Albus se probudil do hluboké noci. Do oken bubnoval déšť a všude místnost zaplnilo stříbrné světlo měsíčního svitu. Zamžoural, zívl a promnul si ospalé oči. Protáhl se a ucítil, že má sucho v krku. Neochotně se vyhrabal z vyhřáté postele a když vstal, ucítil v pokoji takovou zimu, že se až oklepal. Hodil si na sebe teplý župan, který měl pověšený na skříni a došel si do kuchyně pro trochu vody. Když odcházel i s plnou sklenicí zpátky do postele, všiml si, že se v obývacím pokoji svítí. Ariana seděla v křesle a při svitu petrolejové lampy vyšívala.

,,Proč nespíš?" zívl Albus a ospalým krokem si k ní šel přisednout. Musel trochu zamrkat, aby jeho oči přivykli světlu a on mohl vidět sestru zřetelně.
,,Nemůžu spát. Mám zlé tušení, které mě pronásleduje," odpověděla mu.
,,Jaké zlé tušení? Něco s Aberforthem?" strachoval se Albus a chtěl jít poslat sovu do Bradavic, jestli je vše v pořádku.
,,Ne, s ním ne." odpověděla Ariana. ,,Ten Gellert Grindelwald pro tebe moc znamená, že ano."
Albus malounko znervózněl.
,,Jsme jen dobří přátelé, nic víc," odpověděl a začal se přitom nervózně ošívat.
,,Nahlédla jsem do jeho nitra. Co máš v srdci, neschováš. Je plné zla."
,,Co to povídáš? Je to úplně obyčejný kluk, jako jsem já. Díky němu jsem sehnal konečně práci," ujišťoval ji.

„Když myslíš." povzdychla si Ariana.

„Ariano, o co ti jde? Proč tak mluvíš?" obořil se na sestru

„Jsi zaslepený láskou k němu tak moc, že to nevidíš? Máš rudé brýle na očích," naléhala Ariana. ,,Albusi, je to zrůda,"

Albus sebou při zmíňce o lásce trhnul, jako kdyby jím projel elektrický proud.
,,Bože Ariano! Není to můj milenec. Je to jen přítel. Kromě tebe a jeho v Godrikově dole nikoho dalšího nemám," popíral její slova Albus.
,,A co Agnes?"
,,Mám ji rád, ale každý jsme už někde jinde,"
,,Agnes tě má ráda a především tě nechce využít, jako to začíná dělat Grindelwald," trvala si sestra na svém.
To Albuse rozčílilo. Nechtěl, aby sestra o Gallertovi takhle mluvila. Cítil nutkání se ho zastat a bránit ho.
,,Ariano, takhle to není. Jsme jen přáteli. Nic víc, kromě kamarádství k němu necítím," začal s obhajobou. Vstal a chtěl odejít. Nechtěl se o tom se svou sestrou dál bavit.
,,Viděla jsem, jak se jeden na druhého koukáte. Láska není složitá. Je to chemie a hluboký cit, který má své příznaky. Stejně, jako nemoc. Naopak je viditelná a hmatatelná. Zůstaň nohama na zemi, Albusi. Protože ty ho budeš vždy milovat mnohem víc, než on tebe."
Albus se na sestru nechápavě podíval a šel si raději lehnout.

Podzim se přehoupl do zimy a v Godrikově dole napadl první bílý sníh. Vesnička se pomalu začala chystat na Vánoční svátky. V Bradavicích bylo před vánočními prázdninami, takže Albus Aberfortha čekal každým dnem. Kvůli tomu se také s Gellertem domluvil, že pátrání po relikviích prozatím přesunou na nový rok, aby si oba mohli užít svátky co nejvíc.
,,Pojedeš na svátky zpět domů do Bulharska, nebo budeš tady?" zeptal se Albus Gellerta, když ho spatřil, jak hůlkou odhrabuje sníh z cesty Batyldina domu. Setkali se tam oba úpnou náhodou a povídali si.
,,Nejdříve jsem chtěl jet, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Tetička by tu byla sama. Na Vánoce nemá být nikdo sám. S našima se uvidím možná až na Silvestra. To bych se na chvilku domů vrátit mohl."

Albusovi se Gellertova starost o Batyldu líbila. Nikdy o své tetě neřekl křivého slova a choval se k ní opravdu ohleduplně. Jak může mít tento starostlivý člověk v srdci zlo? pomyslel si.

