Rudá, až na zadních tvářích, jsem zasípala:

„Kláro, prý děláte do keramiky,“ chtěla jsem hned od sebe odvést pozornost.

Matka těch neřádů se jen usmála:

„Ale jistě. Marcusi, věřil by jsi tomu, že tvůj mladší syn nahání holku tak, že ji unese na pozemky svých rodičů?“ řekla, jako by se jednalo o chleba s máslem.

Marcus, si mě prohlédl dost pozorně:

„Povídej mi synku, jak to jde s kapelou a Ross, děláš modeling, že?“

Nereagoval na manželčina slova, opět na mě zaměřil svou pozornost.

„Ne,“

„Ano,“

„Ne,“

Ozvaly se odpovědi od nás mladých.

Klára nadzvihla obočí:

„Co vy dva dárečky o tom víte?“

S výrazným zájmem je sledoval i jejich otec.

„Ross-Ross, se prošla několikrát po molu. Je hodně zajímavá, má rozhodně to něco,“ odpověděl mu Rod, mávl u toho teatrálně rukou v zápěstí.

„Burnová?“ otočil se ke mně Loyd, tedy ten můj, tedy ten, co mě mučí.

„Ne, Marcusi,“ on mi začal říkat jménem první, „nedělám modeling. Několikrát jsem byla zneužitá k tomu, abych modelovala, ale nikdy jsem po tom netoužila. Nevím co by ti do toho mělo být, Lo...“ musela jsem se přerušit, „Tetenci,“ zabodla jsem do něj nakvašený pohled.

„Aha, tak to je ono. Byla jsi na jedné z otvíraček klubu, který jsem dělal,“ znovu navázal původní mluvčí. „A co se ti vlastně nelíbí na Terencovi? Je vysoký, hezký, talentovaný. Dokonce je schopný šílených akcí?“ pozoroval mě s vážností, kterou jsem si nemohla vyložit jako upřímnost.

„Protože jsem se s jiným hezkým, vysokým, talentovaným rozešla?“ nabídla jsem odpověď.

„No, a nač ty berle?“ vůbec nereagoval.

„Má obvázaná chodidla,“ podotkla, Klára.

„Ale proč si ji Tery, přivezl? Víš, že únos je federální zločin a já ti rozhodně zadek krýt nebudu?“ zabodl do syna pohled, Marcus.

„Nejsem tu sice úplně z nadšeného rozhodnutí, ale rozhodně jsem si do jeho auta sedla dobrovolně,“ zkusila jsem se trochu zastat Terence. Protože to co provedl, mi dovolilo se setkat s jeho bratrem.

„Tery,“ zavrčel jeho otec.

„Proč myslíš, moc dobře to sám vidíš. Je půvabná, chytrá a vtipná. Taky mě strašně vysírá!“

„Tetenci!“ zvýšila hlas, jeho matka.

„Taky jsem si myslel, že je to ex tady pana nemluvy!“ dokončil svou odpověď.

Dívala jsem se na tu podivnou situaci a začala jsem se smát:

„Já ti přijdu chytrá a vtipná? Proboha, ty mě považuješ za princeznu neschopnou života, dáváš mi sežrat sebemenší pochybení a vnucuješ mi charakter, o kterém ani nevím! Ale víš co? Jsem vlastně ráda, že jsem tady. Potkat Jen Dicka, je to nejlepší na tomhle dni,“

Moje ruce chytil Roderick:

„Ross-Ross, klid. To bude dobré. Nikdo nebude volat policii, nic se neděje. Táta má jen zvláštní smysl pro humor a spravedlnost. Máma nenávidí, když se chováme k ženám ošklivě. Tak nechala tátu, aby si to s ním vyříkal,“

„Pojďte mi pomoc přinést jídlo,“ zavelela se, zbylí dva muži se přidali.

„Díky, Jen Dicku. Jak je možné, že stále poznáš, kdy se začínám dostávat do hysterie?“ pozorovala jsem jeho obličej.

„Protože ač mluvíš souvisle, nechvěje se ti hlas, dokonce nekřičíš, vypadáš jako socha. Tak to popsala Dani, měla tě nakoukanou. To mi řekla, než jsme jeli na ten výšlap,“

Usmála jsem se.

„Už jsem v pořádku, tedy nejsem, ale nehrozí zhroucení se,“ vymanila jsem své ruce z těch jeho.

