✷✷✷

✷✷✷

červenec, 1977

Slunce již dávno zapadlo za horizont, když se mladé čarodějky rozhodly zajít k vile, kterou vlastnila rodina Fawleyových.

Dlouhou dobu zela prázdnotou, poněvadž v ní strašilo. Pak se ale do ní před pár lety nastěhovali Fawleyovi. Polorozpadlou stavbu dali opět do původní podoby, což bylo Halcyon kapku líto, neboť tím vila ztratila své hrůzostrašné kouzlo.

S Lily do této vily kdysi chodily velmi často. Prvně to bylo kvůli tomu, že právě Lily chtěla zjistit, zda tam skutečně straší; chtělo to od desítiletých holčiček hodně odvahy, aby se vyplížily v noci ven.

Když obě dívky shledaly, že je bezpečné opustit teplo domova, přehodily přes svá pyžama pršipláště a rychle si natáhly holiny. Musely být opravdu potichu, poněvadž babička Bluebell usnula na gauči při sledování televize.

V tuto osudnou noc dívky opravdu zjistily, že v děsivé vile straší. Halcyon by za normálních okolností vzala nohy na ramena a běžela tak dlouho, dokud by vyčerpáním nepadla na zem, ale neudělala tak díky Lily.

Halcyon si to pamatovala velmi dobře, jak se Lily kriticky podívala na hrůzu nahánějící strašidlo a řekla: „A tohle mě má jako vyděsit?" Halcyon si už myslela, že bude po nich, ale z ničeho nic slyšela rozjařený smích, ze kterého jí lezl mráz po zádech.

„Ty seš mi ale třída, zrzko!" zahlaholilo strašidlo, jemuž chyběl kus pravé nohy. „Jak se jmenuješ?" Plachtil vysoko ve vzduchu a se zaujetím shlížel na Lily. Ačkoliv ve tmě namodrale svítil, stále byl průhledný.

„To tak, abych to řekla," odsekla Lily vzpurně. „Ale můžeš mi říkat... třeba Johanna."

Johanna... tak se kdysi říkalo Lily, ale potom, co zemřel dědeček Harry, jí tak přestali oslovovat. Johanna bylo její druhé jméno, které pro ni vybral právě Harry – tvrdil, že je to to nejkrásnější jméno na světě.

Netrvalo to nikterak dlouho a desetiletá děvčátka se s jednonohým strašidlem, které se pyšnilo hustým plnovousem, spřátelila. Nakonec se ukázalo, že je to velmi milý chlapík, jenž miloval kanadské žertíky a jeden porcelánový set; ten se nacházel ve vile a on ho střežil jako oko v hlavě.

Jmenoval se Oswald, avšak všichni mu říkali Os. Mezi ostatními strašidly byl znám zejména tím, že vždy vystrašil každého, kdo se jen opovážil vejít do vily, která mu kdysi patřila.

Vše se úplně převrátilo ve chvíli, kdy se Fawleyovi nastěhovali.

Lily se zvonivě zasmála a chytla Halcyon za ruku, načež se rozběhla. „Pospěš, za chvíli bude půlnoc!" zvolala do tiché noci. Nakonec obě celé zadýchané přiběhly k plotu, který ohraničoval celý pozemek. Za vilou se nacházela větší zahrada, která byla plná stromů. Zatím si dívek nikdy nikdo nevšiml.

Lily jako první vlezla dírou v plotě. Halcyon mohla slyšet, jak nadávala, když prolézala křovím. Podívala se okolo sebe, jestli se na ulici náhodou nikdo nenachází...vzduch byl čistý, a tak následovala svou sestřenici.

Bylo opravdu zvláštní, jak se u statných stromů vznášela pára. Halcyon chvíli trvalo rozeznat tři strašidla, která hrála jako obvykle karty.

„A heleďme se, koho to tu máme! Moje nejmilejší zrzečka!" Zeširoka se usmál Oswald, jakmile dívky spatřil. Každý, kdo by ho viděl poprvé, by s křikem utekl, neboť Oswald vypadal ještě víc hrůzostrašně než obvykle. Halcyon měla pocit, jako kdyby v jeho očích plály modré plameny. Taktéž jí bylo jasné, že kdyby mohl, tak by Lily zajisté objal na přivítanou. „Jak se máš, Johanno?

