,,Severusi, Severusi, Severusi!" dveře se rozrazily a do místnosti vběhl s křikem sedmnáctiletý chlapec s rozcuchanými vlasy a rozzářenýma zelenýma očima. Dychtivě a nedočkavě se rozhlédl - jeho nadšení pokleslo jen o malé procento. ,,Severusi? Už jsem tady! Kde jsi?"

Odhodlaně vykročil vpřed a začal prozkoumávat všechny místnosti. V obýváku nebyl, v laboratoři také ne, ani v koupelně, ani v ložnici. Hmm, to bylo divné. Harry se zastavil v ložnici a odolal pokušení se natáhnout na postel a odpočinout si; ne, musel najít Severuse, neviděl ho celých deset dní a zatraceně moc mu chyběl!

Zadíval se na skříň a s uculením si vzpomněl na to, jak mu chtěl jednou prohrabat šatník a zjistit, jestli tam má jen černé oblečení. (Bílé košile se nepočítaly.)

Třeba je někde na hradě, u Brumbála nebo na nějakém profesorském večírku, pomyslel si a při té představě se musel uchechtnout. Rozhodl se, že se rychle převlékne ze zpoceného oblečení a pak půjde třeba za Brumbálem, aby se ho na Severuse zeptal.

,,Hmm, to je skutečně pastva pro oči," ozval se za ním sametový hluboký hlas, který Harry tak miloval a způsoboval mu chvění po celém těle. Ledabyle upustil svou modrou košili a s úsměvem se otočil.

,,Severusi!" pevně ho obejmul a pak ho s nadšením políbil. ,,Chyběl jsi mi. Ani nevíš, jak moc jsem se těšil, až budu zase tady."

,,Abych řekl pravdu, byla tu bez tebe nuda, neměl jsem si koho dobírat," škádlil ho a Harry se stále tak připitoměle usmíval. Severus odstoupil trochu dozadu a se zájmem si mladíka prohlížel; deset dní v Karibiku mu skutečně dodalo ještě víc na přitažlivosti. Měl krásně opálenou pleť a jeho svaly byly velmi dobře vidět. ,,Vypadáš nádherně."

,,Já jsem věděl, že se ti bude líbit, když přijedu opálený!" rozesmál se Harry. ,,Taky jsem kvůli tobě strávil snad miliardu hodin na sluníčku. Ne, dělám si srandu, opalovala se jenom Hermiona; my s Ronem jsme byli v moři skoro dvacet čtyři sedm."

,,Je mi to jasné," ušklíbl se lektvarista a posadil se na postel.

,,Hermiona si skoro pořád jenom četla a, představ si to, naučil jsem se surfovat!" sděloval mu Harry nadšeně a jeho zelené oči jen zářily. ,,Byla to strašná sranda. A to moře bylo tak krásný! A víš, co je vtipný? Hermiona je míň opálená než já! Ha ha! A to jsem se neopaloval, na rozdíl od ní."

,,Jestliže jsi celé hodiny jen surfoval, tak se není čemu divit. Nad mořem to opaluje lépe."

,,Jsi chytřejší než Hermiona," uculil se Harry a vytáhl si z kufru čistou košili, kterou si sice oblékl, ale nezapnul. ,,Jak ses měl ty? Počkej, neodpovídej - jasně že špatně, když jsem tu nebyl."

,,To je svým způsobem pravda," souhlasil Severus a poklepal na místo vedle sebe. Harry ho moc rád poslechl a sedl si do tureckého sedu. ,,Ale měl jsem dost práce. Takže mi ten čas celkem rychle utíkal."

,,To mně taky," přikývl nebelvír, ,,co jsi měl, u Merlina, za práci? Voldemort už je mrtvý... Promiň, to bylo hloupé."

,,Věnoval jsem se lektvarům."

,,Och - nečekaně. Stále pracuješ na té masti?" zajímal se a vyhrnul levý rukáv jeho košile. ,,Jsou o trochu bledší," poznamenal s úsměvem. Severus přikývl a vzal ho za bradu. Přitáhl si ho k sobě trochu blíž.

,,Vážně jsi mi chyběl," zašeptal mu.

,,To já přece vím," odvětil Harry a spojil jejich rty v jedny. Polibek se změnil v dlouhé a procítěné líbání. Tohle oběma tak moc chybělo.

,,Řekneš mi to už konečně?" zašeptal mu Severus do rtů a prstem přejel po bledé jizvě na hřbetu Harryho ruky. Chlapec se rychle odtáhl.

