Z pohledu Yoshiho:

Když mě Daiki poprosí, abych přijel do Hiromiho sídla, tak jsem byl překvapený. Myslel jsem, že to, co se před pár měsíci stalo, tak že se se mnou nebude bavit... Zajímalo by mě, proč asi? To se dozvíme dneska odpoledne.

,,Zlato? Dneska jdu do Hiromiho sídla..." řeknu, když vejdu do mého a Zerova pokoje. Zrovna něco sepisoval do notebooku a když se na mě koukne s tím, že jej to evidentně zajímalo taky.
,,Cože? Co tak najednou? Že by ti sám samotnej Sasori Hirmi odpustil, cos mu provedl?" zeptá se mě a já se jen zasměju.
,,Hiromi ne... Ale Daiki..." zamumlám a najednou byl na nohou. Přišel ke mně a chytl mě za zadek. Eh, ano, to on je ten dominantní v našem vztahu.
,,Víš ale, že jsi teď jen můj, i když jsi vůdce smečky?" zeptá se mě a políbí mě na krk. Zatají se mi dech, popravdě sex s ním je sakra úžasný...
,,Jasně že to vím... Je to asi jen přátelská návštěva... I tak tě poprosím, abys pohlídal smečku..." zamumlám a popravdě, kdybych nebyl nahlášený na určitou hodinu, asi bych po něm skočil teď a tady, ale nakonec jsem se musel od něj odtáhnout.
,,Pohlídám, to je jasný... Ale věř, že jestli ucítím jeho pach na tobě, tak ho půjdu osobně vyzvat na souboj!" zavrčí Zero a já ho políbím.
,,Neboj se, maximálně ho obejmu na pozdrav, ale jinak se ho ani nedotknu a on mě... Navíc, víš, že je silnější, než kterýkoliv vlk v naší smečce? Navíc budeš mít za zadkem Hiromiho a opět by vypukla válka... A mě to už nebaví, stačí, když se mě bude snažit svrhnout někdo z moji smečky, než abychom opět bojovali proti upírům," řeknu mu do očí a usměju se. Miloval jsem ho, ale jestli se mě opět zmocní touha po Daikim, protože vypadá jako ona... Radši jsem nakonec odešel z pokoje a nasedl do auta, které mě odváželo z mého sídla.

*o 20 minut později v Hiromiho sídle*

Teď jsem seděl před Daikim a sledoval ho. Tak proto mě zavolal... Chtěl něco zjistit o jeho matce. Povzdychnu si a napiju se vody, kterou mezitím sluha přinesl a zadíval se mu do očí.
,,Co o ni už víš?" zeptám se nejprve, protože nevím, co mu Hiromi už řekl.
,,Prakticky jen to, že moje matka byla, nebo je víla... A že jsi ji miloval nebo co... To proto jsi mě přeměnil jako vlkodlaka?" zeptá se a pohlédne mi do očí. Měl je nádherné, jako jeho matka. Ach, furt to bolí, když na ni pomyslím. Ano, mám Zera, ale na něj a jeho matku nezapomenu nikdy a i tak je budu mít ve svém srdci. Rozhodnu se mu to tedy povyprávět.

*o 30 minut později*

,,Takže netušíš, kdo je můj otec... Ale rozhodně to člověk nebo nějaký jiný nadpřirozený druh není..." řekne nakonec Daiki a povzdychne si.
,,Asi tak, je to určitě vílák, ale jestli třeba nepatří do vyšších vrstev ti už nepovím. Máš ještě nějakou otázku?" zeptám se a usměju se. Chudáček, byl z toho všeho zmatený a ani se mu nedivím.
,,Myslím, že toho slyšel dost..." ozve se náhle hlas pána domu a já ho viděl stát ve dveřích a propaloval mě pohledem.
,,Jasně, chápu, už půjdu, nejsem tu vítaný..." uchechtnu se a zvednu se. Zamávám radši Daikimu a projdu okolo Hiromiho. Pak nasednu do auta a jedu domů. Přiznávám, někdy mi vrtá hlavou myšlenka, jaký by to bylo, kdybych žil buď s Nui a nebo s Daikim, kdybych ani jednoho z nich nenechal odejít.