„A já jsem jako co? Duch?" podotkla Halcyon ironicky dřív, než stačila Lily odpovědět. Za ta léta si už sice zvykla, že se Lily stala Oswaldovou oblíbenkyní, ale i tak jí to rozčilovalo.

„To ještě ne. Tvůj čas ještě nenastal."

Znenadání se vedle ní objevil Tommy. Kdyby nebyl průhledný, vypadal by jako patnáctiletý chlapec s odstátýma ušima. Jeho smrt dívkám byla vždy líto, protože mohl žít nádherný a šťastný život. Osud k tomu však nebyl přikloněn, a tak chlapec zemřel na choleru, která v jeho době zuřila. Thomas byl nejstarší z trojice, navzdory tomu, že se to zprvu tak ani nejevilo.

„Mám se celkem dobře, Osi. Co vy?" zeptala se Lily.

„Myši mi rozkousaly obraz." Povzdechl si zkroušeně Tommy. „Ale jinak se mám dobře! Naštěstí mám výhled na ulici. Mary Hopkinsová dnes byla tak třikrát venku se psem a na své zahrádce se snažila přesadit nějaké keříky. Asi tak dvacet minut. Bylo to velmi dramatické, protože jí to zprvu nešlo." Mírně se usmál a naklonil hlavu na stranu.

Lily i Halcyon na chlapce chvíli beze slov koukaly, nemohly uvěřit, že tohle byla jeho jediná zábava. „Probůh, vy máte ale nudnej život." Žasla nakonec Halcyon s lehkým smíchem.

„My ne, to jen tady Thomas," ohradil se Bernie. „Sice se u nás nic moc neděje... ale zase tu máme nové maso. Pan Fawley se zamiloval! A představ si, že ta jeho paní má syna Gregora, kterej tě zná Johanno. Větší jelito sem snad v životě neviděl." Protočil nad tím oči v sloup.

Lily se zmateně zamračila. „Počkat. Gregor Moore?"

„Myslím, že jo. Říkal něco, že se znáte ze základní školy a že si ste souzení a že toto léto určitě získá tvé srdce," vysvětlil jí pobaveně Bernard.

Halcyon se nahlas rozesmála, když spatřila děs v Lilyiných očích. S tímto klukem se bavila minulé léto, brala ho jako kamaráda, ale pak se začal snažit o její srdce a odmítnutí nebral jako odpověď.

„A ani toho kluka nemůžem pořádně vystrašit, krucifix," postěžoval si zamračeně Oswald. Halcyon od něj nenápadně odstoupila, šel z něj takhle mnohem větší strach.

„Já bych řekl, že to je dobře, Osi. Vem si... takhle máš čas dělat daleko víc věcí," prohlásil optimisticky Tommy, který si následně sedl k Berniemu do trávy.

„Jaké věci, simtě? Koukat se z vokna na zahrádkářky? Ne děkuju!"

„Něco se najde Osi." Mávl nad tím rukou Bernie. „Zahrajete si s náma?" Ukázal na karty.

„Že se ptáš... a proč toho ňoumu Gregoryho nemůžete strašit? Vždyť třeba Argusi Fawleyovi jste dlouho dělali samé naschvály, ne?" zeptala se Lily. Všichni si sedli do studené a vlhké trávy.

„Jemu jo," pokývl Oswald hlavou, „ale vem si, že jakmile se do domu nastěhovala ta ženská, musel bejt vokamžitě jinej řád. Ti parchanti mi čmajzli můj čajovej set," prozradil jim zahořkle.

„Je to s ním k nevydržení... neustále plánuje, jak se k tomu setu dostat. Ugh, stále se mu to nepovedlo a ani nepovede." Bernie se na Oswalda skepticky podíval.

„Jednou se ti to určitě povede, Osi." Lily se na něho povzbudivě usmála.

„A jak vůbec zjistili, že ti na tom setu tak záleží?" zeptala se vzápětí. Halcyon mezitím začala míchat karty, ale stihla si všimnout, jak se Bernie s Oswaldem nahněvaně podívali na Tommyho.

„To tady tenhleten břídil...," procedil mezi zuby Oswald. „S těma vetřelcema se snažil bejt zadobře. Hlavně že vykecal mé tajemství, ale o tom, že mu na půdě hnije obraz necekne ani slovo." Halcyon se ušklíbla – bylo jí jasné, že Thomase už unavovalo, jak Oswald všechny provokuje.

„A to jako nikoho nemůžeš už strašit? Ani Arguse?" zeptala se zvědavě Halcyon.