,,Máš svou tetu hodně rád, co?"

,,Jasně. Naučila mě anglicky. Je skvělá historička. Naučila mě mnoho. Hodně jí dlužím. Občas mi přijde, že mi z celého světa rozumí jen ona. Bylo mi jí vždy líto, když byly Vánoce a já věděl, že ona je v Anglii sama doma."

,,Na štědrý den chodila k nám. S mojí mámou byly velké kamarádky. Nikdy nebyla na Vánoce sama," ujistil ho Albus.

,,Já vím, psala nám o tom. Za to moc velké díky," usmál se Gellert a v jeho očích byl poznat vděk a laskavost. ,,Ukaž. Udělám to. Ať se s tím nemusíš tak dřít," vzal  si od Albuse lopatu, kterou se zrovna hodlal odklidit sníh od branky, mávl hůlkou a lopata, popohnaná magií se sama dala do práce.

,,Díky," poděkoval Albus. Gallert se na něj naposledy usmál, popřál krásné svátky a zašel do domu. Celý den se nezastavil. Uklízel a pral. Nechtěl, aby si Aberforth myslel, že domácnost nezvládá, takže chtěl mít dům perfektně uklizený. S Arianou nazdobili vánoční stromek a napekli cukroví. Vánoční svátky ale pro ně byly smutné. První Vánoce bez Kendry - jejich milované maminky. Snažili se na to myslet co možná nejmíň to jde. Aberforth přijel domů dva dny před štědrým dnem. Když vešel do domu, čekal pohromu. Ale místo toho upadl v úžas. Všude bylo naklizeno. Stromeček byl nastrojený a pod ním byly zabalené dárky. V krbu plápolal oheň, dřevo bylo srovnané a naštípané a domem byla cítit krásná vůně pečeného cukroví.

,,No páni. Asi jsem tě podcenil," žasl Aberforth když si sundaval černý kabát a věšel ho na věšák.

,,To podcenil. Našel jsem si i práci. Doufám, že teď už nebudeš mít tak velký problém se do Bradavic znovu vrátit," odpověděl mu Albus. Ulevilo se mu, že to všechno stihl do bratrova příjezdu. Ty dva dny do štědrého dnu byly neuvěřitelně poklidné. Nikdo se s nikým nehádal ani si nikdo nic nevyčítal. Aberforth se rozhodl, že uvaří štědrovečerní večeři a Albus mu došel nakoupit a naštípat dříví do kamen. Štědrý den sourozence Brumbálovi neuvěřitelně sblížil. Jako, kdyby žádné spory a hádky ani nebyly. Po večeři si sedli do obývacího pokoje. Ariana vyšívala a Albus s Aberforthem zasedli k partičce šachů.

,,Díky," špitl Aberforth na Albuse tak, aby ho sestra neslyšela.

,,Díky za co?" podivil se Albus.

,,Že jsi se o ní takhle postaral,"usmál se Aberforth. ,,Chodí sem ještě ten Grindelwald? Ariana říkala, že jste kamarádi,"

Albusovi zatrnulo. Jen doufal, že bratrovi neříkala nic o lásce a tak podobně. ,,A... co říkala ještě?" zeptal se opatrně bratra.

,,Nic... jen tohle. Proč?" podivil se Aberforth.

,,Ale nic. Jo, vídáme se. Od té doby, co tu není Elfias, jsem rád, že si s někým můžu popovídat."

,,Proklepl jsem si ho. Měl by sis na něj dávat pozor,"

,,Proč?" podivil se Albus. Vzpomněl si při tom na slova své sestry, když mluvila o zlu, které z Gellerta cítí.

,,Víš že ho vyhodili z Kruvalu?" zeptal se Aberforh bratra.

,,Ano, to vím. Řekl mi to,"

,,A řekl ti i proč?"

Na to Albus neodpověděl. Uvědomil si, že důvod Gallertova vyloučení vlastně neví.

,,To jsem si mohl myslet. Vyrazili ho za používání a praktikování černé magie..."

,,Ale notak Aberforthe," zasmál se Albus a skočil mu do řeči. ,, Kruval je do jisté míry k černé magii benevolentní. To o něm ví všichni,"

,,Jenže tohle bylo už moc i na Kruval. Nezjistil jsem nic konkrétního, ale mělo to prý doslova otřást celou školou. Než odešel, vypálil do zdi Kruvalského hradu zvláštní znamení. Něco, jako runy, ale runy to nejsou. Je to svislá čára a kruh společně uzavřeni v trojúhelníku,"

Relikvie smrti. Přišlo Albusovi okamžitě na mysl. Byl si jistý, že si musí s Gallertem vážně promluvit.

