Starlight spěchala městem. Mířila k Twilight. Doufala že jim nějak pomůže. Spike ji pustil do hradu, a ona přiklusala k princezně.
,,Starlight! Tak dlouho jsem tě neviděla!" Usmála se a chtěla ji i snad obejmout, ale ona uhla. Úsměv neoplatila.
,,Ahoj Twilight. Potřebuju pomoc,"
,,Co se děje? S čím?"
,,Twisted...jeho nemoc se zhoršuje. M-mohla bys svojí magií potlačit-"
,,Nemůžu používat magii na věci co se dějí...tak nějak přirozeně." Přerušila ji. Starligh zavrtěla nesouhlasně hlavou.
,,Twilight, on nemůže s tím nic dělat. Ani já. Nemůžeš mu pomoc? J-já se o něho-"
,,Starlight, nemohu s tím nic dělat. Nepřesvětčíš mě." Jednorožka zalapala neslyšně po dechu. Tohle byla jedna z jeich posledních šancí.
,,Jen ty tuhle magii můžeš používat! Ostatní jednorožci ji už mají zakázanou! T-twisted um-"
,,Je mi líto, ale nemohu svou magii mařit na takové poníky. Nemoci jsou přirozené, a my bychom je neměli ovlivňovat. Jsou důležitější věci. Teď mám práci, musíme se rozloučit," pronesla chladně, a naznačila jí ať odejde. Starlight měla na jazyku tolik nehezkých slov, ale spolkla je, a odkráčela pryč.

Beky se ocitla ve světle oranžově laděném sálu. Připomínal jí sál v Křišťálovém království, jen trochu jiný. Klisna co ji sem dostala již seděla na trůnu.
,,Mohu ti pomoc, Beky Black." Zopakovala znovu.
,,K-kdo jsi?" Zeptala se vystrašená pegaska. Klisna se pousmála.
,,Mé celé jméno je Paralera Multiversum Ichtoba, ale stačí jen Paralera." Prohlásila, vztala z trůnu a došla k ní.
,,Kde jsme Paralero?" Tázaná se uchechtla.
,,To není nyní duležité. Nabídla jsem ti pomoc, a pomohu ti. Stačí když budeš poslouchat mé pokyny....." Došla až k ní a začala vysvětlovat.
  Beky přikývla. Paralera se usmála, a dupla. Vše sčernalo.

Teploměr ukazoval 41,5°C. Starlight panikařila.
,,S-s-s-s-star....." Twisted těkal očima z rohu místnosti na ni.
Něco vidí. Halucinace.
,,S-s-s-star....." Zopakoval tiše, víčka mu klesala, upadal do mdlob. Vzala ho rychle do magie, a donesla do koupelny. Začala ho omývat ledovou vodou, jako pokus nebezpečnou teplotu snížit. Nejradši by ho dala rovnou do vany ledu, ale to by byl až moc velký šok. Volala do nemocnice. Tohle jen tak nezvrátí. Plakala, byla to její vina. Neměla od něho odcházet....

Zamávali naposledy vozu co už mizel v dálce.
,,A zas je klid....." Prohlásil se smíchem medvědopony, a otočil se na svou drahou polovičku.
,,Projednou i souhlasím. Ale připrav se na brzkou náštěvu Canterlotu, drahý. Trocha tepla neuškodí, a Shadow by měl poznat i jiné místa," Nightmare si povzdechl.
,,Když myslíš...." Zabručel. Shadow si hrál opodál ve sněhu, stavěl sněhoponíky. Aurora k němu došla, klekla si do sněhu a pozorovala ho.
,,Och, moc hezké! Je jako originál," zahihňala se. Nightmara to zaujalo, a tak došel k nim.
,,Co tu máš, mistře Leonardo?" Zasmál se. Shadow poodstoupil, aby viděl na sněhoponíky. Byli tři. Jeden byl hubený alicorn, vedle něho malé hříbě, a třetí byl tlustý zemní pony.
,,Jo, jako my...." Usmál se, a synka opatrně obejmul.

Když Pack Pa vešla do sklepa, Beky ležela na posteli a četla si.
,,Hodná...." Usmála se a podala jí tác s jídlem. Když se otočila k odchodu, Beky toho využila a bouchla jí, obzvlášť obsáhlou bichlí, zezadu do hlavy. Pack Pa zavrávorala, a spadla na zem. Beky si vzala batoh, co si zabalila předtím, a vyběhla ze sklepa do zámku. Rychle prokličkovala mezi strážemi, a vyskočila otevřeným oknem. Jakožto pegas vzlétla k nebesům, a letěla pryč, do neznáma.

Aurora stála uprostřed pouště. Dobře viděla že se k ní něco, či někdo blíží, ale viděla ho jakoby za jakýmsi závojem pochybností. To něco vytasilo zbraň, a seklo ji do hlavy, ona nemohla nic dělat, jen zavřela oči. Křik agónie se rozlehl pouští. Pláč dítěte následoval. Pak nářek co trhal srdce, nějakého ponyho.
Probudila se s bušícím srdcem. Otočila se k manželovy. Ležel zády k ní, ale poznala že nespí. Tiše plakal.
,,Co se děje drahý?" Zeptala se tiše a dala kopyto na jeho rameno. Nightmare nedřív sebou trhl, pak se k ní obrátil. Po tvářích mu stékaly velké slzy.
,,P-p-příšerný sen..." Hlesl, a utřel si slzy.
,,Nemám rád takové sny....bolí mě to...." Aurora se k němu přivinula, a pohladila ho po tváři.
,,Sen je jen sen, vzbudíš se a je den. Vše je v pořádku, zlato...." Uklidnila ho, a šla zkontrolovat malého, co spal ve vedlejším pokoji. Klidně oddychoval, zachumlaný mezi plyšáky a dekami. Usmála se, jemně ho pohladila po hlavičce, a vrátila se do ložnice k manželovy, který už usínal.
,,Dobrou medvídku," špitla a dala mu ještě pusu. Usmál se, a obejmul ji. V objetí usnuli.