Pod třešní sedí,
zamyšlený chlapec.
Do dály hledí...
Je tam někde konec?

Konec toho utrpení,
a věčného smutku,
kteří za ním chodí za setmění.
Vskutku!

Do dáli kouká,
do dáli hledí,
je tam někde louka,
anebo náledí?

Tak či tak,
letí tam pták.
Pták s nádhernými křídly,
letí jako by byl natřený mýdly.

Letí daleko,
letí pryč,
jakoby ho někde
práskal bič.

Ehm, básnička, která nemá žádný systém, (myslím systém toho, co se s čím rýmuje. V první sloce je to A B A B pak dvakrát stejně jako poprvé, pak A A B B. A pak A B C B. Jestli chápete :D.) aneb Astrid se včera nudila ve škole. (Tak vznikla ještě jedna básnička, viz další kapitola :).)

No, adijos!

~Est