✷✷✷

✷✷✷

červenec, 1977

Tentokrát Halcyon nic před návštěvou Emily Buttercupové nezachránilo.

Celá rodina – tedy až na Bruce, který byl dosud v práci, šťastlivec – se vydala do bohatší části města, kde byla tráva zelenější, vzduch čistší a sousedé stejně všeteční. Na silnicích člověk viděl jedině samá drahá auta. Tuhle část města neměla v lásce, ačkoliv byla bezpečnější.

„Snažte se všichni být milí." Vydechla Judith, mluvila sice ke všem, avšak významný pohled věnovala Halcyon. Stáli před velkou vilou, kde Judith trávila celé své dětství. Teď ale budova působila šedě, osaměle... Emily Buttercupová v ní bydlela sama, nepočítáme-li služebnictvo.

„Ovšemže," zašeptala si pro sebe Halcyon. Ale jak později zjistila, vůbec ale vůbec se jí to nepovedlo. Snažila se, ne že ne, avšak její nervy nebyly tak železné, jako jindy. Celou dobu měla pocit, jako kdyby ji Emily co chvíli nějak popichovala.

Stačil pouhý pohled do jejích ledových očí a hned věděla, co si o ní stařena myslí. Jakékoli Emilyino gesto bylo tak jedovaté, až to dívka jen stěží snášela; hlavně když se stařena stále na něco ptala. Problémem však bylo, že se snad ani jednou nezeptala přímo Halcyon.

„A co Halcyon plánuje dělat až ukončí studium na té škole?" zeptala se poté, co dokončila dlouhý monolog o tom, že by Halcyon měla jít na plastickou operaci, aby jí spravili tvář.

„To je jasné, najde si zaměstnání." Odpověděla skoro až automaticky Judith a vůbec jí nevadilo, že ta, o které se mluví, sedí pár stop od ní.

„A jsi si jistá, že ji někde vůbec zaměstnají?" nadhodila Emily pochybovačně, načež se napila ze svého šálku s čajem, který byl extra speciální a drahý.

Byla to poslední kapka.

Halcyon to už nadále nemohla snášet, byla celou dobu ticho, držela se zpátky, ale rozhovor se stále točil jenom kolem ní, jako kdyby nebylo nějaké jiné zajímavější téma.

Měla velký vztek a v té chvíli jí bylo všechno jedno. Nohy se jí samým stresem klepaly. Bylo jí jedno, že má být poslušná, bylo jí jedno, že právě jejího vzteku Emily chtěla docílit a bylo jí jedno, že takhle ze sebe jenom udělá hysterku. V tu chvíli šel všechen její rozum stranou, poněvadž její mysl pohltil jenom vztek a frustrace.

„Děvče, kam to jdeš?" Slyšela, jak se jí ptá stařena skřehotavým a rádoby milým hlasem. Halcyon byla již na nohou a, aniž by se na kohokoliv podívala, šla pryč z místnosti.

„Halcyon! Pojď okamžitě sem!"

Neohlížela se ani nezastavovala. Sice by měla poslechnout, leč v tu chvíli jednoduše nemohla. Měla svou hrdost! Ke všemu neměla sílu se hádat, jediné, co chtěla, byl klid. Rychle si z věšáku vzala džínovou bundu a co nejrychleji opustila honosný dům.

„Nechápu, jak ji můžete nechat takhle se chovat..."

Halcyon si to ihned namířila domů a v duchu spílala na celou svou rodinu a na to, jak je život nefér! V bytě ale nehodlala zůstávat – sebrala psa a také svého milovaného mazlíčka netopýra Padraiga.

Vzala si své staré kolo a doufala, že se Muffin nebude zbytečně rozptylovat okolím a neshodí ji.

Svůj slib, který Argusovi slíbila, se rozhodla splnit. Ty nápady byly geniální a zrovna v tu chvíli potřebovala nějaké rozptýlení. Přemýšlela, jestli má jít do domu Fawleyovích normálním způsobem, nebo tím... víc halcyonovským. Zrovna dvakrát se jí nechtělo zvonit na dveře – nejenže by poté musela řešit umanutost svého psa, ale taktéž bylo možné, že by se potkala s Gregorym.

Kolo si opřela o plot a pak s Muffinem prolezla dírou v plotě. Vážně doufala, aby nikoho na té zahradě nepotkali – špatně by se vysvětlovalo, proč jim leze po pozemku.

