✷✷✷

✷✷✷

červenec, 1977

„Ach jo... zase se hádají," zasmušil se Tobias a hlavu sklonil k autíčku, se kterým jezdil po stole. Tobias svým vzhledem připomínal spíše svou matku Judith než otce – měl světlé, téměř platinově blonďaté vlasy a jemné rysy obličeje. Jediným znakem, který zdědil po Bruceovi, byly jeho výrazné zelené oči. „Nevíš proč?" pohlédl na Halcyon 

„Bohužel," zalhala rychle.

Toho víkendu hádka manželů Proudfootových započala, když si Judith stěžovala na to, jak málo času Bruce tráví doma kvůli práci. Nakonec se ale dostali k tomu, že se Bruceovi nelíbí, kam na střední školu by podle Judith Tobias měl jít.

Většinou, když se rodiče hádali, šel Tobias k Halcyon do pokoje, poněvadž přes její rockové skladby neslyšel rozzlobené hlasy; teď z rádia hrálo Paranoid od Black Sabbath.

Tobias se zamyšleně díval na své hračky, pak zvedl oči k Halcyon, jako by hledal rozptýlení. „Maminka říkala, že se tě na tu jizvu nemám ptát," postěžoval si.

„Ten příběh by tě mohl vystrašit," odpověděla Halcyon.

Tobias vypjal hruď a usmál se na ni sebevědomě. „Já se nebojím ničeho! Tys bojovala s příšerou, že jo?"

„Jo," zabručela. Tobias toho tolik nevěděl o tom, co se jí stalo. Když přijela domů, tak ji Proudfootovi nejprve objali a následně si ji vzali stranou, aby zjistili, co se tehdy vlastně stalo.

„A porazila jsi ji nějakým hrdinským kouzlem?" zeptal se a v očích mu blýskla jiskra nadšení.

„Ani ne," pokrčila rameny.

Tobias se znovu sklonil k autíčkům, ale po chvíli zvědavě zvedl hlavu. „Tak jak to, žes přežila?"

„Protože jsem měla štěstí," odpověděla Halcyon, ale pohledem se vyhnula jeho očím.

„Takže... tu obludu jsi neskolila? Někdo tě zachránil?"

„Poslyš, prcku, neříkala ti máma náhodou, že se mě na to nemáš vyptávat?" odvětila lehce podrážděně. Nechtěla vzpomínat na jednu z nejhorších nocí ve svém životě.

Tobias uraženě nakrčil nos. „Nejsem žádnej prcek! A dokonce jsem byl nejvyšší ze třídy!" prohlásil hrdě. Halcyon se usmála a kývla, ale než mohla něco říct, Muffin – jejich věčně zvědavý labrador – přišel do pokoje a sedl si vedle Tobiase. Ten si ho nadšeně pohladil, a pak, jako by se bál, že mu Halcyon nebude věřit, přivřel oči a zašeptal: „Víš, Halcyon... myslím si, že taky umím kouzlit."

„Jo? Jaks k tomu přišel?"

„Jednou... jednou se mi podařilo úplně zmizet ty pitomý testy z matematiky. Přál jsem si to celou noc. A druhý den? Paní učitelka je nemohla najít."

„Kdybys byl čaroděj, tak by tohle léto přišel dopis z Bradavic," řekla Halcyon s pobaveným úsměvem.

Tobias se zamračil ještě víc. „Však zbývá ještě celej srpen!"

„To sice jo, ale když ti pošlou dopis, chtějí odpověď do konce července, víš? Abys pak mohl nastoupit a oni s tebou počítali," vysvětlila mu Halcyon, ale vzápětí si uvědomila, jak moc ho její slova zasáhla. Na jeho tváři se objevilo zklamání a rty se mu zkřivily do nesouhlasné grimasy. Naštvaně se otočil a začal si něco mumlat pod vousy.

Vtom se jedno z jeho autíček, které před chvílí zajelo pod skříň, z ničeho nic pomalu vyplazilo zpátky a zůstalo stát přímo u jeho nohy. Halcyon na to překvapeně zírala, a když Tobias zjistil, kam se dívá, lehce se pousmál.

„Vidíš, říkám ti, že umím kouzlit!" řekl s hrdostí.

Halcyon na něho chvíli zamyšleně zírala. A pak jí to trklo – samozřejmě!

Bruce Proudfoot měl před svou rodinou jedno velké tajemství; byl to čaroděj (a právě v Bradavicích se spřátelil s Halcyoninou mámou). Bruce se světa kouzel vzdal, když potkal Judith. Bál se své milé říct, že jí vlastně lhal o tom, kdo je... a právě proto se snažil Judith rozmluvit tu drahou školu.

„Vlastně jsem se spletla. Třeba ti ten dopis přišel. Bruce ráno sbírá dopisy, tak to třeba omylem mohl někam založit."

„Myslíš? Tak já se ho jdu zeptat!" vyhrkl náhle a jeho oči se rozzářily nadějí tak silnou, až Halcyon na chvíli oněměla. Než stačila cokoli dodat, Tobias s vystřelil z místnosti jako Zameták 6, čímž za sebou nechal jen její ohromený pohled.

