Od svatby Elfiasovi sestřenice uběhli skoro dva měsíce a Albus o svých plánech stále neřekl svému bratrovi. Jeho matka se s tím za ty dny dovedla smířit. Hořce polkla fakt, že tu bude opět na všechno sama, ale na druhou stranu moc dobře chápala Albusovo rozhodnutí a snažila se ho v tom podporovat. Elfiasova a Albusova cesta se nezadržitelně blížila. Kendra mu tedy nakoupila mnoho jídla na cestu a také nové oblečení. To ale Albus nechtěl. Trochu ho mrzelo, že ji tu bude tak dlouho nechávat samotnou a nechtěl, aby za něj utrácela své poslední peníze. Snažil se ji to vysvětlit tolikrát, ale ona se přes to všechno nedala odbýt. 

Léto se pomalu chýlilo ke svému konci a Aberforth se ve svém pokoji připravoval na svůj poslední rok v Bradavicích. Poctivě si nechal vyprat školní hábit, naostřil si psací brka a koupl si lístek do Londýna. Chtěl navštívit Příčnou ulici a koupit si pár učebnic. Když zrovna kontroloval svůj školní kufr, jestli mu do něj během prázdnin nevyžrali myši díru, uslyšel zaklepání na dveře svého pokoje. Ve dveřích stál Albus a v náručí držel bradavické učebnice.

,,Máma říkala, že chceš jet zítra do Příčné ulice a koupit si učebnice na nový rok." usmál se na něj Albus. Snažil se být milý. ,,Nechceš tyhle, co mi zbyli ze školy? Jsou jako nový. Nemusíš utrácet."

,,Ne, díky. Koupím si vlastní." odsekl Aberforth a dál se věnoval svému kufru.

,,Měl by sis je vzít. Peníze se ti budou hodit až..."

,,Až co? Až tady nebudeš?" štěkl jízlivě Aberforth. 

,,Jak dlouho to víš?" podivil se Albus.

,,Od Mildretiny svatby. Když se máma napije, umí být docela výřečná." to bylo poprvé, co se na svého bratra podíval. V jeho očích byla nenávist a nepochopení. 

,,A víš, co mě na tom všem dožírá ze všeho nejvíc?" pěnil Aberforth. ,,To, že ji chceš minimálně na dva roky opustit a k tomu všemu se skoro dva měsíce necháváš živit! Za tu dobu, co jsi se vrátil domů jsi pro rodinu neudělal nic. Jen jsi zavřený v pokoji, nebo u Elfiase. Já jsem si našel úvazek v hostinci u Skákavého poníka. Jsem tam od rána do večera a nosím mámě peníze. Chci, aby se měla dobře. Aby si udělala radost a něco hezkýho si konečně pro sebe pořídila. A co udělá ona? Nakoupí místo toho jídlo a hadry pro tebe! Takže ne, bráško. Od tebe už nic nechci. A i kdybych neměl celý měsíc co jíst, tak i tak si ty učebnice za svý pořídím. Protože jsem si na ně poctivě vydělal. Ale ty... chce se mi z tebe zvracet."

Albus na svého bratra nevěřícně zíral. Byl na něj naštvaný. Nesnášel tuto bratrovu popichovatelskou náladu. Teď se možná živit nechává, ale až se vrátí, všechno své matce splatí do posledního halíře. Napočítal do pěti, vydechl a zkusil nahodit co možná nejméně naštvaný tón hlasu.

,,Nehodlám se kvůli tobě vzdát svých cílů. Ani kvůli nikomu jinému. Všechno, čeho jsem dosáhl, jsem dosáhl já sám. Nikdo mi nepomáhal. Já nechci shnít zapomenutý v díře, kterým Godrikův důl je. Je mi už vážně jedno, jestli s tím souhlasíš, nebo nesouhlasíš, a co si o tom myslíš, nebo nemyslíš, ale já prostě jdu. Máma to sedm let zvládala, takže to ještě ten jeden rok ustojí!" křikl  na bratra a praštil s učebnicemi na psací stůl. Otočil se na podpatku a z pokoje odešel. 

Na chodbě málem vrazil do Ariany. Nesla si čaj a když Albuse spatřila, leknutím nadskočila. Albus se na ni podíval, usmál se na ni a uhnul ji z cesty.

