Nebudu vám lhát, trpěl jsem tím, že jsem musel odevzdat mobil, jelikož jsem nemohl bombardovat Hiromiho prosbama, aby si pro mě přijel, protože jestli pro mě by nepřijel, dopadlo by to tu špatně. Ale je pravda, že co jsem přežil nějak první hodinu, ze který si opět pamatuju velký kulový, tak mě Mira provedla celou školou a co jsme přišli na střechu školy, bylo mi lépe.
,,Koukám, že jsi opravdu mimo, když jsi se uvolnil až tady," uchechtne se Mira a sleduje mě, jak si užívám větru, co lehounce si hrál s mými bílými vlasy.
,,Promiň, opravdu jsem se jen špatně vyspal a popravdě si špatně zvykám na nové prostředí. Takže se omlouvám, zda jsem tě urazil a případně sis musela myslet, že jsi nudná. Nejsi, děkuju, že jsi mě tu provedla," řeknu a kouknu na ni.
,,V pohodě, jsem na to zvyklá... Kdybych tě třeba otravovala moc, stačí mi to říct," pousměje se a opře se o zábradlí.
,,To si myslet nebudu nikdy, slibuju. Náhodou jsi moc fajn," řeknu ji a taky se opřu o zábradlí vedle ní.
,,Tak tedy děkuju. No mluvila jsem teď jen já, pověz mi ty teď něco o sobě," usměje se Mira, ale v tu chvíli zrovna zazvonilo.
,,O další přestávce, slibuju. Teď musíme jít," oznámím, naposledy se nadechnu a rozejdeme se do třídy.

*Upřímně, jestli si myslíte, že se rozepíšu o nějaké jeho hodině, tak se pletete, stejně se těšíte jen na ty úchylné části xD takže mi promiňte, že když už tedy bude rozepsaná hodina, tak to bude osekaný*

Po hodině, kterou jsem už tak nějak vnímal, byla obědová přestávka. Okamžitě jsem šel na střechu, jelikož to vypadalo, že Mira šla se svou skupinkou spíše na dvorek a já tedy šel sám. Vůbec mi to nevadilo, přeci jen kolikrát věta - "vlk samotář" nevznikla jen tak. Ano, radši bych byl doma s Hiromim, ale tam bych kolikrát vlastně stejně taky jedl sám.
,,Ah, on tu někdo je..." uslyšel jsem za sebou hlas a když jsem se otočil, tak jsem uviděl takového typického školního rváče. Byl to vysoký, hubený kluk, ale šlo vidět, že má svaly, blonďáček s piercingama. Uvidíme, jak na to zareaguju, jinak bych měl radši zdrhat, upřímně - neměl by šanci.
,,Tak jsem tu... Co mi uděláš, střecha je snad pro všechny, nebo snad ne?" zeptám se jej úplně v klidu a sleduji ho bez mrknutí oka. Přiblížil se ke mě a mohl vidět nepatrný záblesk v mých očí, jak se pomalu probouzí vlk. Teda samozřejmě kdyby to věděl.
,,Chlapeček si nějak vyskakuje. Co kdybych ti ukázal, co se stane všem, co vstoupí na moji oázu klidu?" zeptá se mě už celkem blízko mě a já na něj zavrčel.
,,Daiki?" uslyším najednou za námi, když se snažíme jeden druhého přesvědčit, že ten druhý je tu alfa. Jenže jediného alfu uznávám Hiromiho, takže když jsem zahlédl Miru, která už podruhé vysloví moje jméno, tak jsem od něj začal odcházet, ale nepřestával ho sledovat.

Když jsme byli v chodbě, tak teprve pak jsem konečně vnímal.
,,Ty fakt vrčíš?" zeptá se mě Mira, takže asi tuší, že jen tak vnímat napoprvé nikdy nebudu a já se zasmál.
,,Jo, občas vrčím jako pes... To se ti snad nestává?" zeptám se a ona se zasměje taky. Snad jsem to zakecal dobře, nepotřebuju dlooouhou přednášku od Hiromiho, proč musíme skrývat svou identitu.
,,Tak je pravda, že dokážu mňoukat jako kočka... Takže nejsi jediný nenormální," zazubí se na mě a protáhne se.
,,Kdo to vlastně byl?" Zeptám se ji konečně a ona se rozhlédne, jakoby to bylo nějaké vládní tajemství.
,,Kadehara Kuro. Má to tu pod palcem. Všechno a všechny. Střecha je vlastně jeho, ale už jsem si tak nějak vytipovala, kdy tam není, proto jsem ti ji mohla minule ukázat... Je tam spíše přes tu obědovou přestávku, takže ty menší tam klidně choď," řekne mi a já přikývl, že rozumím, ale nejradši bych za ním přišel a ukázal mu, že přišel nový alfa téhle školy. Nakonec zazvonilo na hodinu a tak jsme se s Mirou odebrali do třídy.