„Ani jsem se tě nezeptala, jestli jíš maso,“ vešla Klára, která nesla pekáč se sekanou.

Narovnala jsem záda:

„Jím. Vegetariánka nejsem,“ hlasitě mi zakručelo v žaludku.

„Slyším, že je to záchrana v posledních vteřinách,“ zasmál se, Marcus. „Tak teď zkoušíš herectví?“ zeptal se, když si nadával na talíř brambory.

„Ne. Šlo jen o jednorázovku, nemám takové ambice,“ přijala jsem mísu s fazolkami.

Oba bratři si mě znechuceně prohlédli.

Bez ohledu na všechny jsem na ně vyplázla jazyk.

Klára se uchechtla:

„Máš pravdu, nevědí co je dobré,“

„Maso!“

Podotkli svorně Loydovic muži.

„Až na rajčata“ zamumlal Roderick.

„Okurky,“ doplnil Terence.

„Papriky, vždy papriky,“ dokončil jejich otec.

Rozesmála jsem se:

„To je jak zpověď z neřesti. Tak asi je dobrý nějaký míchaný salát, ne?“

„To tedy, ne!“ dostala jsem jednohlasnou odpověď od nich.

Vyvalila jsem oči, to rozesmálo Kláru:

„Jo, krájím všechno a dávám zvlášť,“ naznačila mi, ať se pustím do jídla.

Ještě jednou jsem poděkovala za pohostinnost a už se věnovala jen svému talíři.

Po večeři se mnou u stolu zůstal Loyd nejstarší:

„Ross, chci se zeptat, proč jsi se modelingu neponořila, protože na mole dokážeš získat velkou pozornost. Jsi unikátní,“ sevřela jsem šálek s čajem, který mi udělal Roderick.

„Nikdy to mebyl můj sen. V podstatě jsem se k tomu dostala dost omylem. Nebo lépe, byla jsem do toho vmanipulována. Ano, těch několik akcí jsem si užila, protože tam byla Dani, kamarádka. To byl její sen, ale polapil jí do pasti takový slizoun a celou jí polámal. Já sama si myslím, že ona dokázala vidět a vyfotografovat krásu lépe, než kdokoliv již proslavený. Nechci to dělat, nechci mezi nás zatlouci další klín,“ nadzvihla jsem ramena a usmála se.

„A co,...“ nenechala jsem ho dokončit myšlenku.

„Hraní? To už vůbec. K té akci mě zmanipulovali kluci z kapely a Martha,“ proradná bestie.

„To je ten drobný ďáblík?“ zeptal se. Jen jsem souhlasně přikývla.

„To je správná divoška, tak nebude v oficiálním klipu,“ zněl dost zklamaně.

„Také bych bývala byla raději. Původně jsem těm,“ debilům jsem nevyslovila, „klukům měla napsat jen návrh ze světa umění, historie umění, ale někde se to pokazilo a zatáhli mě na natáčecí plac. Ani jsem netušila, že holka co mě střídá na brigádě studuje režii. Myslím si, že dokáže popadnout celou situaci do rukou a vládne tvrdě. Tak jsem přišla k těm puchýřům, když jsem viděla, jak jsou všichni nahajpovaný, nedokázala jsem jim říci, že mám žízeň, nebo mi odumírají nohy. Terence mi stále podsouvá, že jsem princezna, která se o sebe nedokáže postarat, tak mu budu muset asi dát za pravdu,“ zatvářila jsem se přehnaně kysele.

Nadzvihl obočí:

„Říká ti princezno?“

Nerozuměla jsem jeho údivu, tak jsem jen přikývla.

„Tati,“ ozval se zmiňovaný výhružně, „nesnažíš se tu věšet, Rossemarii, na nos nějaké bulíky, že ne?“ posadil se vedle mě.

„Tery,“ postavil se jeho otec, chlapsky ho poplácal po rameni, „nebudeš to mít lehký,“ otočil se na mě, „Ross, až budeš hledat pracovní stáž, klidně přijď na pohovor do naší firmy, architektura a umění, dizajn a historie, ono se to vše prolíná, řekl bych, že ty máš v hlavě vše srovnané, že?“ nadzvihl obočí.

„Asi?“ ušklíbla jsem se.

Tak a zas jsem s ním o samotě, do háje a je zas tak blízko, že bych mohla podlehnout!