...Žili kdysi tři bratři, kteří spolu jednou kráčeli po osamělé cestě za soumraku. Po nějaké době došli k řece příliš nebezpečné na to aby ji přeplavali. Byli zběhlí v používání čar a kouzel. Jen mávli hůlkami a vykouzlili most...

Albus ležel na posteli a četl si knihu s názvem Bajky Barda Beedleho. Dočetl do půlky příběhu, odložil ji a zadíval se do stropu. Přemýšlel. Přemýšlel nad pravdivostí této staré pohádky, nad bájnými relikviemi, které chce najít a nad Gallertem Grindelwaldem. Láskou jeho života. Zjistil, že si život bez něj nedokáže představit. Tolik ho miloval. Obětoval by pro něj snad všechno na světě. Náhle posmutněl. Svou lásku k sobě ti dva museli skrývat a to ho ubíjelo. Mrzelo ho, že se museli scházet tajně a vždy koukat, jestli je někdo nesleduje. Chtěl žít ve světě, kde je těmto vztahům přáno. Věděl, že to s Gallertem společně dokáží, že vytvoří svět, kde budou lidé jako on konečně šťastní a kde budou mít své místo v životě. Co by se asi stalo, kdyby přiznali svůj poměr? Smáli by se jim, lynčovali by je, nebo by se k nim všichni otočili zády a odvrhli až na okraj společnosti? Byli by níž, než jsou v kouzelnickém světě Domácí skřítci. Nebo také všechno dohromady. Jako malý se doslechl, že se v jedné z okolních vísek takto zamilovaní kouzelníci vyskytli. Na jejich lásku se brzy přišlo. Jednoho našli utopeného v místní řece a ten druhý se údajně oběsil. Vypadalo to sice jako nehoda a sebevražda, ale každý v sousedství věděl, že tomu tak reálně nikdy nebylo. Ty dva mladé kouzelníky někdo jednoduše zavraždil. Jen z toho důvodu, že se milovali. Když si na tuto vzpomínku Albus vzpomněl, zamrazilo ho v zádech. Někdo je zavraždil, kvůli jejich lásce... kvůli lásce... Jak tohle může někdo dopustit? Pomyslel si. Z myšlenek ho vytrhl Aberforth.

,,Už mám zabaleno, tak můžeme?" zeptal se bratra a v ruce držel kufr.

,,Už jdu," řekl Albus a vyskočil z postele. Hodil knížku na noční stolek a pomohl Aberforthovi snést těžký kufr ze schodů. Prázdniny skončili a jeho mladší bratr se opět vracel zpět do školy. Aby nerušili Arianu kouzli, která měla tou dobou dobrou náladu, vypůjčili si opět od Batyldy bryčku a dojeli do Londýna po mudlovsku. Aberforth se do Bradavic vracel podstatně klidněji, než tomu bylo v září. Pochopil, že se Albus o sestru dokáže postarat.

,,Díky za svezení," loučil se Aberforth s Albusem, když nastupoval do vlaku. ,,Budu vám psát,"

,,Budeme tvoje dopisy čekat," usmál se Albus.

,,Dávej na sebe pozor. A dej za mě Arianě pusu. Tak zase o jarních prázdninách," mávl na něj Aberforth a vlak se dal do pohybu.

Albus sledoval, jak odjíždí. Těšil se, až jeho mladší bratr školu dokončí. To už mu totiž nic nebude stát v cestě k tomu, aby s Gallertem našli relikvie.

Když přijel do Godrikova dolu a vracel kobylku i bryčku, stále koukal do Gallertova okna, jestli ho tam nespatří. Od silvestrovské noci uběhl skoro týden a od té doby bylo ticho. Gallert se neukázal.

,,Tak jak jste si vedli?" zeptala se Batylda, když kobylku od Albuse přebírala. ,,Byla poslušná? Už není nejmladší, takže je potřeba ji trochu popohánět,"

,,Je to spolehlivý koník," usmál se Albus a poplácal strakatou klisnu po zpoceném krku. ,,Kde je Gallert?" zeptal se zvědavě.

,,Říkal, že musí na chvilku zpátky do Bulharska. Nevím kvůli čemu, ale bude brzy zpátky." odpověděla mu Batylda a začala koníka odstrojovat.