,,Před malou chvilkou tu byla Agnes. Sháněla se po tobě." prozradila mu. Měla zrovna jednu z příčetných nálad, takže s ní šlo mluvit.

,,A co jsi jí řekla?"

,,Že pomáháš mámě a nemáš na ní čas. Nebo jsi s ní chtěl mluvit?"

,,Ozvu se jí potom. Díky. Udělala jsi to moc dobře." pochválil sestru a dal se do kroku.

,,Ona tě miluje Albusi." zvolala za ním Ariana. ,,Ale ty jí ne. Řekni jí pravdu. Jinak ji moc raníš, když se budeš stále vymlouvat."

Albus se v půlce chodby zastavil. Překvapila ho Arianina slova a nechápavě se na ní podíval.

,,Mám v sobě takový dar. Umím vycítit v lidech emoce, když chci. Vím, co ostatní cítí. Takže vím, co k tobě cítí Agnes. Na tebe pravá láska ještě čeká."

Při těchto Arianiných slovech se Albus pobaveně uchechtl.

,,A vezmeme se? Budeme mít spolu kupu dětí?" zeptal se pobaveně.

,,To nevím. Nejsem vědma."

,,Já a zamilovat se? Neblázni Ari. Mojí jedinou láskou je věda a knihy. Po vztahu netoužím. Jen to zdržuje a odpoutává pozornost od věcí které jsou opravdu důležité. Pleteš se." usmál se Albus a seběhl dřevěné schody do přízemí.

V kuchyni připravovala Kendra oběd. Krájela zeleninu a nakládala maso.

,,Albusi?" zavolala na svého syna, jen co ho uviděla mihnout se ve dveřích kuchyně.

,,Ano?" 

,,Skočil bys mi do studny pro vodu? Uvařím nám cibulovou polívku. Tu má Ariana nejraději. Bolí mě záda a vědro s vodou je už na mě těžké. Kdybych mohla kouzlit, neotravovala bych tě s tím."

,,To je samozřejmost mami. Jasně, že ti pro tu vodu dojdu. Chceš pomoct ještě s něčím?"

,,Ne, jen tu vodu. Chlapi do kuchyně vůbec nepatří." usmála se Kendra a dala se do krájení.

Albus se na matku usmál a vyšel na zahradu, kde si to namířil ke studni. Když nabíral vodu do vědra, snad poprvé zapochyboval o své cestě. Opravdu to tady jeho matka zvládne, když už ji dělá problém přinést vodu na vaření? Okamžitě ale tyto myšlenky zahnal. Až se vrátí, bude z něj velký čaroděj, který přinese kouzelnickému světu mnoho věděckých a kouzelnických objevů. Moc dobře věděl, že na to má. Už teď toho dokázal opravdu spoustu a to pouze jako student. Až se vrátí a nechá si patentovat své objevy, určitě se život celé jeho rodiny mnohem zlepší. Tyto myšlenky ho opět nakoply a uklidnily a když tahal vědro plné vody ze studny, byl znovu stejně odhodlaný, jako na začátku. 

U oběda se sešli všichni tři Brumbálovi. Albus si snažil bratra co možná nejméně všímat. Nechtěl u oběda vyvolávat nějaké hádky. 

,,Ta polévka je skvělá, mami." libovala si Ariana.

,,Jsem ráda, že ti chutná." Usmála se Kendra a svůj zrak na svého prostředního syna Aberfortha. ,,Už se začínáš pomalu balit do Bradavic? Jak se těšíš na svůj poslední rok?" 

,,Nepojedu tam." oznámil Aberforth rodině. Všechny přítomné tím šokoval.

,,Proč bys neměl jet?" podivila se Kendra.

,,Protože tu budeš sama a někdo ti musí pomoct."

,,Když nedokončíš školu, co si myslíš, že budeš v životě dělat? Čekají tě jen podřadné práce, které vykonávají domácí skřítkové." poučoval mladšího bratra Albus. 