,,Vážně to musíš vědět? Jo, musíš. Pamatuješ si na Umbridgeovou? Takhle vypadaly školní tresty. A ty moc dobře víš, jak umím být drzý," zazubil se a pak si povzdechl, ,,nechci to víc rozebírat, Severusi. Už je to za mnou."

,,Jistě," přikývl Severus a pak s úsměvem dodal: ,,Něco pro tebe mám. Když už ti tedy bylo těch sedmnáct."

,,Jo! Konečně jsem dospělý!" zasmál se Harry a zvědavě se na lektvaristu díval. ,,Nemusel jsi mi nic dávat."

,,Vlastně to není tak úplně dárek ode mě," přiznal mu Severus a vzal ho za ruku. Harry pochopil, že jdou do laboratoře, a sám sebe se ptal, jestli to bude vážně vhodný dárek pro něj.

,,Budu pít lektvary? Jako pokusný králíček?" dobíral si ho. Severus otevřel dveře a oba dva vešli dovnitř.

,,Nemluv hlouposti." Mladíkovu pozornost upoutala myslánka, jejíž obsah stříbrně zářil. Vedle ní byly postavené průhledné lahvičky se světle modrým obsahem.

,,Myslánka? K čemu?" nechápal a otočil se na Severuse, který ho trochu s nejistotou pozoroval. Zhluboka se nadechl a začal pomalu a tiše vysvětlovat.

,,Toho dne, kdy sis k Brumbálovi přišel pro vzpomínky, já tě urazil a tobě lahvičky upadly, jsem jejich obsah navrátil zpět a rozhodl se, že... že se je pokusím vyčistit od zásahu Temného pána. Pracoval jsem na tom několik měsíců, než se mi všechny podařily dát do pořádku. Ve skutečnosti jsem pracoval na tomhle, ne na nějaké masti... chtěl jsem ti... udělat alespoň trochu radost a myslel jsem, že by tě to mohlo potěšit jako dárek k naroze-"

,,Severusi," přerušil ho Harry, který byl neskutečně dojatý. Přešel k němu blíž a položil mu ruce na ramena. Pak ho dlouze políbil a do toho polibku dal všechny své pocity. ,,To je... neskutečný. Jsi úžasný a pozorný a hodný a... děkuju. Hrozně moc ti děkuju. Já... já nevím, co na to říct."

,,Tak nic neříkej," usmál se na něj profesor lektvarů a láskyplně mu prohrábl vlasy. ,,Jsem rád, že ti to udělalo radost."

,,Jak jsi o tom mohl pochybovat? Ale já jen..." zhluboka se nadechl a zadíval se mu do očí, ,,asi mě za to zabiješ. Ale teď už na těch vzpomínkách nelpím jako předtím. Víš... raději bych si vytvořil nové. Se všemi. S tebou. Tohle je prostě... minulost. Ale děkuju, děkuju, děkuju."

,,Nebelvírům se prostě nelze zavděčit," zasmál se Severus a když viděl, jak se Harry chystá něco namítnout, rychle pokračoval: ,,Ale chápu tě. Jen prosím mysli na to, že ty vzpomínky tady zůstanou a ty si je budeš moci kdykoliv prohlédnout."

,,Já vím, neboj se," ujistil ho s úsměvem mladík, ,,víš, někdy je to fajn, nemít plnou hlavu," zasmál se a než stačil Severus něco sarkastického namítnout, Harry už ho táhnul z laboratoře ven.

,,Co říkáš na to, abychom si společné vzpomínky začali utvářet už teď?"

,,Nemůžu nic než souhlasit," neubránil se úsměvu Severus a přitáhl si nebelvíra k sobě ještě blíž, když ho znovu políbil.

Neměli se už čeho bát. Voldemort byl mrtvý a oni se mohli těšit na společnou budoucnost, o které věděli, že bude šťastná. Není totiž nic krásnějšího než vědomí, že po svém boku máte někoho, kdo vás miluje a jen tak se vás nevzdá.

Severus s Harrym věděli, že teď už bude konečně všechno v pořádku, když měli jeden druhého.

Už navždy.

•••

Tak a je tady konec! Jsem trochu smutná:c:D
No já doufám, že se vám příběh líbil, a že jste rádi, že to dopadlo dobře a ne špatně, jak je u mě zvykem:DD
Pokud mě ještě nemáte plné zuby, můžete zabruslit na můj profil, kde si samozřejmě můžete přečíst moje staré povídky - ale čeká na vás i jedna úplně nová - Spojeni magií [Snarry] - kterou rozjedeme v pátek!
Budu se na vás zase někdy těšit, moc moc moc děkuju a ahoooooooj!❤
-Mil🐢