,,Kdy se vrátí?" vyzvídal netrpělivě Albus. Byl na Gallerta naštvaný. Nic mu neřekl a jen tak si odjel.

,,To neříkal. Ale on se ukáže, neboj. Nechal tu skoro všechny svoje věci," usmála se Batylda. 

Od toho okamžiku nepřestával Albus sledovat okno Gallertova pokoje. Čekal, kdy tam uvidí světlo. To pozná, že už je doma. Ty dny sledování byly opravdu nesnesitelné. Chodil od ničeho k ničemu a dny mu připadaly neuvěřitelně stejné a prázdné. Jednoho dne se ovšem dočkal. Dopsal poslední článek před uzávěrkou a šel si lehnout do postele, když v tom uviděl, jak se v Gallertově pokoji svítí. Oči se mu rozzářili a srdce radostí zaplesalo. Rychle se oblékl a tiše se vykradl z domu. Byla hluboká noc a Ariana spala. Stoupl si pod Gallertovo okno a začal na něj házet sněhové koule.Netrvalo dlouho a okno se začalo otevírat. Uviděl v něm Gallerta.

,,Kde jsi byl tak dlouho? Proč jsi mi nic neřekl, že odjíždíš?" vyptával se Albus krapet nabroušeně.

,,Jsem rád, že tě vidím. Pojď nahoru. Mám ti co vyprávět. Jen tiše. Tetička spí tak ji nevzbuď,"

Albus byl radostí bez sebe. Byl to zase ten starý Gallert, kterého znal a kterého miloval. Nebyl to žádný zloduch, který chtěl sesílat mučivé kletby, jako tomu bylo před dvěma týdny o Silvestru. Batyldin dům prošel potichu a po špičkách. Tiše otevřel Gallertovi dveře od pokoje a vešel dál. Než se stačil rozkoukat, přiskočil k němu Gallert a pohladil ho po tváři.

,,Promiň, že jsem se ti neozval, ale musel jsem jít. Jsem na stopě..." to ovšem Gallert nestihl dopovědět. Albus ho ihned začal líbat. Byl štěstím bez sebe, že ho zase vidí. Sjel rukama k pásku od Gallertových kalhot a začal je okamžitě rozepínat.

,,Počkej, chtěl jsem ti říct co... ahh" nedořekl Gallert. Tělem mu projelo obrovské vzrušení. Zavřel oči, opřel se o stůl, zaklonil hlavu a užíval si ten nádherný a slastný pocit. Spustil ruce a zabořil je do Albusových kaštanově vlnitých vlasů, když si poklekl k jeho rozkroku.

Znovu se pomilovali. Užívali si navzájem svou společnou lásku a intimní chvíli. Zde v temné noci a v uzamčeném pokoji mohli dát svým citům plný průběh. Nemuseli nic skrývat. Zamčený pokoj je před homofobním světem chránil.
„Tiše. Buď potichu," špitl Albus Gellertovi do ucha, který se v jednu chvíli přestal kontrolovat a zavzdychal hlasitěji, než měl. Zároveň se mu ale líbilo, mít nad svým přítelem převahu. Mohl si s ním dělat co chtěl. Škádlit ho, provokovat a svádět. V ten okamžik si uvědomil, že bez něj nedokáže být. Chtěl s ním zestárnout. Prožít s ním celý svůj život. 

,,Tak, co jsi mi to chtěl říct?" Zeptal se udýchaně Albus, když padl zpocený vedle Gallerta do jeho postele. Oba byli zpocení a zadýchaní. Albus se přes Gallerta natáhl, sáhl do kapsy od kabátu a vytáhl kapesník, který Gallertovi podal.

,,JAUU BACHA! Zasténal Gallert. Když se Albus nahýbal pro kapesník, opřel se mu loktem o žebra a omylem na ně přenesl celou svou váhu. ,,Jsi neuvěřitelný romantik Albusi," rýpl si Gallert. ,,Jen co máš hotovo, tak místo toho aby jsi si vychutnával ten skvělý pocit, lámeš mi žebra. Auuu."

