Od návratu Aberfortha a Albuse z Bradavic uběhl týden. Albus ležel ve svém pokoji na posteli a zíral do stropu. Bylo časně ráno, ale venku se nepohnul ani lísteček. Slunce žhnulo neuvěřitelnou silou a ve vzduchu se vznášelo horké léto. Venku zpívali ptáci a bylo slyšet pár dětí, kteří měly zřejmě namířeno k nedalekému jezeru se vykoupat. Albus sledoval sluneční paprsky, které mu svítily do pokoje a prsty si bubnoval do matrace postele a přemýšlel. Přemýšlel nad svým životem, nad svou rodinou, bratrem, matkou a nemocnou sestrou a také nad cestou, kterou plánoval se svým kamarádem Elfiasem. Věděl, že by měl zůstat doma a být své matce nablízku, až se jeho mladší bratr na poslední rok vrátí do Bradavic. Ale nemohl přemoci svou touhu po poznání a po vědě. Táhlo ho to do zahraničí. Chtěl poznat svět. Naučit se novým věcem, poznat nové lidi a nabrat nové zkušenosti. Moc dobře věděl, že v Godrikově dole žádnou oslnivou kariéru ani objev neudělá. Při této myšlence jím projel vztek. Nebýt těch špinavých mudlů, kteří tenkrát napadli jeho sestru, nic z toho by se stát nemuselo. Nenávist a vztek ho přemohli tak moc, že zaťal pěsti a zaskřípal zubama. Měl hroznou chuť do něčeho praštit.

,,Albusi, snídaně!" ozvalo se z přízemí. Zvedl se tedy, prohrábl si své vlnité, kaštanové vlasy a v pyžamu vyšel ze svého pokoje. U Brumbálů se kouzla používala co možná nejméně. Žili tak trochu mudlovským životem. Bylo to především kvůli Arianě. Po té hrozné nehodě, která se ji stala přestala kouzlit úplně a magii v sobě dusila a bála se jí. Když ve své přítomnosti ucítila přítomnost kouzel, vždy ji to rozrušilo, což vůbec nebylo dobré, protože v ten moment dostala jeden ze svých hrozných záchvatů, při kterém přestala svou mocnou sílu ovládat a stávala se neuvěřitelně nebezpečnou. Arianu dokázali uklidnit pouze dva lidé. Její matka Kendra a bratr Aberforth, který by za ni i položil život. Arianin život nebyl zrovna veselý. Kendra s ní nikdy nevycházela do vsi, takže jejich domov byl zároveň i jejím vězením. Okolnímu světu byla nebezpečná a kdyby se o ní dozvěděly úřady, určitě by byla na doživotí hospitalizována u Svatého Munga, a to by Kendra nikdy nedovolila.

,,Dobré ráno." pozdravil matku a sestru Albus a promnul si oči. ,,Kde je Abe." podivil se.

,,Šel nasekat dříví, zatímco jsi spal. Vstal dřív." usmála se Kendra, když nandavala Albusovi míchaná vajíčka na talíř.

,,Děkuju, to stačí." zastavil ji Albus. ,,Vždyť ze mě uděláš Otesánka."

,,Taky bys to potřeboval." lamentovala. ,,Podívej se na sebe, jak jsi hubený. To vám v té škole nedávali snad najíst? Ariano, broučku, tady máš. Na, jez."

Ariana neřekla ani půl slova a dala se do jídla. Bylo na ní však vidět, že duchem je nepřítomna.

,,Mami, já vím, že s tím asi nebudeš úplně souhlasit, ale nepřemýšlela jsi někdy pro Arianu nad tím Mungem?" zeptal se opatrně matky Albus. ,,Já mám Arianu taky rád, ale jsi tu jako v pasti. Vždyť nemáš vlastní život. Kdy naposledy jsi byla někde na zábavě, nebo se někde bavit?"

Když to dořekl, uviděl, jak ho jeho vlastní matka probodává smrtelným a šokujícím pohledem. ,,Albusi, tak tohle jsem neslyšela. Jak tohle můžeš vůbec říct?" pronesla šokovaným a naštvaným hlasem. ,,Je to tvoje sestra! To bys jí chtěl strčit do blázince?"

,,Ne, jen říkám, že přijde den, kdy už na ni nebudeš moci stačit. Podívej se na sebe. Jsi celá strhaná. Peněz moc nemáme protože ani nemůžeš na plný úvazek do práce. Promiň mami, ale nebýt Batyldy, asi bys umřela hlady." snažil se to matce vysvětlit Albus.

