zase spolu nebo jak se mám chovat?" zeptala se tak dychtivě.

Došlo mi to. Všechno mi docvaklo. Bude jí líp beze mě. Obrátil jsem se k ní a vzal za obě ruce.

,,Všechno jsem tvé mámě řekl. Že jsem s tebou nikdy nic neměl a že jsi mi pomohla s těmi testy."

,,Co? Zbláznil ses?"

,,Promiň. Skončíme to divadlo. Navíc se ti rýsuje něco s tím, cos měla rande."

,,Nerozumím."

,,Nemusíme nic hrát. Jdeme na to jídlo?"

,,Jdi. Za chvíli přijdu." zdála se být roztřesená.