Všichni odešli. Nastalo ticho. Tak to bylo vždy, když spolu zůstali sami. Ticho. Hermiona stála u své lavice. Severus seděl u katedry a chvíli na ni nekoukal. Potichu vstal a vzhlédl k ní. Nevypadala moc nadšeně, že ji zdržuje. ,,Požádal jste mě, abych zůstala, jen proto, abychom mohli mlčet a zírat na sebe trapným způsobem?" zeptala se bez zbytečného sarkasmu.
,,Nevím, jestli jste si toho všimla, ale Potter se vás snaží... zaujmout," řekl. Překvapeně zvedla obě obočí, jedno zvednout neuměla. ,,Skutečně, je to docela očividné," pokračoval znalecky.
,,Ale já to přeci vím," řekla Hermiona.
,,A vám to nevadí? Neřeknete mu něco, aby si přestal dělat naděje?"Nevěřícně se zasmála.
,,A jak víte, že u mě nemá šanci?"
,,No, přeci..." pravil a přemýšlel.
,,Víte, já vím, že je to hrozné, ale mně se líbí, že mě má někdo rád. Harry je milý, tolik mi pomáhá."
,,Ale ať vám klidně pomáhá, to je jasné. Ale nemůže vás takhle okatě... balit." Znovu se usmála.
,,Zdá se mi to, nebo žárlíte?"Severus na to neodpověděl. ,,Tak jako tak," začala Hermiona, ,,Harry je hodný kluk. Myslím, že odmítat ho kvůli tomu, že jsem teď prožívala něco s vámi... by bylo zbytečné. Ztratila bych ho kvůli citům k vám, které díky vašemu odmítnutí jednou zmizí."
,,No jasně, tak si s ním začněte. Teď v lednu! Cukrujte si tady až do června, to bude vážně skvělé."
,,Přeci nechcete, abych byla sama kvůli vám, když mě nechcete..."
,,Samozřejmě, že ne! To by bylo přeci sobecké a naivní a hloupé a prostě na nic!" Hermiona prošla mezi lavicemi až k němu.
,,Ano, to by bylo," souhlasila, i když věděla, že to myslí ironicky.
,,Mějte trpělivost, jen trochu trpělivosti... Potřebuji čas. Pár měsíců. Dojde mi to, zvládnu to, seberu všechnu svou sílu..."
,,Tomu já nemůžu věřit. Čekala bych totiž tak ráda. Doufala bych, že se ráno probudím a bude všechno správně. Jenže nebude. Nikdy se nezměníte. Já nechci čekat, vlastně i kdybyste teď změnil názor, už by bylo pozdě. Posunula jsem se dál. Není mi o moc líp, ale aspoň jsem udělala další krok bez vás."
,,Ale on není pro vás ten pravý!"
,,To jsem také nikdy netvrdila. Jenže ten pravý už nebude nikdo. Chci jen někoho, kdo mi dá lásku. S kým mi bude dobře, s kým si budu moct povídat, i když to nebudou nijak přehnaně chytré rozmluvy, bude to milé. Navíc ani nevím, jestli z toho něco bude. Třeba zjistíme, že by nám vztah nešel."
,,Jenže s ním být nemáte," opakoval.
,,A s kým ano? Řekněte mi jméno a já za ním půjdu. Znáte někoho, koho byste mi odsouhlasil? Dobře, kdo to je?"Nemohl říct své jméno. Tak mlčel. ,,Vidíte. A on je jediný, kdo mě má prostě a jednoduše rád."
,,Bože, Grangerová, tohle mi ubližuje víc než jsem myslel."
,,To tak bývá," pousmála se, ale bylo jí hrozně. ,,Skloňte hlavu, prosím." Udělal jak chtěla. Stoupla si k němu a políbila ho na čelo. Starostlivě. Poodstoupila a špitla: ,,Přejte mi štěstí." A odešla.