„Vo něm se ten syčák Fawley ani nezmínil. Jakože mohl bych toho parchanta juniora votravovat, ale myslím, že von by mé pokusy ani nevocenil. Před rokem ještě jo. To s ním byla celkem sranda, ale teď je víc jako jeho fotřík. Bez smyslu pro humor."

„Zemřela mu kamarádka, Oswalde. Takže to je jasné, že je smutný," podotkl Tommy se zachmuřenou tváří.

„Ále bez humoru byl ještě dřív! Pamatuješ, co se stalo o Vánocích."

„Co se stalo?" zeptala se zvědavě Lily.

Duchové se na sebe podívali, pak znovu promluvil Oswald. „Fawley senior a junior se tak moc hádali, že senior vyhodil juniora z domu. A to celé jen proto, že se juniorovi nelíbila ta nová ženská. Víš, jak neumí čarovat."

„Že mě to ani nepřekvapuje," podotkla chladně Lily. „O Fawleym totiž koluje hodně znepokojujících zpráv."

„Jsou to jen hloupé drby," skočila jí do řeči Halcyon. „S Argusem jsem se bavila a je to normální kluk. Žádný černokněžník, jak tvrdí jiní."

„Amelie Bonesová, která s ním chodila, tvrdila, že v Zapovězeném lese se snaží vytvořit nemrtvé. A to už něco znamená, když to říká jeho expřítelkyně!"

„Tos slyšela rovnu od ní?"

„Ne, ale slyšela jsem to od..."

Halcyon nad svou sestřenicí protočila oči. Tolik by jí to asi ani netrápilo, kdyby se sama nestala obětí předsudků a pomluv po tom, co byla napadena. To samé se pravděpodobně stalo Argusovi, poněvadž opravdu pochybovala o tom, že jako dítě způsobil smrt několika členům své rodiny, že hovořil s hady a že cestoval po světě, aby se naučil ta nejzákeřnější zaklínadla ještě před tím, než přišel do Bradavic.

„Kdyby byl tak zlý, tak by se přece tehdy nenechal od Pottera a Blacka otravovat."

„Proboha, proč se o tomhle vůbec bavíme?" Protočil nad tím Bernard oči. „Něco nového u vás dvou? Neviděli jsme se celou věčnost, tak trochu do detailů."

Halcyon rozdávala karty a v duchu byla celkem ráda za to, že je úplněk a viděla si do karet.

„Eeh. Už mi je sedmnáct, takže jako můžu legálně kouzlit."

„No jo... to je skvělé, Johanno!" Usmál se na ni Oswald. „Mohla bys mi helfnout s mými hrníčky." Šibalsky na ni mrkl.

„Jasný... a vzápětí bys o ně zase přišel se svou nešikovností," utrousil Bernie.

„Zdá se mi to, Halcyon, nebo je na tobě něco zvláštního?" zamyšleně se na ni zadíval Thomas. Při měsíčním světle její táhlé jizvy nebyly až tolik výrazné.

Všechny pohledy se soustředily na ni.

„No to mě poser... ta jizva je fakt hustá!" užasl Oswald. „Ještě získej pár dalších a bude to eňo ňuňo."

✷✷✷

Chtěl být sám, aby si nějak srovnal myšlenky.

Předchozího dne se vrátil do Cokeworthu. V domě panovala ponurá nálada, poněvadž Vivien, přítelkyně jeho otce, potratila. Gregory a Argusův otec se ji snažili rozveselit, ale moc se jim to nedařilo

Už se chýlilo ke konci dne. Slunce zapadalo za horizont a obloha hrála nejrůznějšími barvami, ačkoliv za jeho zády se shromažďovaly temné mraky.

U Blackových strávil několik dní. Zaskočilo ho, když si ho Walburga a Orion vzali stranou, aby si s ním promluvili. Řekli mu, že se k nim doneslo, že se jeho otec zapletl s mudlou, a proto chápali, proč to doma nemůže vydržet. Nevinili ho za to, co provedl Viktor, Argusův otec; naopak, chtěli mu nabídnout, že přeci jen – když je to syn Phoebe, která by si to určitě přála – by se k nim mohl přestěhovat.

Argus netušil, co na to říct. „Kdyby mohli tak tě určitě adoptují," vzpomněl si na Regulusova slova.

