Roderick odešel, ale Terence zůstal stát ve futrech:

„Proč s ním nechodíš?" zeptal se.

S povzdechem jsem hodila oči v sloup: „Protože nejsem ta, kterou má rád. Nebere mě jako holku," sledovala jsem, jak přešel do místnosti.

„A ty, ty ho máš ráda?" ptal se dál, ruce zatnuté v pěst, koukal z okna.

„Ano, mám ho ráda," sledovala jsem jak se nahrbil a ještě více sevřel ruce. „Jenže ne romantickým způsobem. To bych se nikdy nezamilovala do Benjamina," prudce se otočil a jeho pohled byl tvrdý.

„Toho zmetka, toho máš furt ráda?" div nezakřičel.

„Loyde, jsem unavená z toho všeho, nemám chuť analyzovat, oč ti sakra jde?"

Frustrovaně si prohrábl vlasy:

„Jen o to, Rossemarie, že jsi jak odjištěný granát. Pochoduješ si všude kolem a je ti putna, kolik zkázy za tebou zbude," odsekl.

Ach jo, tenhle ten člověk, jestli to je člověk, je zas na začátku:

„Ne, Terenci, Benjaina opravdu už ráda nemám. Myslíš, že pokud nachytáš svého partnera při nevěře, od jeho milenky se dozvíš, že vlastně milenka jsi ty a také pokladnička, tak to veškerou romantiku nezabije? A to nemluvím o tom, co provedl nakonec. Dokonce z něho mám strach. Stačí?" štěkla jsem po něm, protože toho bylo už na mě dost.

Neuváženě jsem vyskočila do stoje, všechny ty puchýře však nezapomněly na mně, ačkoliv já na ně ano.

Obličej jsem zkřivila do bolestné grimasy:

„Prosím, nech mě být," zakňučela jsem, zpátky si sedla.

„Rossemarie," přišel až ke mně, „to je přesně to, co nemůžu udělat," klekl si na jedno koleno, aby mi viděl do obličeje, „protože už dlouho od tebe držím ruce, ale tou pusou v Díře, kdy jsem chtěl nasrat Benjamina a vlastně tebe svést, jsem si uvědomil, jak silná je mezi námi chemie. Prostě, jakoby ty dva roky byla jedna obrovská předehra. Moc dobře vím, že to cítíš taky," položil mi dlaň na tvář, palcem přejel po dolním rtu.

Cítila jsem, jak mi poskočilo srdce a sevřela se mi v podbřišku touha.

„To nejde," pípla jsem, jeho palec stále na své puse.

Moje podvědomí žadonilo po tom, aby mi ho zasunul do úst, aby mě začal líbat a já zas mohla zaplést prsty do jeho vlasů.

„Nemůžu ti věřit. Ne po tom všem. Nepopírám, že chtíč by mezi námi mohl být, ale po všem tom na tom nezáleží," odtáhla jsem se od té horké ruky se zapřením sama sebe.

„Ross, všechno bylo jen omyl, můžeš si stanovit podmínky pokud budeš chtít. Neudělám nic co mi nedovolíš," vstal.

Z výšky si mě prohlížel:

„Červenáš se," konstatoval. „Buď moje," zamumlal.

„Nemám podmínky, prostě to nejde. Nemůžu být s někým, kdo si celou dobu myslel, že jsem osoba, která dokáže zranit někoho jiného, téměř k smrti. Já," nachvilku jsem odtrhla pohled, „potřebuju vlastně zjistit kdo vlastně jsem," dokončila jsem.

Ucouvl.

Dal si ruku před ústa, a ještě o krok couvnul.

„Co vyvádíš?" zeptala jsem se s dost podezíravým a chladným tónem.

„Jen to, že jsi neuvěřitelně sexy, když," odmlčel se a polknul. „Prostě, pokud se nebudu držet od tebe dál, budu jak Suja, který na tebe neustále chmatá," vysvětlil.

„A-ha?" nevěřím mu ani zbla, co zas ten ufon plánuje?

Do pokoje se vrátil, jen Dick:

„Nesu ti nějaké normální oblečení a něco na spaní, taky nějaké věci na odlíčení," vnášel dovnitř kupku věcí.

„To odličovací nepotřebuje," zamumlal Terence. „To ale asi víš sám. Jak to vypadá s večeří?" zeptal se bratra.

