Seděl ve svém křesle a zíral před sebe. Zdálo se mu to všechno jako včera. V jeho hlavě se zastavil čas. Ani mu nedošlo, že už je dávno po všem. A tehdy se to stalo. Přiletěla sova s dopisem. Otevřel jej a začetl se do slov na tvrdém ozdobném papíru :

S potěšením Vám oznamujeme, že dne 12. 7. v 11 hod. se v kostele sv. Pavla si své ano řekne:
Harry Potter a Hermiona Grangerová
Všichni jste na obřad srdečně zváni.

Za tímto oznámením byl normální papír, nijak nezdobený, přeložený na půl. Otevřel ho.

Vážený Severusi,
vím, že přikládám tento dopis k oznámení, které ve Vás už dávno nevyvolává žádné emoce. Přesto bych ráda napsala, že kdybyste chtěl na mou svatbu přijít, nechoďte. A nežádám Vás jako profesora, ale jako muže, ke kterému stále něco cítím a kdybych Vás viděla, zničilo by mě to. Možná bych si i rozmyslela, že se vdám. Utekla bych za Vámi a všechny rány by se zase otevřely. Vše bych prožívala znova. Myslela bych si, že tentokrát to vyjde.To ani jeden z nás nechce, že?
A pokud ano, pokud přijdete, prosím odveďte mě od oltáře. Udělejte povyk. Otevřete obrovské dveře, dostaňte do té chladné kobky trochu světla a dojděte až ke mě. A nic neříkejte, jen mi nabídněte ruku.
Je to pět let, vím, že už jen málokdy na mě vzpomínáte. Já na Vás myslím často. Když peču koláč a Harry není doma. Když jsem s ním, je to krásné. Když jsem sama, nějak to na mě padne. Vzpomínám na ty malé střípky, které se udály. Možná Vám to přijde hrozně dávno, ale já pořád nevěřím, že je to tolik let. Vdávat se ve dvaadvaceti mi přijde hrozně brzy, ale Harry už naléhal.
Pořád jsem doufala, že se objevíte jednoho rána u mých dveří. A řeknete, že je čas odejít spolu někam daleko. Někam pryč.
Nicméně, nikdy na Vás nezapomenu. A když jsem odjížděla naposledy z Bradavic, doufala jsem, že Vás uvidím. Že budu mít možnost vidět Vaši tvář a zapamatovat si ji. Každý detail. I přes to, že jste nepřišel se rozloučit. I přes to, že si nepamatuju, co který z nás řekl doslova. Vaši tvář mám vrytou hluboko do paměti. Vidím Vás, když se mé oči zaplní slzami a okolní svět vidím rozmazaně.
Vím, že tohle je poslední dopis, který jsem Vám schopna napsat. Ubližuju totiž tím sama sobě. Ale neodpustila bych si to. Narozdíl od Vás, MUSÍM se rozloučit. Musím udělat další krok, jen doufám, že na něj po těch letech není pozdě.
Budete v myšlenkách stále se mnou, a to si nikdy neodpustím.
Opatrujte se.
Hermiona

Dočetl dopis, mávl hůlkou a před ním se objevila světle modrá vydra. Věděl, že ho Hermiona bude v den svatby očekávat. Věděl, že by měl přijít a bojovat. Byl zbabělec. Byl slabý. Věděl, že ji zklame a raní. A věděl, že zatímco ona bude připíjet na své manželství šampaňským, on se opije v prázdné místnosti nejlevnějším vínem.