Vyděsilo ho, že se o tom dozvěděli. Jestli kvůli něčemu byl Argus na svého otce naštvaný, tak to bylo kvůli jeho výběru partnerky. Opravdu nebyl horší čas zamilovat se a vést život s mudlou. Přesně kvůli takovým chybám byly vražděny celé rodiny!

Ještě před svým návratem do Cokeworthu se na pár dní zastavil u Alfreda. Tato návštěva v něm zanechala hořkou pachuť, neboť byl u toho, když Reymundovi přišel dopis, při jehož čtení celý zbledl a pak jim sdělil, že smrtijedi zavraždili jeho otce.

Nejhorší na tom bylo, že jejich rodina na tom nikdy nebyla finančně nejlépe. Pan Gibbs si kdysi nadělal dluhy, které připadly na hlavu paní Gibbsové, jež si nemohla najít pořádné zaměstnání. Eleanor Sarah Gibbsová byla vynikající scénáristka, ale po nehodě v divadle Černá Lilie (jejíž ředitelkou byla Walburga Blacková) – kdy měla za úkol hlídat bratry Blackovy a skončilo to tak, že Reguluse pronásledoval bubák – dostala vyhazov a s ním i špatnou pověst.

Reymond si tak musel rychle najít nějakou brigádu – Damocles Belby, Alfredův otec, se nabídl, že mu něco sežene.

Za městem Cokeworth byla louka, kam zrovna moc lidí nechodilo. Tráva byla vlhká a Argus si všiml, že si v ní hoví nejrůznější plži. Došel až k velkému dubu, pod kterým byla lavička. Měl výhled na slunečnicové pole, za kterým zapadalo slunce. Vzpomněl si na Lucindu, která by se nad tou krásou rozhodně rozplývala a následně by si to vyfotila. Focení milovala a mnohdy si tu kupu fotek třídila ve společenské místnosti.

Když se před pár dny společně s Regulusem zastavil u paní Winstoneové, řekla jim, že Lucinda tvořila alba pro své přátele; to Argusovo bohužel nestihla dodělat. Do jejího pokoje se mu vůbec nechtělo chodit, protože se mu na mysl vracelo tolik vzpomínek.

Byla tam s nimi i Amoret Montfortová, která začala vyprávět pár jejích historek s Lucindou. Argus se nad tím pousmál.

Sám si vzal jen pár knih, které Lucinda četla stále dokola a sama ho přemlouvala, aby si je taky někdy přečetl.

V knize našel pár založených fotek a složený papír. Překvapilo ho, že na jedné z těch fotek byl i on, jak se zamračeně koukal do nějakých pergamenů. Vůbec si nepamatoval, že ho Lucinda fotila v knihovně. Na druhé fotce byl překrásný motýl na kopretině. Pak mu pohled spočinul na složeném papíru.

Jednalo se o její seznam věcí, které musí stihnout před svou smrtí. Píchlo ho u srdce, když si to četl. Ani si to neuvědomil a začaly mu po tvářích stékat slzy.

Nedočetl to celé, poněvadž se někde za ním ozval něčí křik. Bolestný. Argus rychle vyskočil na nohy a všechno nedbale schoval do knihy. Pak se podíval z kopce dolů a spatřil černého psa, jak si to k němu sprintuje a své vodítko drží v tlamě.

Argus nestihl ani pořádně zareagovat a stvoření bylo už u něj. Nadšeně vyskočilo, Argus ztratil rovnováhu a ocitl se na zemi. Pes mu začal oblizovat obličej. Netrvalo to dlouho a povedlo se mu psa chytnout za obojek a držet si ho dál od těla. Byl rád, že ho jenom vítal a nechtěl ho třeba pokousat.

„Muffine! Ty idiote!" přiběhla k nim dívka a držela se za ruku. V jejím hlase bylo znít rozzuření. Zmíněný Muffin se přikrčil a schoval se vedle Arguse, jako kdyby čekal, že ho před dívkou ochrání. „Moc se omlouvám, jestli tě nějak shodil, on je...ještě štěně a je divokej." Pustila se ihned do omluv, načež se zasekla, jakmile zjistila, s kým to vlastně mluví.

Argus byl stejně překvapený, když si uvědomil, že kouká přímo na Halcyon Proudfootovou. Její vlasy, obvykle uhlazené, teď byly kudrnaté, rozcuchané a trčely do všech stran. Byla zadýchaná, evidentně po tom, co sprintovala za svým neposlušným psem.