,,Radím ti dobře. Nepouštěj si ho příliš k tělu. Bůh ví, co se mu honí v hlavě," varoval bratra Aberforth. To bylo poprvé, co Albus o Gallertovi zapochyboval.

,,Chceš jít na půlnoční?" zeptal se Albuse Aberforth a z misky si vzal sušenku.

,,Jo, docela rád," řekl automaticky Albus. Myšlenkami byl ale u Grindelwalda.

,,Tak běž. Já tu s Ari budu," usmál se Aberforth. „Stejně mi tyhle sešlosti přijdou neuvěřitelně směšné."

Zbytek dne trávili jako rodina. V domě Brumbálových zavládla pokojná Vánoční pohoda, kterou si všichni tři snažili užít, i když to bylo kvůli smrti jejich matky docela těžké. Stále si nemohli zvyknout, že se z nich stali sirotci. Při štědrovečerní večeři prostřel Albus o dva talíře navíc aby mohli duše jejich rodičů přijít a strávit s nimi Vánoce alespoň tímto způsobem. 

Do místního kostelíku přišel přesně na čas. V období Vánoc vypadal úplně jinak. Byl osvětlený svitem kostelních svíček a když do něj vcházel, slyšel jak se místní sbor připravuje na zpěv a ladí. Kouzlo Vánoc, sbor, studená noc a kostelní varhany vytvořilo velice nádhernou atmosféru. Nasál studenou vůni kostelíku a začal obdivovat kostelní výzdobu. Nikdy předtím si nevšiml, že je tak krásná. Sedl si do lavice a čekal, kdy spatří Batyldu a Gallerta. Dorazili zanedlouho po něm. Jakmile Gallert Albuse spatřil, mile se na něj usmál a zamával mu na pozdrav. Když Albus spatřil Gallertův úsměv a radost, že ho vidí, poskočilo mu srdce štěstím. Nejraději by se k němu rozeběhnul a obejmul ho. Zrak tedy raději stočil na oltář. 

Mše začala přesně o půlnoci. Albus vydržel poslouchat kněze jen chvíli, protože mu po chvilce začala být zima a dřevěná lavice, na které seděl, se po chvilce stala dosti nepohodlnou. Začal se vrtět a za malou chvilku nevěděl, co s nohama, ani jak si sednout. Hodil očkem po Gellertovi, který trpělivě seděl a poslouchal. Když viděl, jak sebou Albus šije, trochu se pousmál a dál se mu už nevěnoval.

Když vycházel po skončení mše z kostelíka, zjistil, že Batylda a Gellert na něj čekají u vchodu.

,,Veselé Vánoce Albusi. Doufám, že teď už bude všechno dobré. Tvá matka by na tebe byla neskonale pyšná," třásla Albusovi rukou Batylda a utírala si uslzené oči.

,,Děkuji. Gellerte, potřeboval bych s tebou něco probrat,"

V Gellertových očích se objevila zvědavost. ,,Ale jistě. Proč ne. Probereme to doma," 

domů šel spolu s Batyldou a jejím prasynovcem. Mluvili o všem možném, ale Gellert mlčel jako pěna. Zřejmě přemýšlel, co mu Albus chce.

,,Tak co se děje?" zeptal se zvědavě Gellert, když za Albusem zavíral dveře svého pokoje. Svlékl si kabát a zapálil petrolejku, aby bylo v místnosti světlo. V přítmí, které petrolejka vyvolávala vynikl jeho půvab. Byl opravdu to opravdu pohledný mladý muž. Otočil se na Albuse, složil si ruce na prsa a čekal, co z jeho přítele vyleze.

,,Proč tě vyhodili z Kruvalu?" zeptal se rázně Albus a trochu se bál, co uslyší.

Gallert se usmál. Pramen svých blonďatých vlasů si zastrčil za ucho a opřel se o zeď.

,,Nebudu ti lhát. Jsi na to až moc inteligentní. Bylo to kvůli černé magii. Ta se ale, jak je o této škole všeobecně ví, toleruje,"

,,Tak proč tě vyhodili?"