„Padraigu... zkouška tvé inteligence. Takže támhleto okno... jestli tam bude Argus, tak ho donuť se kouknout ven." Samozřejmě nečekala, že by to její polospící netopýr zvládl, ale za zkoušku nic nedala. Párkrát do něj šťouchla, on se ale mermomocí držel jejího rukávu. Povzdechla si.

„Halcyon?" objevil se vedle ní Bernard. Muffin okolo něj začal skákat a hodně se divil, když strašidlem prošel. Naklonil hlavu na stranu a Bernarda zkoumavě sledoval.

„Ah, skvělé... heleď je doma Fawley?"

„Kterej?"

„Argus."

„Kouknu se... a proč?"

„Někam spolu jdeme."

„No, Halcyon, ty se nezdáš." Šibalsky na ni mrkl.

Věnovala strašidlu otrávený pohled. „Prostě mu řekni, ať jde ven. A díky."

Muffin nadskočil, když se strašidlo vypařilo. Pak se zmateně rozhlížel kolem sebe a začal po něm čmuchat. Halcyon ho zatahala za vodítko, načež se vrátili opět před dům k hlavnímu vchodu. Když se z domu vynořila Argusova hlava, Muffin se mohl přetrhnout, jen aby se k němu dostal. Halcyon mu nijak nebránila.

„To je takovej vždycky?" ptal se Argus, když psa hladil po hlavě. Měl na sobě černou koženou bundu – docela mu jí záviděla, neboť si taky takovou chtěla pořídit.

„Jo... je. Stále se chová, jako kdyby neměl žádné kamarády." Otráveně se na psa podívala. „Jels někdy na tomhle?" zeptala se vzápětí.

„Uhh, ne."

„Chceš zkusit?"

Argus se kriticky podíval na její bicykl, načež zakroutil hlavou.

„Je to bezpečné, fakt. Jen musíš umět držet rovnováhu... to znáš z famfrpálu. Ale nikoho nenutím." I tak se zařekla, že Arguse do konce léta naučí jezdit. „Muffňáka asi teď na starosti budeš mít ty." Vesele mu podala jeho vodítko. Sama měla plné ruce, poněvadž vedla kolo.

„Kam, že to jdeme?" zeptal se Argus po chvíli, co mu Halcyon vysvětlovala, jak a co se psem.

„Koupit album od skupiny ABBA a pak se asi zhulit."

„Zhulit?" zamračil se Argus.

„Přesně a u toho můžeme poslouchat Dancing Queen... je to doba, co jsem to neslyšela. Ale pustím ti ještě další alba... ani nevíš, o co všechno přicházíš!"

Pobavilo ji, jak Argus vůbec neměl tušení, o čem to vlastně mluví. Mnohdy si říkala, že čarodějové o mnoho přicházejí, když se zajímají jenom o své věci a vůbec neznají svět mudlů. Pár čarodějných kapel sice znala, ale nijak zvlášť ji neoslovily.

Po chvíli se dostali před Jaffův obchod s hudbou – nebylo to nic velkého. Vstoupili dovnitř a jako obvykle ji do nosu udeřila známá vůně marihuany. Sama pro sebe se usmála, když si všimla, jak Argus nakročil nos. Trochu jí připadalo, jako kdyby toho kluka kazila.

„Čau Jaffe!" zvolala do obchodu, naštěstí tam nebyl žádný zákazník.

Ze zadní části vyšel vyhublý kluk v obnošeném šedém tričku. Nechával si narůst bradku, aby vypadal o něco starší. Nosil kulaté brýle a byl to ohromný fanoušek komiksů od DC; rád se dělil o náhodné fakty o Batmanovi.

Když viděl, jak si to k němu hnal Muffin, nepatrně zbledl. „Ale no tak, Hal... zákaz psů tu je hlavně kvůli tomuhle... minule mi kvůli němu málem spadl celej podnik." Sice si ho prvotně odmítal pohladit, nakonec rezignoval.

„Přece ho nemůžu nechat tam venku... akorát by mi ho někdo ukradl. A co by pak chudák samotinký dělal beze mě?"

„Pochybuju, že by se o to někdo pokoušel," zamumlal si pro sebe Jaff, načež se sehnul pro krabici, Muffin mu v té chvíli oblízl tvář. „Jinak za chvíli zavírám, tak si pospěšte."

„Jasný. Argusi tohle je Jeff a Jeffe tohle zas Argus," rychle je představila, ti dva na sebe jenom kývli. „Okey...Kde tu máš ABBU?" zeptala se, přičemž se porozhlížela kolem sebe. Nikdy se v jeho systému uspořádání nevyznala.