„Je to v pohodě," řekl jen. Všiml si, že se na něj Proudfootová kouká trochu jinak – asi na něm bylo vidět, že brečel.

„Promiň," hlesla.

Určitě to na něm bylo vidět.

Skvělé.

„Říkám. V pohodě." Rychle se zvedl na nohy a společně s ním i pes. „Máš s tím něco?" zeptal se a tentokrát použil o něco milejší tón.

Halcyon si svou poraněnou ruku nejprve prohlédla, načež vyrovnaně odpověděla. „Je v pohodě. Jen krapet sedřená kůže, nic velkého."

Argus na to chápavě přikývl, načež nastalo trapné ticho.

Třebaže s ní už v minulosti mluvil, stále netušil, co by od ní měl čekat. Vždy mu připadala velmi nepřístupná a uzavřená. Každý, kdo ji neznal, ji ihned shledal trochu strašidelnou – ať už to bylo tím, jak se oblékala, nebo že se nikdy netvářila přívětivě. Jediná chvíle, kdy si dovolila být sama sebou, bylo s přáteli.

„Chceš to nějak ošetřit?" zeptal se jí, nic jiného ho nenapadlo.

„Fajn... hlavně mi ale nic neodčaruj nebo nepřičaruj."

Sedli si na lavičku a pes se kolem nich různě motal, přičemž stále radostně mával ocasem. Halcyon mu nakonec přikázala, aby si lehl k jejím nohám. Argus si všiml, že má celkem zajímavé boty – byly to normální plátěné tenisky, které hrály veselými barvami, a každá byla jiná.

„Tomuhle říkáš 'nic to není'?" žasl, jakmile viděl její ruku. Opatrně ji držel za zápěstí a zkoumal zranění, které nevypadalo vůbec dobře. Kůže na dlani byla hodně poškozená, byl si jistý, že jí to muselo velmi pálit. Zvedl pohled k dívce, která se nejistě uchechtla.

„Zažila jsem i horší," snažila se znít bezstarostně. „Jen to trochu štípe, to je celé, po chvíli by to přestalo."

Z hraní famfrpálu se mu často stávalo, že si něco malého udělal, takže v uzdravovacích kouzlech měl celkem praxi. Netrvalo to dlouho a dívčina ruka byla zase v pořádku.

„Jak se ti to vůbec stalo?" zeptal se nakonec ze zvědavosti.

„No..." prohlížela si svou již zdravou ruku, „šla jsem s Muffem na procházku. Potom, nechápu jako proč, na mě začaly dělat nějaké mouchy nálety a já jsem se jich lekla, protože mi vletěly do vlasů. Tenhle idiot si zase myslel, že dělám blbosti, tak se mi pokusil ukrást vodítko. No a pak během toho přetahování si všiml tebe a samozřejmě tě hned musel vidět... špatně jsem držela to debilní vodítko, které mi tu ruku spálilo. To je celé."

Argus se dal do smíchu při té představě. Muffin se ihned zvedl a začal se s Argusem radovat, přičemž mu opětovně oblízl tvář.

„Jsem ráda, že se aspoň někdo směje na můj účet," zkřížila si ruce na hrudi, ale v očích se jí leskly pobavené jiskřičky.

„Když seš prostě nešikovná..."

„Nejsem! Jen se mi dějí nešťastné věci," bránila se tvrdošíjně dívka. „Navíc jsem si myslela, že tu nikdo není... ale to je fuk. Kouříš?" zeptala se a z kapsy vytáhla krabičku cigaret a zapalovač. Arguse to docela překvapilo.

„Víš o tom, že je to škodlivé?"

„Představ si, že jo," zamručela s cigaretou v puse. „Jinak, co čteš?" zeptala se, přičemž vydechla obláček kouře. Dřív ale než stačil odpovědět, vzala tu knihu do rukou a prohlížela si ji.

„Letopisy Narnie... a vrať mi to!" Natáhl ruku, aby to dívce sebral. Ona ale uskočila.

„Počkej, počkej!" zvedla ruku a snad poprvé se mile usmála. „Nic ti s ní neudělám. Vždy jsem si tuhle sérii chtěla přečíst, ale neměla jsem moc příležitost. Je to dobrý?"

„Ještě jsem to nečetl," prozradil Argus trpělivě.

