Nemohla jsem ani dýchat a nebylo to těmi třemi patry, které jsem musela vyběhnout do bytu, ale spíš tím, jak si ležérně ten frajírek napochodoval až sem a myslel si, že bude všechno v pořádku, ale nic nebylo v pohodě. Všechno podělal, jak mohl a ještě mi lhal. Nebyl s tátou, byl s nějakou holkou.

,,No kde jsi? Proč mi to nezvedáš?" šílela máma v kuchyni.

,,Nech mě, prosím." zabouchla jsem za sebou dveře od pokoje a zírala na krabice a tašky, které jsem ještě ani nevybalila.

Po tvářích se mi kutálely slzy a já je nestačila utírat. Skočila jsem na postel a popadla polštář, abych utlumila pláč.

,,Kde je ten tvůj..." otevřela dveře. ,,...Sage, proč pláčeš? To on?" posadila jsem se na postel a snažila se hodit do klidu.

,,Ne." zalhala jsem.

,,Nejsem blbá. Nechtěl přijít?"

,,Přišel. Stojí možná ještě dole."

,,Pohádali jste se?"

,,Nechci o tom mluvit a už vůbec ne s tebou."

,,Protože víš, že mám pravdu. Bůhví, co ti ten borec udělal. Sage, já ti nechci něco odpírat, ale snažím se jen, abys byla šťastná. Nechci se dívat na tvoje uplakané oči. Dala bych za to život, aby ses nemusela nikdy trápit jako já."

,,Nezlob se, já vím, ale nikdy mě nemůžeš ochránit tak, abych se nezamilovala."

,,Pohádali jste se nebo co se stalo?"

,,Vážně o tom nechci mluvit."

,,Třeba bych ti mohla poradit nebo pomoct."

,,Měla jsi pravdu. Tyhle frajeři jsou všichni stejní sobci a hajzlové. Dneska chci brečet, to mi dovol, ale slibuju, že zítra už se budu smát a vyjdu si s klukem, co se o mě dneska v cukrárně fakt zajímal."

Její pohled mi trhal srdce. Chtěla mi pomoct, ale nedokázala to. Nemohla mi pomoct. Ten kluk dneska byl možná moji jedinou nadějí, že na Emersona zapomenu. Popadla jsem mobil a šlo to jako po másle.

,,Sage, posral jsem to. Omlouvám se. Už nikdy tě nezklamu. Budu tvůj otrok a klidně si na mě vezmi bič nebo mě přijď zboxovat do sportovního klubu naproti škole. Budu tu do půlnoci vzteky mlátit do pytle, jaký jsem debil. Fakt mi na tom záleží. Přijď si na mě vybít vztek."

Byla jsem smutná a vztek jsem na něho měla taky, to měl pravdu. Dovedla jsem si představit, jak si vezmu rukavice a praštím ho do toho jeho dokonalého obličeje. Nakopu ho do rozkroku a pak ho začnu škrtit. Jo to by mohlo pomoct. Utřela jsem si slzy, vytáhla tepláky a tílko a zmizela.

Bylo tu docela živo na to, že bylo asi osm. Dost lidí ze školy tu posilovalo, běhalo na pásech a v malých rinzích se postrkovalo několik cápků. Emersona jsem poznala hned. Chtěla jsem se na něho vrhnout vzteky, ale místo toho jsem civěla na jeho tělo bez trička. Tak tímhle hladí tělo jiným. Stačil jediný pohled, jak se mu napínaly svaly na pažích, když je zvedl, aby dal ránu soupeři. Jeho široká záda se napnula a já úplně zapomněla, co jsem chtěla. Takovou moc nade mnou měl.

V ten okamžik jsem se ztrácela a chtěla spíš zmizet. Jenže bylo pozdě, všiml si mě.

,,Sage, přišla jsi?" seslal na mě ten svůj sladký úsměv, který mi totálně obrátil žaludek a můj mozek skákal dvojité salto.

,,Natřu ti to, frajere." zamračila jsem se na něho a odhodila kabelku pod ring.

Následně už jsem prolézala mezi provazy a střídala se s chlapem na steroidech. Zatímco jsem si oblékala rukavice, Emerson ze mě nespouštěl oči a culil se. Já mu stejně tak zírala do neuvěřitelně rozpalujících očí a snažila se o nasraný výraz.

,,Tak pojď do mě." vysmíval se mi, zatímco jsem začala poskakovat směrem k němu.

Lehce ohnul záda a kryl si obličej. Cítila jsem studenou podlahu i jak se mi potily dlaně, když se na mě takhle díval. Jak jsem se zatraceně měla soustředit, když on neměl tričko? Naše pohledy byly stále zabodnuté do sebe, když jsem naznačila úder pravačkou, když jsem ve skutečnosti nakopla jeho holeň a on jen bolestivě zavřel oči a vydechl.

,,Jsi dobrá."

,,A ty mrtvej." vypálila jsem další pecku a tu mi zbrzdil svojí rukavicí, ale znovu jsem zaútočila nohou do jeho stehna a on lehce zacouval.

Opět se na mě usmál a já už mu jí fakt chtěla natankovat.

,,Sem se mi podívej." zaklepala jsem na svoje prsa a on skutečně sjel očima na můj výstřih, ale to už jsem využila situace a vpálila mu jí do tváře.

Prudce zavřel oči a trochu se zašklebil, jako by těmi pohyby zmírňoval bolest.

,,Ty jsi pěkná mrcha."

,,A ty jsi jenom chlap." ušklíbla jsem se.

Bylo mi upřímně jedno, že je v obrovské hale ještě dost lidí. Prostě jsem si svlékla tílko a nechala si jen sportovní podprsenku.

Začal se smát ještě víc a přejel si jazykem přes zuby.

,,Tak pojď na mě, kotě."

,,Udělám ti to jako žádná jiná." otevřela jsem oči dokořán a ani nemrkala, zatímco on se zdál být pobavený.

,,To by ses musela ale hodně snažit."

,,Vůbec mě neznáš."

,,Líbí se mi tvoje taktika."

Zatímco žvatlal, nečekaně jsem mu jí prdla do břicha. Bylo tak pevné a byla jsem tak blízko, že jsem ucítila jeho parfém, který mě tak dostával.