Když Halcyon zaslechla, jak se Tobias ptá Bruce na dopis, rozhodla se jít za nimi. Zůstala však ve dveřích a sledovala, jak Tobias s nadšením naléhá.

„Jaký dopis?" pronesla Judith ostře, zpozorněla, jakmile vycítila, že jde o něco důležitého.

„No, z Bradavic přece!" odpověděl jí Tobias s lehkou netrpělivostí v hlase, zatímco na ni vzrušeně upřel oči. „Halcyon říkala, že by mi teď měl přijít."

Judith okamžitě zaměřila svůj zrak na Halcyon. Výraz její tety přešel z překvapení k podráždění. „Proč mu něco takového vůbec říkáš?" obořila se na ni s očividnou nelibostí, pravděpodobně v přesvědčení, že Halcyon Tobiasovi jen vnucuje falešné naděje, nebo snad dokonce žertuje na jeho účet.

„Umí čarovat," odpověděla Halcyon klidně, pokrčila rameny a významně se podívala přímo na Bruce.

Judith také vrhla na svého manžela ostrý pohled. Bruce zesinal ještě víc, a když vytáhl z kapsy obálku, byl si zřejmě dobře vědom, že už nemůže dál mlčet. Tobias k němu natáhl ruku, ale Bruce dopis místo toho podal Judith.

Tiše četla, zatímco se jí do tváře vkrádal výraz naprostého šoku. Po pár větách si musela sednout. „Drahoušku, já...," začal Bruce opatrně, ale Judith ho zarazila přísným pohybem ruky.

„Teď nemluv," řekla tvrdě a položila dopis na stůl. Pomalu se nadechla, jako by potřebovala získat kontrolu nad rozrušením, které v ní dopis vyvolal. Potom prohlásila nekompromisním tónem: „Do žádných Bradavic nepojede."

Tobiasův obličej se zkřivil nesouhlasem. „Ale já tam fakt chci! Tati, řekni jí něco!"

Bruce opatrně otevřel ústa, ale jeho pokusy o smírný tón narážely na Judithino rozhodnutí. „Už jsem se rozhodla," pronesla, zatímco její pohled tvrdohlavě zůstával na Tobiasovi. „Už máš zajištěnou jinou, normální a daleko lepší školu – kde rozhodně není žádný vlkodlak, který by tě mohl zabít!"

„Ale já tam chci!" zakřičel Tobias zoufale. Hněv v jeho očích vzplál a s hlasitým třísknutím popraskaly skleničky na stole. Všichni ztuhli a napjatě hleděli na střepy. Tobias si zamumlal něco naštvaného a bez dalšího slova odešel do svého pokoje, dupaje, až se schody otřásaly.

Judith zůstala v šoku a teprve po chvíli si všimla, že její dlaň začala krvácet – jeden ze střepů ji pořezal. Bruce okamžitě sáhl po kapesníku a začal jí jemně ošetřovat ruku. „Judith, musí se to naučit... má to v sobě. Potřebuje někoho, kdo mu pomůže... kdo ho to naučí ovládat," pronesl k ní tiše, zatímco jí opatrně utíral krev.

Judithin obličej byl plný zmatení a vnitřního zápasu. Halcyon se rozhodla jim dopřát trochu soukromí, tiše se stáhla do chodby a nechala Proudfootovy, aby si mezi sebou vyjasnili otázky, které už nešlo dál ignorovat.

Během následujících pár dní Halcyon s napětím očekávala přílet sovy s výsledky NKÚ. Když konečně přišla, Judith naštěstí nebyla doma – pokaždé, když sova dorazila, nemohla si teta odpustit ostrou poznámku o "neřádu" a "pošetilém kouzelnickém zmatku."

Nakonec výsledky nebyly tak špatné, jak se Halcyon obávala – ty nejdůležitější zkoušky taky složila ještě před oním osudným večerem v Zapovězeném lese. Když své výsledky ukázala Bruceovi, hřejivě se na ni usmál a pochválil ji. Na moment zapomněla na všechny problémy kolem, ale pohled na jeho unavený výraz jí znovu připomněl, že situace doma je nadále napjatá. Judith byla tvrdohlavá stejně jako Tobias, který jí teď bez ustání vzdoroval a prohlašoval, že klidně rozbije další skleničky. Halcyon si byla jistá, že je to jen planá výhrůžka, ale přesto tím vyvolával potřebné napětí.

✷✷✷

Argus a Regulus seděli na nízké kamenné zídce, zatímco kolem nich poletoval letní vánek, který jim jemně čechral vlasy. Argus si promnul dlaně a zadíval se na svého přítele, jehož upravené vlasy, nedávno ostříhané a pečlivě sčesané do elegantního účesu, kontrastovaly s jeho vlastními rozcuchanými kadeřemi. Regulus měl ve tváři výraz typické nadřazené skepse, která Arguse občas iritovala.

„Ty ses úplně zbláznil," ušklíbl se Regulus, ruce si založil na hrudi. „Však na tom seznamu jsou samé blbosti."

