Aurora došla do ložnice, kde se už chystal Nightmare. Byl v tmavě rudém saku, a ještě si před zrcadlem kartáčovat srst.
,,Sluší ti to, jen si ještě zapni to sako," řekla, a šla si vzít nějaké šperky. Vzala si jednoduchý náhrdelník, a náušnice. Pak šla k Nightmarovi.
,,Sako, drahý......" Připomněla mu, trochu podrážděně. Nightmare se nervózně pousmál.
,,Ty ho už nezapneš, že?" Přikývl. Povzdechla si a už šla pryč.
,,Nelíbím se ti?" Ozval se náhle Nightmare. Otočila se na něho, a slabě se usmála.
,,Ale líbíš, drahý," ujistila ho, došla k němu a nechala se políbit. Pak sešli do jídelny, kde už byla nachystána večeře. Doběhl k nim jeden ze sluhů.
,,Má paní, právě dorazili princezna Celestie a Fénix, mám je zde přivést?"
,,Ano, přiveď je," sluha znovu odběhl a za chvilku se otevřely dveře a do jídelny vztoupila Celestie se svým manželem. Aurora se poklonila, Nightmare také.
,,Rádi vás zde vidíme, Celestie a Fénixi," prohlásila Aurora. Celestie se pousmála.
,,My vás také, Auroro a...Nightmare."Řekla Celestie a sedla si s Fénixem ke stolu. Aurora a Nightmare si sedli také.
,,Projednáme obchod? Nebo vojenství?" Zeptala se bílá alicornka.
,,Nyní bych radši v klidu povečeřela, můžeme jednat po ní, či ráno, měli jste namáhavou cestu, a jistě byste se rádi dobře vyspali." Navrhla Aurora po chvilce. Celestie přikývla na souhlas.
,,Tak, doslechl jsem se že máte dítě. Gratuluju...."zkusil navázat jiné téma hovoru Fénix, který byl před Nightmarem dost nervózní.
,,Ano, malý Shadow je náš poklad, že drahý?"
,,Jo, máme ho moc rádi, je to taková načechraná kulička s obrovskými sladkými kukadly," prohlásil se zasmál se. Fénix i Celestie poskočili, když slyšeli jeho hlas. Aurora se zahihňala.
,,Ano, je to celý tatínek. Jak se má vaše dcera?"
,,Sunny? Je v pořádku, momentálně ráno pojede do Křišťálového království, na náštěvu." Odpověděla Celestie.
,,Och, aha. Jak se vám u nás líbí? Myslím naše město," ptala se Aurora dál.
,,No, je to tu moc hezké...."

Sunny vylezla z kufru. Byla v honosně zařízeném pokoji, určeném pro hosty, kde už čekaly ostatní zavazadla. Opatrně vykoukla ze dveří. Chodba byla zařízena jinak než u nich doma, byla tam větší tma a vše bylo laděno v tmavých barvách. Vyšla z pokoje a pomalu se vydala chodbou. V kopýtku držela svého plyšového králíčka a baterku, kterou si svítila na cestu. Náhle uslyšela kroky. Rychle zhasla baterku a přitiskla se ke zdi. Kroky se přiblížily, až kolem ní prošel strážný. Měl jiné brnění než ti u nich, a v magii nesl svícen, jehož světlo naštěstí nesahalo až k Sunny. Když byl pryč, pokračovala v cestě. Chvilku ale nedávala pozor, jelikož se snažila znovuzprovoznit baterku, a do něčeho narazila. Bylo to měkké a hebké, Sunny vyjekla.
,,Promiň! Jsi v pořádku?" Ozvalo se to. Mělo to vysoký, dětský hlásek, takže se Sunny uklidnila.
,,V pořádku. Kdo jsi?" Zeptala se a stoupla si na kopyta. Zahihňalo se to.
,,Já jsem Shadow. A ty?"
,,Já Sunny Heart," usmála se a baterka se konečně zapla. Znovu vyjekla, ale tišeji. Stálo před ní dosti vysoké, tlusté hříbě s růžovýma očima. Na kopytek mělo malé drápky, a v usmívající se tlamičce se leskly ostré zoubky.
,,Nevylekal jsem tě, Sunny?" Zeptal se.
,,Trošku. Co jsi za druh?" Zeptala se se zájmem. Zasmál se.
,,Medvídko-pony. Co tu hledáš?"
,,No.....hledám...ehm...kuchyň!" Vymyslela rychle lež. Shadow se zasmál.
,,Jé, já taky. Zavedu tě tam, pojď!" Řekl a odběhl do tmy. Sunny ho následovala, po chvilce došli do kuchyně. Nikdo kromě nich v ní naštěstí nebyl, Shadow odběhl do spíže, kde čile vyskákal po policích až na tu nejvýše postavenou, kde s něčím šramotil. Sunny si zatím sedla za stůl. Nevěděla co bude dělat.
,,Nechceš sušenky?" Zeptal se hřebeček, který k ní přišel s talířem sušenek. Sunny se usmála, přikývla a pár si vzala.
,,Máš tu rodiče?" Zeptala se. Přikývl.
,,A ty?" Zeptal se. Sunny taky přikývla. Moc o nich nemluvili.
,,Žiješ tu dlouho?" Zeptala se po chvilce. Shadow se zasmál.
,,Aňo, od narození."
,,Takhle to tu dobře znáš, že? Víš....neviděl jsi tu....takovou..zlou...obludu?" Stišila hlas, aby je třeba neslyšela. Shadow nechápavě naklonil hlavu.
,,Obludu? Neznám, jak vypadá?" Zeptal se. Sunny stáhla uši.
,,Vysoký jak dům, tlustý jak sud, ehm...."Na zbytek proslovu co jí dala máma si nevzpomněla.
,,Neznám." To že mu popis mírně připomíná tatínka zamlčel.
,,Nejsi unavená? Je už půlnoc." Zeptal se. Sunny přikývla.
,,Pojďme spinkat....." Řekl, vzal ji za kopyto a odtáhl do pokojíčku. Byl malý, ale hezky zařízený, plný polšťářů a plyšáků. Sunny si lehla do jedné hromady polštářů, a skoro ihned usnula. Shadow se zachumlal do peřiny a usnul také.

,,Tak. Asi je už čas jít spát. Chutnala vám večeře?" Celestie a Fénix přikývli.
,,To jsme rádi. Strážný vás zavede do pokoje. Přeji vám dobrou noc," usmála se Aurora, a pokynula strážnému aby je zavedl do pokoje. Když odešli z jídelny, otočila se na Nightmara.
,,Nighty....." Sladce se usmála a obejmula ho.
,,Byl jsi dobrý, nic jsi nazkazil. Jsem na tebe pyšná...." Hřebec zrudl a dal jí polibek.