Jako peříčko

se vzduchem nesu.

Svojí hlavu

vzdaluji od stresu.

Všechno jde lehce mimo mě,

až na ty vzpomínky ubohé.

Nemám zájem vzpomínat

a svoje srdce namáhat.

Jen otevřu staré rány

a to co mě už tíží věky.

Radši se tiše procházím

a minulost s obloukem obcházím.

Nikdo se mě na nic neptá,

ale moje duše tiše šeptá.

Nelíbí se jí moje volba

a raději někam prchá.

Jsem jako tělo bez duše

a přitom se usmívám jako bez kuše.

Bez té bolesti v srdci.

Byla to chyba a teď mě to mrzí.

Sbohem jsem ti dala dávno,

přesto tě vídám často.

Nemám sílu zapomenout,

chci si tě uschovat,

jako důkaz blbosti,

co roztrhala mé srdce na cucky.

Vaše Psychy❤