Argus se nad tím pousmál, i když se v něm lehce zvedala podrážděnost. Regulusova nadutost mu už nějakou dobu lezla na nervy. „Psala to ale Lucinda," odsekl tiše, přičemž upřel své modré oči na Reguluse. „Je jedno, co tam je napsané. Prostě to uděláme na její počest. Tyhle ‚blbosti' chtěla vyzkoušet."

„Fajn," pronesl Regulus pomalu, jako by se snažil vstřebat ten nápad. „Ale i kdybych ti na to kývl – jsou tam věci, kterým nerozumím. Kdo je Audrey Hapburn?"

„Právě proto s náma půjde Halcyon Proudfootová."

Regulus na okamžik ztuhnul a podezřívavě se podíval na svého kamaráda. „Proudfootová?" zopakoval, v jeho hlase zaznělo jemné pohrdání. „Jako ta mudl-," zarazil se, když zachytil Argusův káravý pohled. „Ta holka z Mrzimoru, o které všichni tvrdí, že je vlkodlak? Proč bychom prosím tě trávili čas s někým takovým? A Lucindu ani neznala."

„To není pravda," opáčil Argus věcně. „Znaly se. A Halcyon je fajn, když jí dáš šanci. Navíc," naklonil se blíž k Regulusovi, „tyhle mudlovské věci zná."

Regulus se na okamžik odmlčel, jeho pohled zůstal napjatý. Pomalu odvrátil oči a zadíval se do dálky, zatímco si nechal Argusova slova projít hlavou. „Já ti nevím," začal nakonec tiše, „neznáme někoho, kdo je méně... mudlorozený?"

„Halcyon není mudlorozená." Z části se nenáviděl, že takto sdílel její tajemství, ale měl pocit, že to je nutné, aby se vyvaroval předsudkům mladého Blacka. „Její máma je čarodějka."

Nová informace Reguluse rozhodně překvapila, ale nevypadal, že by tím byl zrovna potěšen.

„Takže s tebou můžu počítat?"

Regulus chvíli mlčel, pak pomalu kývnul. „Jo, asi jo," pronesl zamyšleně. „Dům strýce Alpharda je prázdný," pokračoval už o něco jistěji. „Máma říkala, že je přes léto zase někde v Evropě. Několikrát mi říkal, že kdyby mě srali rodiče, tak tam můžu klidně jít. Takže v jeho domě můžeme přespávat."

Argus věděl, že přímo Halcyon nepotřebují. Všiml si ale, že to v posledních dnech nemá doma asi nejjednodušší, tak jí nabídl, že by mohla jít s nimi. Přirozeně se pozastavila na tom, že by tam s nimi byl i Black. Snažila se to Argusovi rozmluvit, ale bylo to bezúspěšné.

„Vážně nechápu, že jsem se do tohohle nechala ukecat." V puse měla nezapálenou cigaretu. Byli u nich na zahradě a dívka seděla v tureckém sedu na zemi.

„Sama by ses tu nudila," odtušil Argus a opřel se o svůj kufr.

Záporně zakroutila hlavou. „Ale prdlajz. Něco bych si našla... Jen tohle bylo menší zlo – takže si zase o sobě nemysli."

„To bych si nedovolil... a pospěš si." Už tam měli být deset minut. Nebyl ale nijak ve stresu, poněvadž Regulus byl zvyklý, že Argus všude chodí pozdě.

„Nesnáším letax, tak mě nech se na to řádně připravit... jináč, je fakt pravda, že se Black kamarádil s Winstonovou?" nadhodila Halcyon.

„No zřejmě jo, jinak bysme teď nikam nešli, nemyslíš?" odpověděl jí Argus mírně podrážděně.

„Jasný... to já vím, jen se stále divím, že... Blackovi přece všude tvrdí, jak moc nesnáší nečistokrevné, což Lucinda byla. Tak je zvláštní, že byli takoví přátelé."

Nechtěl se o tom moc bavit. „Regulus a Lucinda bydleli velmi blízko od sebe."

Halcyon se zvedla ze země. Upravila si popruh na své kožené tašce. Argusovi zprvu nedávalo smysl, jak do toho mohla narvat všechny své věci – pak mu ale vysvětlila, že ji zdědila po své matce a je očarovaná zvětšovacím kouzlem.

„Můžem?"

„Fakt nemůžem jet vlakem? Nebo záchranným autobusem? I když tím asi ne, ten je horší..."

Dalo mu to práci, ale nakonec Halcyon donutil, aby vstoupila do krbu a nechala se spolknout v zelených plamenech letaxové sítě. Jakmile dorazil do cíle, rozkašlal se, když mu popel podráždil hrdlo. Halcyon na něj vrhla vyčítavý pohled – byla celá začmouzená.

„Vítej v Liverpoolu," zazubil se na ni.

✷✷✷

U Proudfootových to je docela divoké, co říkáte? Pro klid všech skleniček skutečně doufám, že toho kluka pošlou do Bradavic. Ačkoliv se Judith nedivím, že ho tam poslat nechce, když ty Bradavice nezní tolik bezpečně - Zapovězený les s vlkodlaky, Vrba Mlátička, schody, co mění směr...