Pohodlně zabalené do dek s hrnky horkého nápoje v rukách, jsme se na sebe s Marthou dívaly.

„Tak jsem jak struna, napnutá a připravená přijmout vše co mi povíš až úplně prasknu," vybídla jsem kamarádku, k vyprávění, s úsměvem.

Ta mi s obdobným odpověděla:

„Ty mi, ale nic nepovíš, co?"

Jen jsem přikývla.

„Jenže tentokráte to budeš muset říci. Je to v zájmu tvé psýché," naznačila posunutí imaginárních brýlí na nose.

„Martho!" zakňourala jsem.

„Ne zlato, dnes to nenechám být. Jsi krůček od toho, aby ses rozpadla. Co se dnes stalo? Přesně řečeno na té večeři? Terence není někdo kdo se tváří nejistě," probodávala mě pohledem.

Bylo mi jasné, co naznačuje. Má pravdu. Pokud to ze sebe nedostanu mohla bych začít dělat šílenosti v lepším případě, v tom horším, se zhroutit.

„Ještě že nepobíráš honorář, jednou budeš ta nejlepší!" vysekla jsem kompliment jen abych oddálila rozhovor a taky si trochu uspořádala myšlenky. Věděla to a taktně mlčela.

„Začnu od konce, už vím proč mě Loyd nenávidí, prý jsem mu svedla a odkopla bratra," nadzvihla jsem obočí a usmála se nad jejím nehlasným:

„Wow!"

„Jak víš, já ho prostě nechápu a pokud ho řešit nemusím tak to nedělám a vyhýbám se střetu s ním. Jenže on má pocit, že jsem někdo, kdo není schopen života aniž by visel někomu na krku. Proto mě také vytáhl sebou na tu večeři a ano dlužila jsem mu za záchranu v Díře," napila jsem se a velmi potichu dořekla, „Benjamin mě skoro znásilnil," takovou reakci jsem nečekala. Marta vyprskla celý obsah tekutiny, co měla v puse!

„Cože!" zařvala a začala utírat věci od čaje. „Jak to, že jsi nic neřekla. Jak to, že jsi ho neudala!" ječela a hystericky rajblovala deku papírovou utěrkou.

„Protože nechci, a taky protože jsem zvrácená a trochu mi to lichotí, že jsem. Že jsem, no jsem prostě divná, a i přes to zhnusená a vyděšená. Ty, neanalyzuj mě!" zveda jsem ukazováček do vzduchu.

„Stejně bys to měla udělat, ten krypl si běhá volně a ty budeš ta, co je ve sračkách obav a strachu!" nedala se odbít a taktně přešla úchylnou stránku zalíbení.

„Víš, on. Ne, neboj se rozhodně ho nebudu chránit nebo omlouvat, já s ním už prostě nechci mít nic společného. Což o něm se říci nedá a nějak mám pocit, že tahle jsem víc v bezpečí. Zkus si tipnout, co mi dnes řekl," jen co jsem vyřkla poslední slovo, věděla jsem, že bude znovu oheň na střeše.

„Dneska! Oho-hó, já jdu volat alespoň studiiní, nebo ho vykastruju. Mám lidi co jsou v laborkách, předávkuju ho estrogenem!" zařvala.

„Martho! Ztiš se, a neřvi to, jednou by se to mohlo hodit," tahala jsem ji za zápěstí dolů. Posadila se a usmála se:

„Máš pravdu, mohlo by se to hodit," zaleskly se jí až moc oči.

„Viděl mě na bus stopu a zastavil také. Najednou po mně děsně touží a trpí představou, že nejsem s ním. Prý něco jako, je snadné tě mít, ale těžké nemít!" zaparodovala jsem hluboký teatrální hlas. „Chápeš co tím chce říct? Já totiž vůbec," hlasitě jsem oddechla a odložila své cappuccino.

„To nic zlato, to je jen mačizmus. Jsem samec a moje stádo mě bude obdivovat, žádná z mých samic nesmí mít nikoho jiného. Chápeš?" zkusila mi osvětlit stav věcí. „Padne to na něj jak prdel na hrnec. Je to přesně ten typ chudáčka, co si není jistý svou mužností, povídej dál," vyzvala mě.