„Měla by být někde támhle," kývl hlavou tím směrem.

„Tak pojď." Otočila se na Arguse, kterého následně chňapla za ruku a rychle se vydala k tomu místu, kde by to mělo být. Co si tak pamatovala, vždy tam byl pop.

„Tys od nich už někdy něco slyšel?" zeptala se Arguse, přičemž si prohlížela, jakou mají nabídku.

„No... možná jo. Lucinda byla vždy nadšená, když je slyšela v radiu." Poškrábal se za krkem. „Terry si je, myslím, rád prozpěvuje."

„Neke! Bych do Freemana neřekla." Prohlížela si obsah jednoho z alb. Argus na to už nic neřekl. Halcyon chvílemi přemýšlela, zda na něj nebyla až moc rychlá...Když na něm včerejšího dne bylo vidět, že brečel, řekla si, že by jej mohla nějak rozveselit.

„Hmm... Vezmem tohle." Prohlásila po dlouhém zkoumání. „Dancing Queen a Money, Money, Money jsou prostě geniální skladby... a taky tu je sleva."

„Okey..."

Na Arguse se zeširoka usmála, načež si to rychlým krokem hnala ke kase a u toho v kapse hledala svou peněženku. Muffin ležel na zemi a se zaujetím pozoroval Jaffa, jak jí jablko.

„Odkdy jinak posloucháš něco jiného, než rock?" Jeff nakrčil čelo.

„Odjakživa? Ještě před čtyřmi roky jsem byla vysazena na jazz." Na stůl plácla bankovku. „Jinak máš teď u sebe nějakou trávu?"

„Jo. Mám... novej matroš, chcete vyzkoušet?" Už vytahoval krabičku, kde měl jointy. „Je to daleko lepší, jak ty minulé... ale člověk po tom má daleko větší hlad." Kousl do jablka.

„Díky... a jestli hned nezavíráš... můžem si na chvíli půjčit tvůj gramofon? Musím tady zelenáče zasvětit." Kývla hlavou k Argusovi.

„Klidně." Pokrčil nad tím Jeff rameny, načež hodil kus jablka psovi. „Je o něco klidnější jak minule," prohlásil.

„Když máš jídlo tak jo... jinak je to stále stejnej prevít." Argusovi dala do rukou koupené album a rukou naznačila, aby jí následoval. Cestou si vzala pár desek, které velmi ráda poslouchala. Dokázala si představit, jak tohle všechno pro Arguse muselo být matoucí. Ten obchod někdy působil, jako labyrint.

„Tak jo, tady máš." Dala mu jointa a z kapsy své džínové bundy vytáhla zapalovač. „Předtím než začneš, jak je to škodlivé... je to jednorázová záležitost, tak se trochu uvolni."

„Není to návykové?" Skepticky se na to díval.

„Nad tím nepřemýšlej. Prostě to zkus a uvidíš."

Taky si to zapálila. Pak strčila Machine Head od Deep Purple do gramofonu. Rozhodně musela pustit Smoke on the Water, který byl na druhé straně desky. Ani si to neuvědomila a začala si tam do rytmu tancovat. Neměli už tolik času, tudíž Argusovi pouštěla především osvědčené hity. Jak oba byli pod vlivem, začali tam společně dělat blbosti.

„Za pět minut zavírám!" houkl na ně Jeff. Na sobě měl už bundu.

„Pouštím poslední písničku!" Do ruky se jí připletlo The Beatles. Pro sebe se usmála. „Tohle se ti bude líbit." Mrkla na Arguse.

Svět se jim krapet motal a skoro všechno jim připadalo zábavné. Jeff nad nimi zakroutil hlavou a něco Halcyon říkal („Vědělas o tom, že ve Švédsku říkají Batmanovi 'Läderlappen'"), ona ho ale nevnímala, poněvadž byla zaneprázdněná pozorováním oblohy.

Skončili nakonec na chodníku před menším obchodem. Halcyon v ruce držela větší pytlík křupek. „Hmmm..." zamručela. „Jinak jaké to je mít za bráchu Gregoryho?" Původně se ho chtěla zeptat na Alfreda, pak si to ale rozmyslela.

„Stále mluví o Evansové... je jí přímo posedlý." Povzdechl si, načež se zasmál. „Mě dokonce přemlouval, abych ho propašoval – počkat! Jak o něm víš?" Halcyon si všimla, že se celý napjal.