Po škole jsme dostali zpátky mobily a já hned zkontroloval, zda mi aspoň smsku nenapsal přes tu školu, ale nic nebylo. Byl jsem docela zklamaný, jelikož jsem myslel jen na něj a on byl opět zabraný do jeho práce.
,,Pane Onuma, jaký jste měl první školní den?" Zeptá se mě řidič, ke kterému jsem po rozloučení s Mirou přišel a jen se na něj podíval.
,,Zajímavej..." podotknu a sednu si do limuzíny. Jenže z okénka jsem se setkal s očima toho blonďáčka, kterému jsem málem prozradil svoje pravé já a propaloval to sklo, jakoby snad viděl i mé oči, jelikož zadní skla v limuzíně byla zatmavená. Neměl jsem strach, spíše jsem zase cítil vlka, jak by nejradši ovládl mé tělo a ukázal mu alfu, ale nakonec jsme se rozjedeme konečně domů.

,,Hiiiroooomiiiii!" vyjeknu hned a běžím do vily a hned za Hiromim, aniž by snad ještě řidič dobrzdil před vilou a už jsem byl kolem Hiromiho krku. Překvapivě na mě čekal aspoň v hale. Okamžitě mě obejme a očichá.
,,Páchneš těma lidma... Budu si na to muset zvyknout," zamručí, než konečně spojí naše rty a já spokojeně zamručím.
,,Chyběl jsi mi tam... Chyběl mi mobil, abych tě mohl bombardovat smskama, že chci domů. Už tam nechci jít, prosím..." zakňourám a udělám psí oči. Hiromi vypadal, že se mu to, jak po těch lidech páchnu, moc nelíbí. Ale řekl něco, co se mi moc nelíbilo.
,,Promiň štěňátko... Už jsme o tom mluvili..." vydechne a já zakňučím. Vůbec se mi to nelíbilo.
,,No a jak jsi se tam měl. Povídej," usměje se na mě Hiromi a já pozvednu obočí. Že by neměl žádnou práci teď?
,,Co tvoje milovaná práce?" zeptám se jej, jelikož můj vlk byl od Kura podrážděný a od toho, že mi nenapsal ani jednu smsku.
,,Mám celé odpoledne jen pro tebe. Slibuju," řekne a já si jej chvilku prohlížel, než jsem nakonec se usmál a začal mu říkat můj den.

,,Takže si musíš dávat pozor na Kura? Myslím si to dobře?" zeptá se mě, když jsem mu řekl celý můj den ve škole a já přikývl.
,,No, myslím, že potřebuješ odměnu za to, že jsi ten den nějak zvládl," zavrní najednou Hiromi a políbí mě na moje citlivé místo na krčku. Zasténám a nastavím krk tak, aby mohl na celý.
,,Jen tentokrát žádné cucfleky prosím..." vydechnu, ale to už cítím, že jeden vytváří. Zakňourám, jelikož zítra máme tělocvik a opravdu nepotřebuju, aby si ti lidé šuškali, že jsem něčí d*vka...
,,Promiň štěňátko... Tak použiješ make-up," zamumlá Hiromi a povalí mě pod sebe.
,,V té uniformě jsi sakra sexy~" zašeptá mi do ouška, který olízne a jemně skousne. Od té "rvačky" se vyhýbá veškerých kousanců, abych se nedej Bože neproměnil. Začnu mu sténat hezky nahlas přes celý pokoj, když mi doslova tu uniformu roztrhá a zamumlá něco o tom, že mi koupí později jinou. Musel jsem se trochu zasmát tomu, jelikož to bylo svým způsobem roztomilé, když se mu sakra zamlouvám. Jenže nevím, co to do mě vjelo, když jsem ho povalil pod sebe tentokrát já a myslím, že jsem Hiromiho taky dost překvapil, když jsem viděl jeho výraz. Prostě jsem chtěl vidět, zda mi přenechá taky kontrolu nebo je jediný alfa jen on. Kupodivu přenechal, ale v jeho očích to vypadalo, že asi to je jen ze zvědavosti, že kdyby chtěl, tu kontrolu mi nenechá. No, aspoň na chvilku si to tedy užiju, abych pak měl pocit malého vítězství. Takže jsem mu roztrhal košili, jako on to udělal s mou uniformou.
,,Ale, vlk se u tebe probral? To tě fakt štve ten Kuro, že chceš tomuhle číslu teď velet?" zeptá se mě Hiromi s pobaveným úšklebkem a já se na něj kouknu se žlutýma očima.
,,Takže opravdu se probral tvůj vlk. Nuže dobrá, nechám se od tebe rozmazlovat~" zavrní Hiromi a já na něj zavrčím, aby byl zticha.