,,Promiň. Romantiku se ještě musím učit," usmál se na něj Albus.

,,Zlomíš mi žebra a ještě po mě chceš informace. Po takovýmhle výkonu... Uf... jednoduše, nech mě chvilku vydechnout. Dal jsi mi celkem zabrat," funěl Gallert a začal si kapesníkem otírat břicho. ,,Bože, ty jsi byl teda natěšený. Mám tě všude,"

,,Bylo to skvělý," pošeptal Albus Gallertovi a něžně ho políbil. Oba spolu chvíli jen tak leželi a nic neříkali.

,,Tak, kde jsi byl?" zeptal se Albus netrpělivě Gallerta a hladil ho přitom po vlasech.

,, Byakh vkŭshti. Znam kŭde e," odpověděl mu Gallert bulharsky.

,,Dobře... tak teď hezky anglicky prosím," napomenul ho škádlivě Albus. ,,Já té tvé hatlamatilce nerozumím,"

,,Řekl jsem ti, že jsem byl doma a že vím kde je," odpověděl mu Gallert a vítězoslavně se usmál.

,,Kde je co?" nechápal Albus.

,,Bezová hůlka,"

,,Cože? Jak?" Albuse zamrazilo v zádech. Dychtivě se posadil na posteli a koukal na Gallerta jako na zjevení.

,,Má jí jeden bulharský výrobce hůlek jménem Gregorovič. Jsem si tím na sto procent jistý,"

,,Jak to víš?" nepřestával se udivovat Albus.

,,Moje teta Batylda je významná historička. To přeci víš. Stačilo si projít její spisy a knihy, na které se v její knihovně práší. Byla to neuvěřitelná mravenčí práce, ale vyplatilo se. Poskládal jsem události z historie, které by mohli být spojené s bezovou hůlkou a s lidmi, kterých se to týkalo. Moje domněnka se zdála být správná. Ach Albusi ani nevíš, co všechno si byli kouzelníci schopni navzájem udělat, kvůli jedné hůlce. Až jsem přišel na Gregoroviče,"

,,To je neuvěřitelné!" hlesl Albus,,A našel jsi ho?"

,,Našel jsem pouze jeho dům, ale on tam nebyl. Jel prý zrovna někam na prázdniny. Sousedé o něm moc neví. Každý se ho bojí. Prý byl vždy podprůměrným kouzelníkem, ale od jisté doby se to změnilo a on se stal velmi mocným mágem. Hádej proč Albusi,"

,,Protože přemohl původního vlastníka bezové hůlky a on je teď jejím pánem," doplnil ho Albus.

,,Přesně tak. Příštím pánem budu já," usmál se panovačně Gallert a v očích mu zaplál oheň.

,,A co kámen vzkříšení? Máš nějaké informace?" zeptal se ho nedočkavě Albus. Netoužil ani tak po bezové hůlce, jako právě po magickém kameni, který umí vracet zemřelým život. Chtěl se znovu setkat s rodiči.

,,O něm zatím nic nevím. Všechno postupně Albusi. Vše má svůj čas. Trpělivost růže přináší. Časem najdeme i zbylé tři relikvie. Spolu to dokážeme. Když existuje bezová hůlka a nyní na to mám i důkaz, musí existovat i kámen a plášť. A potom? Nic nás nezastaví. Ty a já vládci celého světa... našeho světa,"

Albus se spokojeně usmál. Zadíval se do stropu a představil si sebe a Gallerta ve světě, o kterém tak často snil. Najednou ale posmutněl. Vzpomněl si na slova Ariany o zlu a o jeho zaslepení. Vzpomněl si na klepy, které říkaly že Gallert používá černou magii a na podivný incident, který se odehrál na Silvestra, kdy chtěl Gallert mučit nevinného člověka. Najednou ho naplnila obava. Bude to vše opravdu tak idylické, jak se na první pohled zdá?

,,Gallerte... Moje sestra... Víš ona... ne že by přímo viděla do budoucna, ale občas mívá takové tušení," začal se sebe soukat a pohlédl při tom na svého přítele. Bylo vidět, že rozprava o Albusových sourozencích Gallerta spíš obtěžuje.

