Nakonec ho spatřil, ale při pohledu na něj se mu málem podlomila kolena. Uvnitř něj se cosi sevřelo, když hleděl na bezvládné tělo chlapce, který mu ukradl srdce, jak leží na zemi a nehýbe se.

Ne, problesklo Severusovou myslí, když hleděl na Harryho nehybné tělo, to nemůže být pravda.

Pomalým krokem se k němu vydal a klesl vedle něj na kolena. Zadíval se na jeho tvář, která byla stejně bledá jako tu noc, kdy ho viděl poprvé po událostech na ministerstvu na ošetřovně. Na tváři měl zaschlou krev, nejvíce jí měl ale pod nosem, a Severus si domyslel, že má nos zřejmě zlomený. Ale co na tom záleží, když je... když je...

Nedokázal to slovo vyslovit ani ve své mysli. Jen pomyšlení na něj mu sevřelo srdce a stáhlo mu hrdlo. Opatrně vzal Harryho pod koleny a v podpaží a přitáhl si ho k sobě do náruče.

Nikdy mu neřekne pravdu. Nikdy mu neřekne to, že už mu není lhostejný, že ho donutil k tomu, aby se do něj...

Ve jménu Merlinově, on ho miloval. Doopravdy ho miloval. A nedokázal snést pomyšlení na to, že toho chlapce ztratil. Jednou provždy.

,,Ach, Harry," zašeptal a jen stěží se držel, aby mu nezačaly téct slzy, jež se mu draly do očí. Jemně si Harryho přitiskl k sobě a svou tvář zabořil do nebelvírových rozcuchaných vlasů, které tak...

K čertu s tím slovem. Zakřičí ho klidně na celý svět, jen když mu to vrátí Harryho zpátky. On ho miloval. Miloval ho. Miloval jeho vlasy. Jeho oči. Jeho rty. Jeho postavu. Jeho úsměv a jeho smích, jeho nebelvírskou odvahu, jeho odhodlání, že se s ním pokusil spřátelit...

Miloval ho za to, že ho donutil, aby ho miloval.

Zhluboka se nadechl vůně Harryho vlasů a zlehka ho políbil na temeno hlavy. Ne, tohle je určitě hloupý sen, pak se probudí a Harry bude zpátky v bezpečí na hradě...

V hloubi duše ale věděl, že to sen není. Zadíval se na Harryho poklidnou tvář a levou rukou přejel po linii jeho lícní kosti. Tak moc si přál, aby znovu otevřel své zelené oči plné radostných jiskřiček...

Čistícím kouzlem nechal zmizet zaschlou krev a Harry teď vypadal... jako by klidně spal. Ne jako by padl v souboji.

,,Harry..." zašeptal znovu jeho jméno a marně doufal, že se chlapcovy řasy zatřepetají, že se zhluboka nadechne a usměje se na něj. Rukou mu vjel do tmavých vlasů a zlehka je hladil. Byly tak jemné a hebké...

Jeho jizva byla stále velmi červená, ale Severus své znamení necítil. Sklonil se a jemně ji políbil. ,,Promiň mi to, Harry," zašeptal a zadíval se na jeho rty, které byly hebké a sladké, jak si pamatoval. ,,Odpusť mi, že jsem nepřišel dřív a že tě nedokázal zachránit... všechno je to moje chyba," vydechl a svým čelem se opřel o to chlapcovo. Pevně stiskl víčka k sobě a na okamžik se nechal zcela pohltit vzpomínkami na veselého Harryho.

Z příjemného snění ho ale vytrhlo ještě něco příjemnějšího.

Jeho rtů se jemně dotkly rty někoho jiného a Severus šokovaně otevřel oči. Byl to Harry. U Merlina, byl to doopravdy Harry. Harry ho políbil!

,,Já ti už přece odpustil," zašeptal chlapec, když se odtáhl, a konečně se na muže zadíval svýma zelenýma očima, které donutily jeho srdce radostně poskočit. Jeho líce teď byly lehce růžové, protože on byl první, kdo ho políbil.