Z pohledu Daikiho:

,,Ale no ták, zrovna to bylo zajímavý..." zakňourám na Hiromiho, když ke mně došel, vyzvedl do náruče a sedl si se mnou do křesla. Miloval jsem tyhle chvilky s ním...
,,Zase později, nemusíš to vědět hned všechno naráz... Ještě by se ti z toho všeho zamotala hlava a omdlel by jsi..." usměje se a zaboří mi do krku jeho obličej. Miloval můj pach a nikdy mě nekousl, věděl by, jak by to pak dopadlo.
,,Ale chápeš, že mě rodiče tohle nikdy neřekli... Proto jsem z toho všeho hrozně zmatený a chtěl bych je vyhledat... Co mě vyhodili z baráku, tak jsem po pár dnech šel k nim domů a už tam byl někdo jiný... Ptal jsem se i sousedů, ale ty mě vůbec nepoznávali a ani nevěděli, že tam moji rodiče kdy bydleli... Nepřijde ti to divné?" zeptám se a zadívám se do stropu.
,,Divné to není, většina nadpřirozených bytostí, co se rozhodnou žít ve světě lidí, žijí jen do doby, co mají důvod... Kdybych třeba já neměl důvod bydlet tady v Tokiu, tak bych taky byl v Transylvánii s ostatními upíry... Jediní vlkodlaci mají radši města, než les, to víš, v zimě nemusí být pak ve své vlčí podobě a nemrznou jim tlapky..." zamumlá mi Hiromi do krku a lehce mě jen tak náznakem kousne do krčku. To dělá vždycky, když je v náladě.
,,Takže říkáš, že moji rodiče odešli zpět do lesa? Sakra, měl jsem se zeptat, v kterém lese Yoshi moji mámu poznal... Takhle to může bejt jakýkoliv les a navíc... Co když na mě svrhla to stejné kouzlo, co na Yoshiho, že už je nikdy neuvidím?" zeptám se a Hiromi jen zamručel.
,,Nad vším moc přemýšlíš, štěňátko... Radši pojď do postýlky..." zavrní Hiromi a začne mi líbat krček. Aish, zrovna tohle mě přivede do nálady, to musím uznat...
,,No tak dobře..." vydechnu a to už jsme byly u nás v pokoji v posteli.

Z pohledu Yoshiho:

Přijel jsem domů a jakmile vlezu do dveří, už je na mě natisknutý Zero a očichává mě.
,,Zlato, klid... Jen jsem se s ním objal a povídali jsme si, jak jsem ti slíbil... Myslím, že pach sexu bys poznal, ne?" zamručím a on se na mě koukne lehce nedůvěřivě.
,,Tobě věřím, jemu ne..." zamručí Zero a obejme mě zezadu. Všichni vědí, že spolu jsme a přejí nám to, jen kdyby věděli, kdo je v posteli alfou, mysleli by si, že by spíš měl Zero být alfa, když nedokážu být alfou ani v posteli.
,,Co jste si vlastně říkali?" zeptal se a šel mi udělat kafe, když jsme šly do kuchyně. Pár ze smečky, co neměli rodinu, tam sedělo, ale stačil jediný pohled a už byly v tahu.
,,Nic, jen jsem mu opět povyprávěl příběh o jeho matce a pak mě prakticky Hiromi vykopl z baráku, nic víc..." pokrčím rameny a usrknu z hrnečku, když mi přede mě postaví kafe.
,,Hmm, takže se možná budete asi vídat častěji, že?" řekne Zero a v jeho hlase jde slyšet jistá známka žárlivosti.
,,Asi jo... Neboj, na nějakou s těch schůzek tě pozvu taky... I když bych byl radši, kdybys hlídal smečku..." usměju se a políbím ho na rty, když se mu pověsím kolem krku.
,,Dobře, věřím ti," usměje se Zero, polibek mi oplatil a nakonec jsme na konci dne zapadli do pokoje a už z něj až do rána nevylezli...

2. kapitolka je na světě a tím vás chci žádat o odpuštění, jen jsem toho v červnu měla dost (závěrky) a pak jsem se psychicky připravovala na to, až budu 14 dní na brigádě s VIP hostama a doufala jsem, že mě nechají pár minut samotnou, abych napsala aspoň pár vět či na chvilku vypnout mozek a podívat se na anime. Takže pokud to bude vycházet do 28.7. tak snad se ode mě aspoň té 3. kapitolky dožijete :D a ano, další kapitolka skoro o ničem a v tom nejlepším vám to ještě utnu :D nebojte, jednou se o té části rozepíšu :D :D