,,Používáš černou magii?" zeptal se rovnou Albus.

,,Da," odpověděl mu Gallert bulharsky. Albus nepotřeboval slovník. Věděl, že to znamená ano.

,,Černá magie je mnohem mocnější, než bílá. To, že používám prvky černé magie neznamená, že jsem zlý černokněžník," začal se hájit. Albus nevěděl, jak reagovat. 

,,Jestli mě opravdu miluješ, musíš mě přijmout takového, jaký jsem," začal hrát okamžitě na jinou strunu, protože věděl, že obhajoba u Albuse moc nezabírá.

,,A ty mě miluješ?" zeptal se okamžitě Albus. Bál se, jak Gallert odpoví.

Gallert mlčel. Koukal se mu zhluboka do očí a bylo vidět, že hledá vhodná slova. Kolečka v hlavě se mu točila neuvěřitelnou rychlostí, jak moc uvažoval. 

,,Já lásku neumím vyjádřit slovy. Vyjadřuji ji svými činy," snažil se vybruslit . ,,Nikdy jsem ti nelhal, neošálil ani neublížil. Kdyby ti šlo o život, bez mrknutí oka bych ti život zachránil a přísahám, že bych za tebe i svůj položil. Kdybys byl pro mě vzduch, myslíš, že bych tu teď a tady s tebou nahý ležel? ,,vysvětloval Gallert. ,,Proč mi stále nevěříš?"

Albus Gallerta miloval. Vzdal by se pro něj všeho a chtěl se s ním vydat za relikviemi a podrobit si svět. Moc  to chtěl, ale něco tam vzadu, možná sama intuice, mu neustále říkalo, nedělej to. Snažil se to zahnat, ale ta malá myšlenka pochybnosti tam stejně stále byla.

,,Bez krve není revoluce, Gallerte. Revoluce končili vždy krveprolitím. To je důvod, proč stále pochybuji. Budou se bránit a my budeme muset zabíjet," vyjádřil své obavy Albus.

Gallert se k němu naklonil a něžně vzal jeho tvář do svých dlaní. 

,,Jsou to ovce Albusi. Pár jich padne. A s nimi padne i morálka, stejně jako zanikají geologická období. Mudlové konečně pochopí, že jsou smrtelní a že nemají naději na vzkříšení. Oni si totiž doteď myslí, že jsou pány všeho tvorstva. Bude tam krev, ale musí to tak být. Pro vyšší dobro. Pro vyšší dobro tebe, moje, světa a hlavně tvé sestry. Občas je potřeba přinést oběti,"

,,Jsi šílenec," pípl Albus a zadíval se hluboko Gallertovi do očí.

,,Jsem učitel a spasitel. Já jen ukazuji cestu, kudy se má svět vydat. Lidstvo neumí žít. Lidstvo jen přežívá. Tím že převezmeme kontrolu odvrátíme katastrofy, které nás v dějinách ještě čekají. Války, nemoci a hladomory,"

Albus  se na Gallerta podíval a z jeho očích byla znát značná úleva a jistota.

,,Nelituj mrtvé, lituj živé," řekl Gallert a políbil Albuse.

,,Kdy se chceš vydat na cestu?" zeptal se Albus Gallerta razantně a plný odhodlání.

,,Čekám jen na tebe,"

,,Zvládla by tvá teta Arianu?"

Při těchto Albusových slovech se Gallertovi zaleskly oči vzrušením. Věděl, že nyní je mu konečně naplno oddán. Nyní s ním půjde na kraj světa. Přes své růžové brýle nevidí realitu a to se mu náramně hodilo.

,,Myslím, že neodmítne," usmál se Gallert.

,,Počkáme do jara. To bude mít Aberforth těsně před koncem roku. Až přijede na jarní prázdniny, všechno mu řeknu. Ten poslední měsíc by mohla být Ariana u tvé tety a my bychom si šli společně konečně pro bezovou hůlku,"

,,Správně Albusi. Společně..." usmál se vítězně Gallert.

Omlouvám se za menší prodlevu, ale moc jsem nestíhala psát. Snad se kapitola líbí. Nevím jestli stihnu vydávat kapitoly často, ale budu dělat co budu moci.