„No a tím se dostáváme k poslednímu. Tím je Carl Ma," zavřela jsem na chvíli oči, „ten co dělal agenta mé kamarádce a když odmítla zhubnout, nebo cvičit, jít na kosmetickou operaci, přibrat, jít na otvíračku baru tak jí hrozil ztrátou jejího snu. Ne však tak, že ji odřízne od sebe, ale že udělá hvězdu hned z její nejky. Tehdy jsem netušila, že Daniela na mě žárlí," musela jsem se postavit, protože se mi o tom stálé špatně mluví. „Ten hajzl mi poslal několikrát textovku z jejího mobilu a dotáhl mě na nějaké její focení nebo předváděcí přehlídku a nechal mě učesat a nalíčit. Prý jaký je to pěkný, když jsou kámošky tak pěkný. Chce se mi z to blít," zaťala jsem pěsti, „já věřila, že je to jen zábava. Opravdu něco mezi kámoškami. Ona nic neřekla, jen se začala odtahovat. No a ten zmetek mě ani nepoznal," s žuchnutím jsem dosedla a dopila zbytek chladnoucí tekutiny.

„Hm. I tak jsi mi ještě neřekla všechno. Přesto ti děkuji," lehce se mračila.

„Co bys ráda věděla víc. Už jsem ti říkala, že pokud nebudu muset, nebudu se k tomu vracet. Jenže teď mě zajímá tvé rande co se lehce protáhlo, nebo zopakovalo u tebe v pokoji," zvedla jsem několikrát oplzle obočí.

„Tak čím začít, a už to nedělej. Nejlíp, nikdy!" namířila na mě lžičkou. „Bylo to jak z nějakého romantického seriálu. Ona je přes den studenka a po nocích dračice. On už aspiruje na doktrínu a je vlastně úplně ujetý," rozvášnila se.

„No a teď k věci, slečno spisovatelko," skočila jsem jí do řeči.

„Tak pořád, nemůžu si ani zakomfabulovat. Bylo to zvláštní, už jen tím časem, co jsme se sešli. Nakonec jsem šla ve věcech, které si beru na přednášky. Rozhodla jsem se, totiž už nevracet, jen jsem si udělala výraznější líčení," usmála se a já si to dokázala živě představit. Určitě měla dokonalý makeup na večerní vystoupení. Černý a výrazný.

„Úplně ten večerní ne," odpověděla na mé domněnky.

„Bylo zvláštní už to, že čekal u vchodu do kavárny. Nečekala jsem, že dorazí v obleku nebo ve svetru se záplatovanými lokty či tak něco. Ne, lžu, čekala jsem to," usmála se a pokračovala, „on tam byl v černých riflích, upnutém triku a kolem ramen měl uvázanou šedou kostkovanou flanelovou košili," zasněně se podívala na strop. „Skoro jsem ho nepoznala, ale víc mě dostalo, že nijak nekomentoval můj nesjednocený zevnějšek. Každopádně, miluje stejně jako já Městečko Twin Peaks," oči jí zazářily.

„A co z nich? Film, nebo seroš?" natáhla jsem se po telefonu a hned jí pustila znělku, která působí tak mírumilovně.

„Obojí!" vzdychla.

„Stejně nechápu tvou zálibu v těch divnejch a starejch věcech. Rok devatenáct set devadesát, dřív než jsme se narodily!" znovu jsem zdůraznila ten fakt.

„A ty koukáš na filmy starší jak tvoji rodiče," uzemnila mě.

„Jenže to už je klasika!" hájila jsem své oblíbené černobílé snímky.

Rozesmály jsme se:

„No a dál?" protahovala jsem.

„No prostě on dnes neměl přednášky a já na ně nešla," dokončila lakotnicky.

„To mi neřekneš víc? Ale dobře, budu to respektovat. A on je em?" nedalo mi to se nezeptat.

„Asi ani ne, jen já jsem víc dominatní v tomto směru," ukojila mou zvědavost. „A on se to to rozhodl podpořit," dodala možná moc detailů.

„Jenže Martho, když už tu tak sedíme, tak víš co je nejdivnější ze všeho nejvíc?" zeptala jsem se.

„Vůbec netuším,"nemohla odpovědět jinak.

„Pokud je v mé minulosti opravdu něco bolestného, tak to je ex přítel mé kámošky. Byl mojí první láskou. Neopětovanou a jednostrannou samozřejmě, ani to netušil. Jen si tak říkám, jestli proto, můj vztah s Benjaminem byl takový?"

„To rozhodně ne! Benjamínek je prostě nejistej a kretén na vrch," snažila se mě potěšit. Přesto v mé hlavě zůstal Roderick Loyd a auto s držákem kol.

Mohl by to snad být Dick, prostě jen Dick? Tak jak o něm mluvila Dani a on sám se představoval?