„Nevadí..." Knihu otevřela a na zem spadly fotografie společně se seznamem. Argus to rychle sebral. „Aha... měls hned říct, že v tom máš něco tajného." Knihu mu okamžitě vrátila.

„O nic nejde."

„Podle tvého výrazu bych soudila něco jiného," uchechtla se a rty se jí zkřivily do polovičatého úsměvu, čímž se jí zvlnila i ta jizva. „Nějaké milostné dopisy?" Kouř Arguse zaštípal v nose.

„Ne," odsekl mrzutě. „Jen... tahle kniha patřila Lucindě," dodal a jeho hlas byl najednou tichý, jak vzpomínky zaplavily jeho mysl. Dívčina tvář se rázem změnila na chmurnou a po křivém úšklebku nebylo ani stopy.

„Takže... to jsou její milostné dopisy?" zavtipkovala po chvíli se zvednutým obočím.

„Ne, to ne..." Lehce se usmál, když vzal do ruky papír. „Je to jen seznam věcí, které chtěla udělat před smrtí," vysvětlil a podal to dívce. Sám netušil, proč jí to říká, ale asi se o to s někým potřeboval podělit. Halcyon sice tu a tam působila nepříjemně, jenže Argus věděl, že má i dobrý stránky.

„Ty vole, to je geniální!" Upřímně se usmála, když to četla oči se jí rozjasnily. „Se nechám normálně inspirovat... koukám, že nám tady začíná menší kriminální kariéra," podotkla se smíchem a ukázala na osmou až desátou položku. „Ukrást něco v obchodě, ukrást nákupní vozík a dopravní značku... kruci, to mě nikdy nenapadlo ukrást značku. Dokonalý." Smála se, ale ihned přestala, když si všimla Argusova zaraženého pohledu.

„Máš v plánu to splnit?" zeptala se ho po chvíli Halcyon. „Víš jak, uctít její památku nebo něco takového. Myslím, že by byla ráda, kdyby tyhle věci někdo splnil."

„To je dobrý nápad," uznal Argus po chvíli přemýšlení. Opravdu to byl dobrý nápad, jen si u některých věcí nedokázal představit, že by je dělal – a některé body nechápal: co je to sakra Star Wars? „Jen budu potřebovat parťáka."

„Klidně ti půjčím Muffina." Mrkla na něho. „Ten by ti určitě pomohl třeba s tímhle... počkej... jo už to mám. Nosit celej týden jenom šaty." Štěkavě se zasmála, načež pohladila svého psa. „No nicméně, kdybys s něčím potřeboval helfnout, tak se klidně přidám... vím, kde je tu dobrej obchod s hudbou a kde splašit mariánku."

„Cože to?"

Spiklenecky se usmála. „Zítra ti ukážu."

Muffin pak náhle spatřil ptáčka u slunečnicového pole. Nejprve se rozštěkal, načež se rozběhl. Halcyon na něj zakřičela, on ji dokonale ignoroval a pelášil si to mezi slunečnicemi.

Argus už čekal, že se zvedne a bude psa nahánět. Ona si ale jen povzdechla a opřela se o lavičku. Rozpustila si vlasy a pokoušela si je nějak upravit. Stačil si povšimnout, že na slunci jsou spíše do inkoustově modré.

„Snad se nám ten blbec vrátí," zamumlala vyrovnaně. Mezi slunečnicemi mohli vidět Muffina, jak tam něco loví. „A snad nic nesežere... nemáš s sebou něco k jídlu?" Stále se koukala před sebe.

„Bohužel."

„Nevadí, nevadí. Tohle bude muset stačit."

Nakonec Halcyon nějak přišla na to, jak si získat pozornost svého psa. S Argusem si začali házet s klackem, Muffinovi to neušlo a samozřejmě se jim to pokoušel sebrat – různě na ně skákal nebo jen vyčkával, co bude. Pak se dívka dala do sprintu a černé pometlo ji samozřejmě hned dohonilo. Cestou nazpátek si ten klacek hrdě držel v tlamě.

✷✷✷

Příjmení Fawley se strašně debilně skloňuje - tuto poznámku jsem si nemohla odpustit. 

Bohužel v této kapitole se na dlouho rozloučíme s Lily, tu holku zbožňuju, původně jsem s ní měla daleko víc kapitol, kde bychom měli i vtipné interakce s jejím obdivovatelem Gregorym. Ale to bych natahovala celý příběh, takže to - bohužel - muselo jít stranou. Amen.