,,Já nikam nechci Ale." ozvala se z ničeho nic Ariana a v očích jí byl vidět strach. To bylo poprvé od jeho příjezdu, kdy promluvila.

,,Vidíš to? Ona ví nejlíp, kde je jí dobře. Za rok už bude mít po škole i Abe a budete mi s ní pomáhat oba. Ostatně ty už po škole máš, takže by to chtělo nějakou práci. Už máš něco vyhlídnutého?" zajímala se. Na tuhle otázku Albus odpovídat nechtěl. Raději si naládoval plnou pusu míchaných vajíček a dělal, že to neslyšel. Neměl odvahu své matce oznámit, že ani ne za měsíc má v plánu s Elfiasem odjet a minimálně rok se doma neukázat.

Snídani měl skoro snědenou, když v tom do kuchyně přišel zpocený Aberforth, který nesl těžkou ošatku s dřívím.

,,Sakra, je to strašně těžký. Docela se těším, až budu moci používat kouzla." brumlal, když skládal dříví u kamen. ,,Venku bude dneska asi dobrý pařák. Už teď je tam na padnutí. A hele, spící Růženka se nám probudila?" rýpnul si do Albuse.

,,To já jen tak. Abys nezakrněl a začal se trochu hýbat. Začínáš se kulatit." oplatil mu Albus.

Jen co si Aberforth přisedl ke stolu, vletěla jim do místnosti otevřeným oknem sova. Sedla si na stůl a předala Albusovi dvě obálky. Kendra Sově dala pamlsek, jako poděkování a sova byla hned ta tam. Oba dopisy byly adresovány jemu. Ihned poznal to písmo. Bylo Elfiase. Zvědavě tedy obálku otevřel a dal se do čtení.

Ahoj Albusi,

jak si užíváš první dny jako nestudent? Já docela dobře. Zítra se vdává moje sestřenice Mildred. Řekl jsem si, že bys mohl vzít svou mamku a bráchu a jít se na svatbu podívat. Pořádně ten začátek naší cesty zapijeme. V druhém dopise máš pozvánky. Tak zítra.

Zdraví

Elfias

,,Kdo ti píše?" zajímal se Aberforth.

,,Píše Elfias. Jeho sestřenka se zítra vdává. Jsme zváni taky." pronesl Albus, když otevíral obálku, ve které měly být pozvánky na svatbu.

,,A ty jdeš?" zeptal se ho Aberforth.

,,No, nevím. Asi jo, proč?" nechápal Albus.

,,A co Ariana? To ji tu takhle necháš? To se jako půjdeme všichni skvěle bavit a chudák Ari tu zůstane jako vždy sama, jako kůl v plotě?" začal jedovatě Aberforth.

,,Jestli nechceš, nechoď. Nikdo tě nenutí." procedil mezi zuby Albus. Dopálilo ho, jak na něj mladší bratr vyjel.

,,Nehádejte se." zarazila je Kendra. ,,Já tu s Arianou klidně zůstanu. Běžte sami."

,,Tak to vůbec, mami." řekl razantně Aberforth. ,,Ty nejvíc, by sis zasloužila jít do společnosti. Albus by měl zůstat doma s Arianou. Nikdy si jí přehnaně nevšímal. Tady má možnost si uvědomit, že má taky sestru." nepřestával rýpat Abrforth.

V Albusovi to vřelo. Kdyby nebyly v místnosti přítomny jeho matka a sestra, nejraději by po něm skočil a pár mu jich vrazil.

,,Přestaň, Abe." okřikla ho. ,,Jak už jsem řekla, běžte oba sami. Na mě se neohlížejte." trvala na svém.

,,Dobře, pošlu sovu Batyldě, aby tu s Ari chvilku zůstala." pronesl rázně Aberforth ,,Nemusíš tam být až do konce." jak řekl, tak udělal. Vyskočil od stolu jako zajíc a nedbaje matčiných protestů, začal psát cosi brkem na pergamen. Albus se zvedl od stolu a tiše odešel do pokoje. Lehl si na postel a do ruky si vzal zeměpisnou mudlovskou knihu, aby mohl naplánovat trasu jejich výpravy.

,,Jaké je to v Bradavicích?" ozvalo se tiše z rohu pokoje až leknutím nadskočil. Uviděl Arianu. Sedla si k němu na postel a usmívala se na něj. Nepamatoval si, kdy naposledy se usmála. Její výkyvy nálad byly opravdu velké.