Z pohledu Hiromiho:

Bylo roztomilé, jak štěňátko převzalo iniciativu jen tím, že jej nějakej Kuro chce přesvědčit, že on je alfa školy a on jim nikdy nebude. Takže když roztrhal i džíny, vydechnu. Byli moje oblíbené. Nesmím ani ceknout, nebo akorát hrozí, že jeho vlk vyjde na povrch v jinačí podobě, jak jen oči a to bych upřímně nechtěl, pokoj je sice velký, ale bojím se, zda vůbec se do pokoje jako vlk vešel. Když sundá trenky, asi tohle musel převzít on, ví, že kdyby mi je strhl, nemuseli by jsme se dalších postelových hrátek dočkat. Zasténal jsem, když mě začal laskat po celém těle a rukama zajel k mému rozkroku. Přejel po mé délce a já zavřel oči. Tohle si nechám líbit, asi mu nechám volnou ruku častěji. Jsem rád, když se konečně tak moc nestydí a ukáže mi taky jeho úchylnější stránku~
,,Ah, Daiki~" zasténám, ale to si vysloužím opětovné zavrčení a dokonce jeho drápy na mých stehnech. Vůbec je sice do mě nezaryl, ale vypadalo to tak, že jestli ještě opět ceknu, zaryje je do mě a budu lhát, bude to bolet. Takže jsem jen spokojeně vydechoval, když si mého kamaráda vezme do úst. Škoda, že si ho nemůžu natočit, myslím, že se bude pak roztomile stydět~ No ono i samotná myšlenka ho přivede do rozpaků. Když se na něj zničehonic kouknu, mohl jsem si říct, že jsem vyhrál v loterii, protože vidět Daikiho, jak se sám sebe připravuje, byl nádherný pohled. Takže i když chce být alfa, pořád chce být ten dole. Zajímavé~

Když se připravil, tak na mě nasedl a spokojeně zamručel. To i já, jelikož byl tak nádherně úzký~ Zkusil jsem, zda mě nechá mu dát na stehna ruce, ale bohužel ne, hned mi odehnal, takže jsem je dal za hlavu a spokojeně vydechoval, když se teda začal snažit sám. Je mi jasný, že to nevydržím, jelikož docela je to mučení, když se snaží sám, ale opět mě překvapil celkem rychlím tempem, který bych snad ani sám nezvládl. Kousnu se do rtu, abych pak opět nevydechl jeho jméno a nevysloužil si další varovné zavrčení. Možná poslední zavrčení a asi bych byl já, kdo by měl něco v zadku. A to samozřejmě nechci. Nakonec povolí, když se v tomhle tempu dvakrát udělá a nechá mě konečně na něj sáhnout a povalit pod sebe. Převzal jsem to za něj a po určité chvíli jsem se do něj udělal i já. Ano, tušíte správně, plánuju druhé kolo ve sprše~ Takže jsem ani nečekal, nevyjel z něj, vzal ho do náručí a odnesl do koupelny. Myslím, že nás čeká velice zajímavé odpoledne~

Tak je to tu, další kapitolka a tentokrát o něco delší s pikantním koncem. Aspoň doufám, že se vám konec líbil, jelikož jsem to psala v unavenosti, ale co bych pro vás neudělala. Navíc jsem opět po týdnu na noční a to je prostě chvíle, kdy se nudím a docela mám i chuť na psaní, takže o víkendu začnu s novou kapitolkou~ Ale nic neslibuju, až kapitolka opět bude, tak bude, jelikož už mi není 16 a už to není co bývalo... :D tak pa u další kapitolky ^^