Z pohledu Hiromiho:

Uběhl už nějaký ten měsíc, kdy jsem Daikiho zachránil před Yoshihikem a jeho vůlí. Pff, takhle sprostě mi sebrat mého vlčka se nedělá! Taky jsem mu to nandal, hehe... Samochvála sice smrdí, ale já byl hlavně rád, že ho tu mám zpátky. Ale teď mám na starosti jen jednu věc, kterou musím teď udělat...
,,Zlato? Kdepak tě mám? Mám pro tebe novinku," houknu na celý dům a čekám, kdy uslyším dusot a vzápětí ho mám pověšeného kolem krku.
,,Ah, tady jsi," usměju se a pohladím ho po vlasech. Někdy se choval jako štěně, ale to mi nevadilo, věděl jsem, že svého vlka už zvládl na jedničku, takže to, pro co jsem se rozhodl, jeho vlk nebude nijak překážkou, maximálně bude dobrý v tělesné výchově v běhu.
,,Copak mi chceš říct, Hiromi?" zeptá se mě a culí se. Byl opravdu roztomilý, zvlášť v posteli~ Ale o tom Vám povím jindy, dneska ne.
,,Půjdeš zpátky do školy, chtěl bych, abys mi jednou pomáhal ve firmě," usměju se a jeho pohled se změní v nechápavý.
,,Ale proč musím do školy? Já... Myslím, že nejsem dost připravený, co když mě někdo naštve a já svého vlka nezvládnu?" zeptá se náhle a začal nad tím až moc uvažovat. Obejmu ho kolem pasu a snažím se ho uklidnit.
,,Šššš, zvládneš to... Věř mi. Nebo ty si nepamatuješ, co se ti stalo před pár měsíci?" zeptám se ho. Přikývne, ale pořád z něj vyzařuje určitá nejistota.
,,Můžu si to nechat projít hlavou? Musím se teď hodně věnovat Niborimu, dlouho jsem ho přehlížel a ani nevíš, jak bylo těžké, získat si jeho důvěru zase zpátky," zeptá se a koukne na mě.
,,Dobře... Ale věř mi, že i když si to teď odložíš, tak se ti nebude chtít vůbec a musíš mít nějaký vzdělání... Co budeš dělat, až mě někdo zabije dřevěným kolíkem? Budeš muset převzít firmu a pokud tě do toho nezasvětím, tak nebudeš vědět, co dělat..." řeknu mu a pak se odtáhnu.
,,Jdu na chvilku pracovat. Večer chci vědět tvou odpověď," dodám a odejdu do pracovny.

Z pohledu Daikiho:

Škola? Já myslel, že má pro mě mnohem lepší novinku, než školu. Škola mě sice v minulosti bavila, docela jsem i vynikal, ale jakmile mě Yoshi kousl, tak mě vyhodili z domu a podle všeho jsem nebyl normální od začátku. Co jsem se dozvěděl od Hiromiho, tak Yoshi jim říkal o moji minulosti to, že bych měl být i víla... Proč mi to ale rodiče nikdy neřekli a proč se nastěhovali do normálního obydlí a žili život jako lidi? To mi přišlo, jako záhada, kterou jsem se jednou chtěl dozvědět...

Vrátil jsem se zpět za Niborim a začal si s ním hrát. Stejně na to s mou rodinou musím myslet. Hiromimu jsem nic neřekl, ale kontaktoval jsem Yoshiho kvůli tomu, měl by se teď někdy zastavit, tak snad nebude proti, přeci jen má Zera, takže by o mě neměl projevovat zájem i když mu tolik připomínám matku. Tak jsem zvědavý, co se od něj ještě dozvím.

Jak jsem si mohl myslet, odpoledne se vilou prohnal zvuk zvonku a vzápětí ke mně přijde sluha s tím, že tu mám návštěvu. Určitě to vyslepičí i Hiromimu, pokud nemá nějaký důležitý telefonát, což je skoro každou chvilku, ale nijak mu to nezazlívám, musí nás nějak živit, což mě přivádí k jeho myšlence, že bych asi měl nabídku se školou přijmout. No, teď na to nebudu myslet, dojdu za Hiromim, oznámím mu návštěvu, aby neřekl, že se za jeho zády sházím s jeho bývalým nepřítelem a on o tom ani nevěděl.

,,Hiromi?" zeptám se, než vlezu do jeho kanceláře a zaklepu. Byl uprostřed papírování, takže to vypadá, že mu to sluha ještě nepověděl i když vím i já, že jakmile pracuje, tak ho nemáme rušit.
,,Ano, zlatíčko?" zeptá se, když se na mě koukne s úsměvem.
,,Nevíš, kdo to přišel? Jak pracuju, tak mě rušit nemůžou," řekne mi a já přikývnu.
,,Je to Yoshi... Přišel sem na moji žádost, protože se ho chci zeptat na mou matku... Chci, abys to věděl, abys mi to pak nevytkl někdy v budoucnosti..." zamumlám, když k němu přijdu a sednu si mu na klín. Věděl jsem, že ho to obměkčí, takže doufám, že to zabere i teď.
,,Furukawa Yoshihiko? No, jestli to budou opravdu jen otázky ohledně tvoji matku, tak s tím problém mít nebudu, ale jakmile na tebe sáhne, zavolej mě a já ho na místě zabiju, dobře?" zeptá se a já musel kývnout, jinak by mi to nedovolil.
,,Děkuju a... Do školy nakonec půjdu, zvážil jsem pro a proti a máš pravdu... Kdyby tě někdo zabil, tak buď bych šel za tebou a nebo bych převzal tvou firmu a bude lepší, když si ty znalosti nějak dám do hlavy a jinak to nepůjde, než přes školu," řeknu a usmívám se. Hiromi mě hned políbil šťastně a přitulil.
,,To jsem nesmírně rád, zlato, že jsi to pochopil. Necháš mě pracovat?" zeptá se a já přikývnu.
,,Půjdu za Yoshim, pak ti řeknu, jak to dopadlo, dobře?" zeptám se, políbím ho a jdu za Yoshim, který na mě čekal v obýváku.

,,Daiki!" přivítá mě Yoshi, když vstane, přijde ke mně a obejme mě. Obejmutí mu tak nějak oplatím a pak si oba sedneme na gauč.
,,Ahoj Yoshi, díky, že jsi přišel. Kde máš Zera?" usměju se na něj a když jsem se chtěl zeptat, co a jak, přišel sluha.
,,Dáte si něco k pití, pánové?" zeptá se nás a já ho poprosím o džbán vody a dvě skleničky. Přikývne, pokloní se a odejde, aby nám to donesl a já se opět zaměřil na Yoshiho.
,,Nemáš zač, po tom, co jsem udělal, cítím, že bych to měl nějak oplatit... A Zero hlídá smečku, kdyby náhodou by na nás někdo chtěl zaútočit... Takže, co by jsi chtěl vědět?" zeptá se mě Yoshi a já se nadechl a vydechl.
,,Co všechno by jsi mi řekl o moji matce?" zeptám se a šlo vidět na Yoshim, že jsem ho tou otázkou zaskočil.

Táák, 1. kapitolka je tady! Omlouvám se, že byla tak za dlouho, chtěla jsem to psát ve wordu a trošku jsem zapomněla, že jsem se na word reálně dostala až dneska :D ale snad se Vám tahle kapitolka líbila a co říkáte na novou zápletku – škola a Daikiho mamka - víla? :D co myslíte, že se stane a nestane? :D