,,No... je to tam... krásný." vyblekotal ze sebe. Vůbec nevěděl, jak má se svou sestrou mluvit. Nikdy si s ní neměl co říct. Od toho tu byl Aberforth. Měl s Arianou a se svou matkou ten nejlepší vztah. Pomáhal jim jak jen to šlo. Albus ale takový nebyl. Měl svou rodinu samozřejmě rád, ale jeho sny a touhy mu byly přednější.

,,Omlouvám se." špitla smutně Ariana.

,,A za co?" podivil se Albus.

,,Vím, že tě to doma ubíjí. Chtěl bys být volný jako pták. Svazuje tě to tu. Jenže kvůli mně jsi v kleci." posmutněla a v očích se jí leskly slzy. ,,Taky bych chtěla jednou spatřit ten hrad. Musí být tak krásný. Ale nikdy se tam nepodívám."
Albuse při jejích slovech bodlo u srdce. Sestry mu bylo neuvěřitelně líto.
,,Ale notak Ari. Ty za nic nemůžeš." snažil se ji konejšit a objal ji. ,,Ty jsi nic neprovedla. To oni. Oni za všechno můžou, ne ty." Při těchto slovech cítil, jak v něm roste opět hněv.
,,To já bych se ti měl omluvit. Nejsem jako Abe. Ale i tak tě mám stejně rád. Jsi moje milovaná malá sestřička."

Ariana přestala plakat a utřela si slzy. ,,Já vím." usmála se na něj a odešla z pokoje.

Přemluvit Kendru k účasti na svatbě zabralo Abemu mnoho sil. Nakonec svolila. Byla ale značně nervózní, protože to bylo opravdu dlouho, kdy si někam vyšla za zábavou a hlavně se bála nechat doma s Batyldou. Ta ji přišla pomoci nejenom s dcerou, ale také  s výběrem šatů na obřad a s účesem. Když se Kendra Brumbálová upravila, nalíčila a učesala, vypadala jako úplně jiný člověk. Vždy vypadala neuvěřitelně všedně, ale nyní z ní byla elegantní dáma. Skoro se ani nemohla poznat v zrcadle.

„Tohle, že jsem já?" špitla s údivem Kendra, když sledovala svůj odraz v zrcadle.

„Můj Bože Kendro, jsi nádherná." vzdychla Batylda. Byla za svou kamarádku neuvěřitelně ráda a vidět ji takhle svěží a mladou ji dojalo.

Albus  a Aberforth stáli opodál a nadšení jejich matky sledovali s úsměvem na tvářích. Byli ráda, že si odpočine od všech starostí a na malý okamžik začne znovu žít.

,,Baty, slib mi, že mi ihned pošleš sovu, když by se dělo s Ari něco podezřelého." poučovala Kendra snad po tisícsté svou kamarádku a sousedku.
,,Neboj, Kendro. Ariana mě zná. Bude to dobré." ubezpečovala ji.
Hlasy dvou že dolehla až do Albusova pokoje, který se zrovna prohlížel v zrcadle. Na sobě měl bílou košili, černé kalhoty a sametově černé sako. Jeho hnědě vlasy spadající na ramena si zčesal a hodil za uši. Moc mu to slušelo. Byl štíhlý a pohledný. Kdyby chtěl, mohl by na své kouzlo osobnosti a půvabu sbalit každou. I tak, aniž by sám chtěl, na něj dívky letěly a už v Bradavicích ho nejedna chtěla dostat. Jemu ale nikdy nic opačné pohlaví neříkalo a v době když už měli za sebou jeho spolužáci své první sexuální zkušenosti, on místo toho ležel v knihách. Nijak po vztahu, nebo sexu nezatoužil. Ne, že by se mu dívky hnusily. Když viděl nějakou pěknou slečnu, uměl její půvab ocenit, ale to bylo tak vše. Nikdy nepomýšlel, že by měl s nějakou dívkou vztah, nebo dokonce na založení rodiny. Ve svém ročníku byl tímto postojem dosti podivínský. Zatímco s jeho spolužáky mlátila puberta, on období vzbouřených hormonů absolutně neprožíval. Samozřejmě si to od svých spolužáků nemálo vyžral a byl terčem posměchu. 

,,Co tam děláš? Už je čas?" houkl na Bratra Aberforth. Albus se ještě naposledy na sebe podíval do zrcadla a odešel z pokoje.