Zeleno modré,
to Tvé oči jsou.
Rty máš rovné,
přesto do úsměvu jdou.

Kdo za to může?
Líce mám jak růže.
„Zase ten pohled?"
Ptal jsi se mne mnohdy.
Nebudu Ti kolem pusy mazat med,
líbil ses mi možná tehdy,
ale i teď.

Měli, máme stejné oči,
všimnul jsi si celkem brzy.
To byla ironie brouku,
k tomu jsi měl jinou holku.

Říkal jsi mi princezno,
celkem se mi zastesklo.
Nebyla to moje chyba,
to Ty jsi mi dal k tomu práva.
Bylo mi to hodně líto,
něco nás od sebe oddělilo.

Byla to Tvá moudrá slova,
proto jsi jako sova.
Prý mi jenom motáš hlavu,
pořád lepší než díra v trupu.

×Psychostory