Děda jí okamžitě pevně objal. ,,Ahoj Katie" řekl. Nakonec jí pustil a společně se vydali pro její cestovní tašku. Když jí již měli, vyšli z letiště a zamířili k parkovišti. Kat viděla všude postarší auta, na což nebyla zvyklá. V městě, kde vyrůstala, všichni jezdil v drahých autech.

Zatím co její děda vlastnil lehce rezavý džíp oranžové barvy. Děda hodil tašku na korbu a přikryl jí plachtou. Poté oba dva nasedli do auta a děda mohl vyrazit zpět do své chaty, o kterou se nyní podělí s Kat.

Katlyn celou cestu mlčela a koukala ven skrze sklo. Všude byly lesy. Nedokázala s představit město Wolf Spring, kde se měla nacházet střední škola.

Jistě tam žijí samí burani. Pomyslela si Kat

Cesta tam se jí zdála nekonečná. Jakmile, ale přejeli ceduli města Wolf Spring začalo pršet. ,,To je tu normální" vytrhl jí z myšlenek dědečkův hlas. Katelyn jen přikývla a dál koukala ven přes sklo. Nikdy víc si nepřála být zpátky doma.

Asi po půl hodině zastavili před chatou, která pomalu chátrala. Bála se jen vstoupit na verandu, aby se pod ní nepropadla. Děda vyndal z kapsy klíče a odemkl vchodové dveře. Jen co vešla dovnitř, uviděla plno vycpaných hlav. Jen, co děda začal zdolávat schody, běžela za ním. Nechtěla se vůbec v té místnosti zdržovat. 

Náhle dědeček otevřel dveře hned naproti schodům a položil tam na zem tašku. ,,Zde je tvůj pokoj" prohlásil a poté odešel dolu. Kat vešla do svého pokoje a jen se musela divit. Chata z venčí vypadala katastrofálně, ale její pokoj byl nádherně zařízen. Měla tu psací stůl, nádhernou postel a také na stěně vysel obraz vlka na kraji lesa s modrými oči. Byl tak nádherný.