Halcyon se zarazila nad jeho reakcí. „Strašidla nám to řekla." Uvědomila si, že Fawley vlastně neví, že se s nimi kamarádí... a taky díky nim toho o Argusovi mnohé ví. Strašidla neměla o čem povídat, takže se často rozmluvila právě o Argusovi nebo Victorovi. „Ty znáš, ne?" dodala s nervózním smíchem.

Argus se snažil zachovat klid, ale jisté napětí z něj stále cítila. „Takže... to s váma po nocích hrajou karty!" Zkoumavě si Halcyon prohlídl.

„Jo... ale hrát umí celkem mizerně... zlobíš se?" Rozhodně nevěděla, co by od něho měla čekat.

„Ne.... jen... jak?"

„O vašem domě se říká, že v něm straší. Tak jsme se s Lily rozhodly to jít prošmejdit a no... nějak jsme se s nima skámošily. Teda hlavně Lily, já původně chtěla vzít nohy na ramena. Prostě -"

„Nebelvíři," dořekl to za ní Argus, pak si povzdechl. „Hádám, že se o mé rodině zmiňovali...?"

„Trošku."

„Halcyon."

„Více... ale ne tolik. A my jsme o tom s nikým nemluvily... takže se nemusíš bát..."

Nevěděla, jestli je či není naštvaný. Jen se mírně mračil a koukal se před sebe. Dost ji taky znervózňovalo, jak byl ticho. Už se radovala, že má nového kamaráda... a pak si to tak pokazila. Jak typické.

„Omlouvám se."

„To je v pohodě..."

„Jestli chceš, tak se mě taky můžeš zeptat na něco osobního." Nic jiného ji nenapadalo. „Víš jak, abysme byli vyrovnaní."

Argus se na ni podíval, nemohla si nevšimnout toho, že o něco delší chvíli zíral na její jizvy. Modlila se, aby se na to neptal, poněvadž nevěděla, jak by mu odpověděla. Nebavilo ji už lhát... ale zase nešlo jenom o ni. Pak se jí ale podíval do očí a slabě se usmál.

„Tak jo... Praudfootovi jsou tvá skutečná rodina? Jelikož jsem měl někdy pocit, žes o nich mluvila, jako kdybys nebyla jejich."

Tato otázka jí vyrazila vítr z plachet. Nebyla si vědoma toho, že by někdy před Argusem mluvila o své rodině, opět se ukázalo, že tomu klukovi by neušel ani sebemenší detail. „Máš pravdu. Máma mě nechala u Bruce, mělo to být jen na chvíli, ale věci se zkomplikovaly." Při myšlence na svou mámu ji zachvátila vlna smutku. „Někdo jí ublížil, skončila u svatého Munga, protože přišla o zdravý rozum. A Bruce byl tak hodný, že se o mě rozhodl starat, myslím, že tehdy mi bylo tak asi šest let."

Na mysl se jí draly staré vzpomínky, které se snažila zahnat; teď na to opravdu nebyl čas ani místo. Argus se na ni chápavě podíval, jako kdyby přesně věděl, jak se cítí. Stiskl jí povzbudivě ruku.

„Nemělas náhodou kolo?" zeptal se Argus, když vstávali.

„Ou, kurva." Zanadávala dívka a chytla se za hlavu. Musela ho nechat u Jaffova obchodu. „Budu v háji, jestli ho někdo čorl." Rychle vstala, až na zem spadlo pár křupek. „Na umírání jsem ještě moc mladá!"

„Klid," protáhl. „Když tak toho zloděje najdem." Vzal ji kolem ramen a vydali se nazpátek.

✷✷✷

Povídali si spolu něco málo přes týden a trávili spolu mnoho času a sem tam plnili věci ze seznamu. Nebavili se ale o těch opravdu vážných věcech – jako byla válka nebo problémy ve škole či v rodině.

Řekla mu tehdy před obchodem o svých rodičích, ale dál to už nerozváděla. On se jí na to neptal, stejně tak jako ona se neptala na jeho rodinu – a tak jim to vyhovovalo.

Toho dne s sebou neměla Muffina, což Arguse krapet zamrzelo, poněvadž toho psa začínal mít opravdu rád. Byl to chodící a uštěkaný optimismus – Muffin se stále radoval, když viděl Arguse, třebaže to podle Halcyon dělal u každého.

„Hele, to není dobrej nápad," varoval Halcyon, když viděl, jak si přiváží nákupní vozík a triumfálně se na něj usmívá.