,,Tak tu zůstaň a já se budu moct vrátit do školy." odsekl mu Aberforth. Na tohle Albus neměl co říct. Odstrčil uraženě talíř, zvedl se a odešel z kuchyně. Než odešel, slyšel, jak jeho bratra matka napomíná a aby Albuse pochopil. Úplně přestal mít chuť k jídlu. Přišel do pokoje a práskl sebou na postel. Tak strašně moc se těšil, až z této domácnosti vypadne. Až si konečně bude moci dělat co  chce

Dny do odjezdu na společnou cestu s Elfiasem se neuvěřitelně vlekly. Ještě tři dny a bude sedět s Elfiasem ve vlaku. Albus se těšil a začínal se pomalu balit. Těšil se na to celé putování. Až pozná svět, nové lidi a kultury. Těšil se na Čínu. Vždy o neuvěřitelných kouzelných dovednostech Číňanů jenom četl, ale nyní vše uvidí na vlastní oči. A co teprve Egypt. Z přemýšlení ho vyrušila sova, která sedla na parapet k jeho oknu a nesla mu dopis. Byl teplý podvečer a na obloze se objevily červánky. Albus sovu poznal hned. Byla od Elfiase. Otevřel okno, převzal si od sovy poštu, dal jí pamlsek za odměnu a otevřel obálku.

Ahoj Albusi

Do odjezdu nám zbývají jenom tři dny. Co to takhle společně oslavit? Mám tu pár lahví skvělé medoviny.

Zdraví

Elfias

Albus se usmál a cítil, jak mu v puse roste chuť na sladkou medovinu. Až se mu zbíhaly sliny. Vzal tedy brk a do dopisu připsal - budu u tebe co nevidět. Podal dopis sovičce, zavřel za ní okno a šel se převléknout. Seběhl schody do přízemí a hledal matku, aby jí oznámil, že odchází. Našel ji v obývacím pokoji s Arianou.

,,Mami? Jdu za Elfiasem. Dnes už mě asi nečekej. Přijdu zřejmě až ráno." oznámil matce. Vypadala, jako kdyby mu chtěla něco říct.

,,Potřebuješ s něčím pomoct?" zeptal se ji hned. ,,Kde je Aberforth?" podivil se.

,,Ne, vše v pořádku. Abe je v hostinci. Dnes si vzal dvojitou službu. Dobře se bav a pozdravuj Elfiase." ujistila ho Kendra, ale vypadala přitom trochu zamyšleně.

,,Dobře. Tak ahoj." rozloučil se Albus s matkou a sestrou a odešel.

Elfias na rozlučkovou párty sezval všechny kamarády ze širokého okolí, které měl. Nechyběla ani Agnes. Oslava se nesla ve skvělé a přátelské atmosféře a všichni Elfiasovi a Albusovi přáli šťastnou a příjemnou cestu. V půl jedenácté večer příjemnou náladu překazilo naléhavé bouchání na Elfiasovi dveře. Do domu vešla udýchaná Batylda Bagshotová.

,,Je tady Albus?" sháněla se po něm.

,,Tady jsem. Co se děje Baty?" zeptal se ji vyděšeně Albus, když k ní přiběhl.

,,Albusi, drahoušku. Ariana měla zase záchvat. Tvoje máma je vážně zraněná. Musíš hned domů!" plakala Batylda.

,,Cože?" zmohl se na jediné. Projel mu mráz po zádech a zachvátila ho panika a strach. Sprintem vyběhl z Elfiasova domu a běžel k matce, co mu síly stačily. Ke svému domu přiběhl udýchaný a spocený. Do domu se ale dostat nemohl, protože tam byla snad celá ves. Koukala zvědavě do oknem a snažili se zjistit, co se stalo. Zkoušel se tím davem procpat, když tu najednou cítil, jak ho někdo prudce vzal za košili a prudce jím trhnul. Byl to Aberforth.

,,Kde jsi byl? KDE JSI SAKRA BYL?" řval na něj Aberforth. Vypadal, že není zrovna při smyslech a z očí se mu koulely slzy.

,,Co se stalo? Co je s mámou?" zkoušel vyzjistit Albus a přivést ho přitom k rozumu.

,,JE MRTVÁ! Ariana se neovládla a... Pane Bože! Co budeme dělat?" zhroutil se Aberforth. Klekl si na kolena a s obličejem v dlaních plakal a plakal.

Albus nemohl uvěřit svým uším. Najednou absolutně nevěděl, jak reagovat a co dělat. Věděl jen jediné. Od této chvíle, už nebude nic tak, jak to bylo dřív. Během vteřiny se všechny jeho velké plány rozplynuly, jako pára nad hrncem. Tohle je konec.