„Bráško, ty máš sakra štěstí, že tě máma neslyší. Moc dobře víš, jak je na to alergická. Jinak už je skoro hotovo, pomož Ross, Ross, dolů až se převlékne," uculil se na mě a odešel.

Terence, vypadl také.

Konečně se vysvobodím z těch bláznivých šatů, jenže zip šatů se zasekl.

Kroutila jsem se jak užovka obojková, ale bez šance. Zkusila jsem zavolat:

„Je někdo poblíž?"

Dveře se otevřely, dovnitř vplul k mé radosti Terence.

„Můžeš mi pomoci se zipem? Zasekl se, nemůžu je dostat dolů," zatahala jsem za šaty, aby věděl oč jde.

Ušklíbl se:

„Tak se otoč," zavelel.

Rozhodla jsem se neanalyzovat jeho výraz v obličeji, otočila k němu záda.

Nejprve, jsem pocítila zatahání za jezdec, uslyšela tiché zaklení, položení velké, horké dlaně na záda, tahání za jezdec, slyšitelnější klení, celá akce dopadla trhavým zvukem, kdy mu došla trpělivost.

„Holoubci, nechci vás rušit při akci, holka, kluk, jen je hotová večeře, tak pojdte dolů," nakoukla dovnitř, Klára.

„Díky," vyhrkla jsem, aniž bych se snažila otočit. „Terenci, právě jsi zničil šaty, které nepatří ani jednomu z nás," podotkla jsem.

Během zavírání dveří odpověděl:
„Je mi to úplně jedno, rychle se převlékni," zavřel za sebou.

Vysvlékla jsem se z šatů ala puritánka a koukla se, co mi přinesl, jen Dick. Nějak jsem se bála zrady, ale naštěstí to bylo oversize triko a bermudy se širokou nohavicí.

Ozvalo se zaklepání:

„Už jsi hotová?"

Postavila jsem se, pomocí holí došla k východu:

„Už se belhám," zavolala jsem zpátky.

S dveřmi jsem se nemusela zaobírat, prostě mi je otevřel:

„Co kdybych tě zas odnesl?"

Polekaně jsem zamrkala:

„Co?" jasně, že jsem mu rozuměla, ale nechci se k němu přibližovat. Protože je to nebezpečný muž, nebezpečný hlavně pro mě. „Ne, to není nutný, díky," dodala jsem hned, než stihl něco říci, nedej, udělat.

„Jak je libo," ušklíbl se, už jen chybělo, aby řekl, princezno.

I po schodech jsem zvládla sejít bez jeho pomoci, pokud se nepočítají zlostné blesky z jeho očí.

„Nečekala jsem, že by ti to mohlo slušet," poznamenala, Klára, „sedněte si ke stolu, je čas. Taky dnes dorazí táta," hodila k synům.

„Tady se o mě mluví?"

Ozval se hluboký, sametový hlas od dveří.

„Ahoj Marcusi, máš doma syny a jejich návštěvu," bylo mu odpovězeno.

Sledovala jsem toho pantera ve středních letech jak něžně objal a políbil svou manželku, v očích hvězdičky.

Pak se otočil ke mně:

„Dobrý večer, jsem Marcus Loyd, s kým mám tu čest?" natáhl ke mně ruku a podivil se nad berlema.

Stiskla jsem mu ruku:

„Ross Burnová, těší mě," usmála jsem se.

Kolem ramen mi přistála ruka, jen Dicka:

„Nene, je to Ross-Ross," zašklebil se na tátu, „Čau tati, konečně máš hotovej projekt?"

Váha se na mých ramenou zvýšila o paži Terence:

„Je to Rossemarie, jinak nazdar táto, jsem netušil, že se potkáme," ušklíbl se.

Ošila jsem se:

„Hele vy dva, strčte si ty vaše těžké ruce do kapes," čímž jsem vyvolala veselí u všech testosteronů.

My, estrogenky, jsme jen protočily oči v sloup.

„S kterým randí, to děvče, Kláro?" zeptal se, Marcus.

„Tenhle s ní mluví a tenhle jí trhá oblečení, ona říká, že nechce ani toho ani druhýho," pokrčila dotazovaná rameny, po tom co ukázala nejdříve na Roda, po té Terence.

Já, rozhodně zrudla.