Běžela jako o život. Vběhla mezi hlouček studentů, chytila Harryho za rukáv a táhla pryč. ,,Co se děje?" ptal se jí. Hermiona mu neodpovídala, dokud nebyli dost daleko od ostatních, kde je nikdo neviděl. Nemusela si ani stoupat na špičky, přitáhla ho jemně k sobě a opatrně políbila. Odtáhla se od něj a zašeptala: ,,Děkuju ti za všechno, co pro mě děláš." Zavrtěl hlavou a pohladil ji po tváři. ,,Ne, to já děkuju tobě." V tom uslyšeli, že všichni vstupují do učebny.
,,Začíná hodina," řekla Hermiona. Harry položil ruce kolem jejího pasu a políbil ji.
,,Tak jdeme?" usmál se. Chytila ho za ruku a utekli. Seděli na schodišti, které s nimi jezdilo sem a tam. Tiskla se k němu a položila si hlavu na jeho rameno. Mlčky tam přečkali celou hodinu přeměňování. Drželi se za ruce. Chtělo se jí brečet, ale vážila si Harryho natolik, že jí neukápla ani jedna slza kvůli Severusovi.

Přišli na večeři mezi posledními, ostatní už dojídali. I tak měla smůlu, Severus tam stále byl. Nepodívala se na něj. On na ni hleděl bezostyšně. Harry si sedl vedle ní a nalil jí čaj. Chvíli si povídali, dokud si naproti nim nesedla Ginny. Hermiona ztichla, Harry dál pokračoval. Ani si Ginny nevšiml. Dořekl větu, chytil Hermionu na ruku a chtěl ji políbit. ,,Ty hajzle," ozvala se Ginny přiškrceným hlasem. Otočil se k ní.
,,Hele, Ginny, fakt mě to mrzí. Prostě se přes to přenes."
,,Já se přes nic přenášet..." Ginny v zápalu hněvu vstala a nahnula se přes stůl, aby ho uhodila. Harry ovšem uhnul a místo něho narazila rukou do hrnku čaje, který se vylil Hermioně do klína. V první chvíli necítila nic, byla v naprostém šoku, nevěřila tomu, co se právě stalo. Pomalu se podívala na svá stehna a došlo jí, že horká tekutina se zakousává do kůže. Nedokázala ani křičet, z očí se jí draly slzy. Tupě pohlédla před sebe na Ginny, která překvapeně pozorovala, co způsobila.
,,Panebože, Mio!" vykřikl Harry. Nastalo hrobové ticho, všichni sledovali, co se bude dít. Profesoři spěšným krokem doběhli k ní. Hermiona se celá třásla. V tuhle chvíli se nedokázala uklidnit tím, že jí na ošetřovně pomůžou.
,,Severusi, pomoz Harrymu s odvedením slečny Grangerové za Poppy," zavelel Albus.
,,Proč já?" zeptal se Severus. Albus na něj vážně pohlédl. Severus pomohl Hermioně vstát.
,,Já to zvládnu sama," šeptala Hermiona, ale podpírala se za oba muže. Došli za dveře, kde ji už nohy přestaly poslouchat. Rozbrečela se, chtěla si lehnout a umřít. Severus ji chytil do náruče.
,,Budete mi otevírat dveře, Pottere," řekl chladným hlasem. Dalších pár minut si nepamatovala. Položil ji na lůžko.
,,Musíte mi s ní jeden pomoct," řekla Poppy.
,,Já," řekl ihned Harry.
,,Jenže to není ve vaší pravomoci, Pottere. Jste student," pravil Severus.
,,S prominutím, pane profesore, ale je to má přítelkyně..."
,,Já jako profesor mám na ni dohlédnout, takže prosím, běžte počkat ven." Harry se nahnul k Hermioně a políbil ji na čelo - stejně starostlivě jako ona políbila Severuse. Pousmála se na něj, co nejvíc dokázala a špitla: ,,Budu v pořádku."
,,Tak, Severusi, budu potřebovat, abys mi pomohl sundat jí kalhoty." Hermionu přepadla panika.
,,To ne," bránila se Hermiona.