„Nedělám to poprvé, tak klid," odpověděla mu s máchnutím ruky a odhodlaně se vydala najít vhodný kopec. Její energický přístup přitahoval pozornost kolemjdoucích, ale nikdo jim nic neřekl. Po chvíli chůze se ocitli na okraji města, kde se před nimi rozprostíraly zelené louky, ohraničené lesem na horizontu. Halcyon okamžitě zamířila k mírnému svahu a bez váhání sjela dolů.

„Zkus to taky!" povzbuzovala ho zespodu.

„Až takovej sebevrah nejsem," odvětil, když ji pozoroval už při pátém sjezdu. „A hlavně když to nemá brzdy."

„Kvůli té tvé opatrnosti toho v životě moc nezažiješ," povzdechla si a kroutila nad ním hlavou.

Argus na to nic neřekl, ale vnitřně se cítil nejistě. Halcyonina bezstarostnost a touha po adrenalinu mu připadaly cizí. Nebyla to ta Halcyon, kterou znal – spravedlivá a rozumná Mrzimorka. Teď v ní viděl někoho, kdo se chová spíš jako nerozvážný nebelvír, který touží po nebezpečí.

„Fajn. Tak abysme už šli..." řekla po chvíli, když se zadívala do dálky. „Hele, tamhle je větší kopec!"

Argus upřel pohled na strmý svah před nimi a pochybovačně se zamračil. „Seš si tím jistá?"

„Jistá a neohrožená, to jsem já," zazubila se na něj a skočila do vozíku.

„To je sebevražda," varoval ji, když se vozík začal pohybovat dolů. „Začne to zrychlovat a může to kdekoliv zavadit, a pak poletíš na zem."

Halcyon se na něj zkoumavě podívala, než si lehce poklepala na svou jizvu na rameni. „Ráda dělám sebevražedné kousky, takže pohodka."

Argus se nadechl, ale rozhodl se už nic neříct. Jen si pro jistotu připravil hůlku – nechtěl řešit zmrzačenou Halcyon.

Sledoval, jak se vozík řítí dolů, jak se třese pod nerovným terénem. A právě v tom okamžiku, kdy Halcyon ztrácela kontrolu nad vozíkem, na okamžik její tvář zkřivil strach. Možná se snažila přesvědčit nejen jeho, ale i sebe, že má věci pod kontrolou. Avšak Argus měl pocit, že ta bezohlednost, kterou teď předváděla, nebyla opravdová.

Vozík nabral nebezpečnou rychlost a Halcyon, s výkřikem, z něj nakonec vyskočila. Ztratila rovnováhu a válela se dolů po trávě, zatímco Argus bleskově použil kouzlo, aby vozík zastavil. Spěšně se k ní vydal a našel ji ležet v trávě, s pohledem upřeným na modrou oblohu a úsměvem na rtech.

„Zacláníš mi," prohodila se smíchem.

„Merline, s kým se to bavím," zamumlal si pro sebe a natáhl k ní ruku. „Vstávej."

Slunce ho hřálo do zad, když se rozhlédl kolem. Nedaleko od nich stál strom, jehož koruna vrhala stín na měkkou trávu. Bez jediného slova se tam vydal a, jak předpokládal, Halcyon šla za ním.

Společně se opřeli o drsnou kůru stromu a zavřeli oči, nechávajíce se unášet hřejivými slunečními paprsky. Okolní klid narušovalo jen cvrlikání ptáků a šumění listů ve vánku.

Halcyon se pak pomalu sesunula na trávu a znovu začala pozorovat oblohu. Na okamžik se oba ztratili ve svých myšlenkách; možná by bylo dobré se Regulusovi zmínit o tom, že našel Lucindin seznam a rozhodli se to vyplnit.

Měl by se k nim přidat. Problém ale byl ten, že si Argus nebyl zrovna dvakrát jistý, jestli spolu Halcyon a Regulus budou zadobře. Stačilo, aby se Regulus choval až moc jako Black a problém by byl na světě.

✷✷✷

No, Emily dokáže zkazit náladu, že? A když je Lily pryč (asi na návštěvě svých kamarádek), tak Hal může své volné chvíle aspoň trávit s Argusem. Takže tu máme nějaké to budování přátelství. Samozřejmě, ti dva se už znají přes Alfreda (Argusův nejlepší kamarád), ale neměli ještě tu šanci se tolik bavit. Hodně dělá i to, že si Arguse představuju jako někoho, kdo je pořád zaneprázdněn svými projekty a experimenty.

Taky tu máme poprvé zmínku o Halcyonině zvláštním rodinným zázemí, o kterém se pak v dalších kapitolách taky více dozvíme. Protože tyhle informace ráda odhaluju skrze dialogy.