,,Harry," zašeptal Severus a nevěřícně se díval na to, jak se po chlapcově tváři rozlévá ten pitomý úsměv. ,,Harry. Ty jsi vážně-"

,,Živý? Asi už to tak bude," zašklebil se nebelvírský chlapec a bedlivě zkoumal Severusovu tvář. ,,Tak lehce se mě nezbavíš."

,,Myslím, že ani nechci," odpověděl mu šeptem Severus a jemně ho bříšky prstů pohladil po tváři. A pak mu trochu váhavě přiznal: ,,Bál jsem se, víš to?"

,,Já jsem se taky bál," kývl Harry a uhnul pohledem, ,,víš... vyslechl jsem tvůj rozhovor s Brumbálem. Slyšel jsem, že jsi dostal úkol. Předat mě Voldemortovi. Myslel jsem si... že naše... přátelství, byla jen záminka. Žes to nemyslel vážně, tak jako..." zhluboka se nadechl a odvážil se na něj zase podívat, ,,tak jako já."

,,Já vím, že jsem tvou teorii svým chováním asi podporoval," přiznal neochotně Severus, ,,a omlouvám se. Zpočátku to bylo jen z Brumbálova donucení, ale pak mi došlo, že mi až tak moc nevadíš. Nechtěl jsem tě předat Voldemortovi - chtěl jsem tomu zabránit, ale nevěděl jsem jak. A bál jsem se se k tobě nějak připoutat."

,,Jsem rád, že jsi to neudělal," usmíval se Harry, ,,jak jsi mě našel? Bál jsem se, že nikdo nepřijde."

,,Tvůj přítel Dobby za mnou přišel a řekl mi, že jsi v nebezpečí. Akorát jsem viděl, jak s Bellatrix mizíte pryč z Bradavic, viděl jsem to na plánku. Šel jsem hned za Albusem, ale ten chtěl nejdřív svolat řád. Nebylo tak těžké dovtípit se, že budeš tady. Kde jinde taky. Co všechno ti provedl?" zašeptal a zkoumal ho starostlivým pohledem.

Harry se tiše zasmál. ,,Je ti jasný, že ses právě zachoval jako nebelvír? My taky do všeho skáčeme po hlavě."

,,To jsi mě neskutečně potěšil. A teď mi odpověz."

,,No," uhnul znovu pohledem, ,,nic zvláštního."

,,Harry."

,,Dobře, fajn. Mučil mě. To je celý. Pak mě zabil a já znovu oživl. Začínám si říkat, jestli taky nemám nějaké viteály," ušklíbl se Harry.

,,A ten zlomený nos?"

,,To je práce Malfoye," zamručel Harry a trochu si promnul nos, než sykl bolestí, ,,no jo, to bude dobrý."

,,Mám ti to dát dopořádku?"

,,Ne, to je dobrý," zavrtěl hlavou Harry.

,,Víš," neubránil se Severus úsměvu, ,,rád bych tě ještě jednou políbil, než odsud odejdeme. Nechtěl bych ti ho třeba zlomit ještě víc."

,,Tohle je Severus Snape?" smál se tiše Harry. ,,Nevěřím. Nepoznávám tě. A proč bys mi, prosím tě, měl při obyčejném polibku zlomit nos ještě víc? Och! Že tys neměl na mysli jenom obyčejný polibek, ale pěkně divoký, žhavý a vášnivý-"

,,Zmlkni," doporučil mu Severus, čímž přerušil jeho blábolení, a než v něm stačil pokračovat, byl to on, kdo ho tentokrát dlouze a hluboce políbil. Cítil, jak se Harry usmívá a polibek mu oplácí. Když se odtáhli, zašeptal mu chlapec rozzářeně:

,,Věděl jsem, že mě miluješ."

•••

Nemáte zač:DD
No, tahle kapitola je jedna z mých nejoblíbenějších:D
Jooo, konečně jsou spoluuuuu:D:3
Vy, co píšete přijímačky, držím vám palce!
Snad se vám dnešní kapča líbila^^
-Mil🐢