,,Jinak to není možné vyléčit," vysvětlovala Poppy.
,,Nemyslete si, Grangerová, že jsem z toho nějak nadšený," pronesl svým typickým hlasem. A Poppy se na něj káravě zamračila. Hermiona věděla, že to musel říct.
,,Půjdu připravit lektvar, mezitím můžeš začít," instruovala Severuse Poppy. ,,A hlavně opatrně, už takhle to musí být pro ni hodně bolestivé." Zůstali za plentou sami, ona plakala a on hleděl na její džíny.
,,Nikdy jsem nenosil džíny," přiznal. V tu chvíli to Hermioně přišlo strašně směšné a začala se smát, jenže to jí všechno rozbolelo ještě víc. Takže to vypadalo tragikomicky. ,,Můžu začít?" zeptal se jí.
,,Když řeknu ne, neuděláte to?" zadoufala.
,,Připravte se," řekl a roztřesenýma rukama rozepnul knoflík u kalhot. Ještě zip. Hermiona ihned chytila okraje kalhotek, aby je nestáhl taky. Rozmýšlel, jak pokračovat, aby to bylo co nejméně bolestivé. ,,Myslím, že vás má skutečně rád," pravil najednou a pohlédl jí do očí. ,,A přeju vám to."Hermiona překvapeně otevřela ústa v malém úsměvu, v tom ucítila hroznou bolest a pak nic... Se slzami v očích pohlédla na své nohy, džíny byly až u kolen. Stehna byla popálená, snažila se na to nemyslet. Severus se k ní nahnul a zašeptal: ,,Samozřejmě, že jsem lhal. Nikdy mě nic nepřesvědčí, že vás miluje dostatečně."
,,Jémináčku, vy už jste to stihli?" zeptala se skutečně překvapeně Poppy, když se vrátila.
,,Rychlost nás chrání před bolestí," řekli oba naráz, protože četli stejnou knihu. A zabolelo to.
,,No, teď to bude bolet asi trošku víc a hlavně déle," varovala Poppy a otevřela lahvičku s lektvarem. Když jej nalila na hadřík a položila na část Hermioniny nohy, bolest projela celým tělem. V křeči chytila Severuse za ruku. Nebránil se. Trvalo to strašně dlouho než Poppy ošetřila všechno. ,,Teď to bude ještě chvíli odeznívat. Buď tu s ní, prosím, pár minut," zaúkolovala Severuse Poppy a odešla. Hermiona si volnou rukou osušila slzy a řekla třesoucím se hlasem: ,,Děkuju."
,,Není za co," řekl. Nastalo ticho. To už oba očekávali. Jejich oblíbené ticho.
,,Co třeba..." chtěla navrhnout, ale rozmyslela si to.
,,Prosím?" zeptal se.
,,Já to nedořekla," osvětlila Hermiona.
,,Aha. A co jste nedořekla?"
,,Nic."
,,Nic se nedá nedoříct," opáčil.
,,Já to věděla, že to řeknete."
,,A co jste tedy chtěla říct vy?"Hermiona se zamračila.
,,Rozmyslela jsem si to."
,,A co jste si...? Ach tak..." zarazil se. ,,A proč ne?"
,,Protože je to zbytečné, byl by to další okamžik, na který bych stejně chtěla zapomenout."
,,Polibek na rozloučenou přeci není něco tak..." A došlo mu, že kdyby cítil hebkost jejích rtů, kdyby ji mohl na tu malou chvíli držet v náručí, zbláznil by se. Nechtěl by ji už nikdy opustit. Pustil její ruku, kterou stále svíral. ,,Měl bych jít, ale nechci vás tu nechat samotnou," pravil a odešel. Nechápavě hleděla jeho směrem. Najednou se u plenty objevil Harry.
,,Poslal mě sem Snape. Prý na tohle nemá celý den," řekl a usmál se na ni. ,,Jak je?"
,,Už líp," odpověděla. Sedl si vedle ní a chytil j za ruku.