,,Jeden experiment se mi tak trochu vymkl z rukou. Začátečnická chyba. Nic víc. Chci znát a vědět Albusi. Nestačí mi jen to, co se naučím ve škole. Magie je stále ještě neprozkoumaná. Stále se mám co učit,"

Albus se dál tvářil podezřívavě. Jasně na něm viděl, že se o tomhle tématu zrovna nechce dvakrát bavit a dělá všechno možné proto, aby odvedl téma jinam. Albusova rozladěnost neušla ani Gellertovi. Cítil, že ho začíná ztrácet.

,,Chybí ti matka a otec?" zeptal se po chvilce  Albuse.

,,Co s tvým vyhozením ze školy mají společného moji rodiče?" podivil se Albus.

,,Proč se pořád hrabat v minulosti? Ta je pryč. Stalo se. Ať děláš co děláš, vrátit to nejde. Jedna z relikvií je kámen vzkříšení. Umí vyvolávat zpět mrtvé k životu. Máš šanci se s nimi znovu shledat,"
Na to Albus nic neřekl. V duchu bojoval sám se sebou. Gellert k němu přistoupil a zadíval se mu do očí. Až Albuse zamrazilo.
,,Nikoho jsem tím experimentem o život nepřipravil. Přísahám," hájil se. ,,Copak jsem ti někdy lhal? Nesmíme se zaobírat minulostí. Ta nás nikam neposune,"
Albusovi se ulevilo. Přestal Gellerta podezřívat a hodil to všechno za hlavu.
,,My dva jsme výjimeční Albusi. Spolu jsme neporazitelní,"

Albus se začervenal. Poprvé si uvědomil, jak moc toho muže miluje. Šel by s ním na kraj světa. Jeho pocity ho ale děsily. Nikdy se to nikdo nesmí dozvědět. Hleděl na Gellerta a srdce mu bušilo velkou rychlostí.
,,Hele, karkulinka," všiml si Albus malého a chlupatého tvorečka, který se procházel po okenním parapetu. Byla velikosti malé polní myšky. Štrádovala si to neohroženě po parapetu a přelézala květináče, které na okně byli postavené.
,,Jak se sem dostala?" podivil se Gellert.
,,Říká se, že když se do nějaké domácnosti nastěhují, tak do ní přinesou štěstí. A pozor taky docela..."
,,Jau!" zařval Gallert a chytil se za prst.
,,Koušou..." dořekl Albus. Otočil se na postel a vzal z ní složený kapesník.
,,Rafat teda umí dobře. Auu," fňuknul Gellert a začal si cucat prst, ze kterého tekla krev.
Albus vzal Gellertovu ruku a začal ji ovazovat kapesníkem. Cítil, jak ho Gellertovi oči pozorují. Cítil k němu tak velkou lásku, že se mu div srdce nerozskočilo. Nechtěl se mu podívat do očí. Věděl, že Gellert by v nich vyčetl okamžitě všechno.
,,Dík," poděkoval a vzal jeho tvář do svých rukou. A než se Albus nadál, cítil jak se k němu naklání a líbá ho. Byl to tak krásný a intimní okamžik, že musel zavřít oči. Když ucítil jeho rty na svých, vše se mu v těle splašilo. Byl štěstím bez sebe. V tu chvíli pustil průchod všem svým citům. Byla to pro něj neskonalá úleva si přiznat, že Gellert Grindelwald je láskou jeho života. Cítil, že chce víc. Chce se ho nabažit a dotýkat se ho, jak jen nejvíc může. Tento intenzivní pocit nikdy při pohledu na ženu nezažil.

,,Musím jít. Mše dávno skončila. Aberforth se po mě bude shánět,"
Řekl tiše Albus. Nechtěl od Gellerta odejít, ale neměl jinou možnost. Gellert se zatvářil chápavě. Věnoval Albusovi ještě pár polibků na rozloučenou a pustil ho se sevření.
Když Albus od Grindelwalda odcházel, připadal si jako v sedmém nebi. Nechápal sice, co se před malou chvilkou stalo, ani jak k tomu došlo, ale bylo to krásné. City se ke Grindelwaldovi snažil dusit, ale když ho před pár minutami poprvé políbil nešlo odolat a on poznal, že je zamilovaný. Teď už je nic nezastaví. Najdou všechny tři relikvie a stanou se pány celého světa. Řekl si s úsměvem od ucha k uchu.