O pár dní později už Harry nervózně přešlapoval přede dveřmi ve sklepení a v dlaních žmoulal další dopis od Hermiony, ve kterém psala převážně to, jestli je v pořádku. Chlapec pocítil trochu výčitky, že svým přátelům neodepsal, ale stále se neodhodlal zeptat se Severuse, jestli by mohl strávit nějakou dobu v Doupěti. A také se snažil vybavit si, jak vlastně Doupě vypadá. Na Hermionu i Rona si později vzpomněl, a divil se, proč jen na ty špatné vzpomínky s nimi. Vždyť to jsou jeho nejlepší přátelé, nějaké veselé vzpomínky s nimi mít musí!

,,Proč nejdeš dovnitř?" Harry sebou trhl a rychle se otočil. Rozpačitě zamrkal, když se s profesorem skoro srazil, a jak se snažil odstoupit dozadu, málem se přerazil o vlastní nohy. Snape pozvedl obočí, ale nijak to nekomentoval, za což mu byl Harry vděčný. Byl si jistý, že je rudý jak rak, a v duchu si nadával za to, že je tak nešikovný.

,,Já, eee, chtěl jsem se vás na něco zeptat," začal nervózně Harry a urputně se s ním snažil navázat oční kontakt. Profesor se mu těch několik dnů od jeho narozenin vyhýbal a Harry nechápal, jestli něco udělal špatně. Vždyť ještě před jeho narozeninami spolu vycházeli celkem dobře...

Když Snape stále neodpovídal, Harry se zhluboka nadechl a pokračoval: ,,Mohl byste mě, prosím, poslouchat? Pak už vám život otravovat nebudu, nebojte... vlastně budu, ve vašich hodinách, ale budu se snažit-" okamžitě zmlknul, protože Snape stál najednou naproti němu. Chlapec se zadíval do jeho černých očí a náhle pocítil jakýsi klid. Znovu se zhluboka nadechl. ,,Mohl bych jet k Weasleyovým do Doupěte?"

Severus chvíli mlčel a jen se na Harryho díval. Chlapec mu pohled oplácel a už se začínal sám sebe ptát, jestli tu budou stát a dívat se na sebe celou věčnost, když profesor konečně promluvil svým ledovým hlasem: ,,K tomu nepotřebuješ moje svolení..."

,,Ale... ale já... myslel jsem... že... no..." koktal zaraženě Harry a díval se na Snapeova záda. Muž se vydal ke své laboratoři a než vešel dovnitř, zamumlal: ,,Máš jít za panem ředitelem."

,,Ale - pane profesore-" vydechl Harry, ale to už za sebou Snape zavřel dveře. Chlapec zklamaně svěsil hlavu a ruce spustil podél těla. Mrzelo ho to. Líbilo se mu si s profesorem povídat. A nechápal, proč se chová najednou tak odměřeně.

No, co se dá dělat, pomyslel si Harry a pomalu se vydal z kabinetu ven. Cestou do ředitelny přemýšlel, co mu asi tak Brumbál může chtít, a když řekl chrliči heslo, (které musel hádat) vystoupal po schodech nahoru a zaklepal na dveře. Nikdo ho nevyzval, aby vstoupil, tak Harry pokrčil rameny a vešel dovnitř.

V ředitelně bylo ticho. Většina portrétů ředitelů a ředitelek byla prázdná, což chlapce překvapilo. Fénix Fawkes odpočíval na svém bidýlku a Brumbál nikde.

Náhle se kousek od mladíka něco zalesklo, a to samozřejmě upoutalo jeho pozornost. Po jeho pravici stála pootevřená skříňka s několika lahvičkami, v nichž byl pečlivě zavřen stříbrný obsah. Harrymu to nedalo a skříňku pootevřel ještě víc, aby do ní mohl lépe nahlídnout.

Harryho vzpomínky, přečetl na malém lístečku před několika lahvičkami se stříbrno-černým obsahem a zarazil se. Harryho vzpomínky? Jako jeho vzpomínky?

Levá ruka nevědomky vystřelila k jeho čelu a dotkla se nachové jizvy. Harryho vzpomínky. Tohle musí být jeho vzpomínky. Ale co tu dělají, proč je tu má Brumbál schované, a proč je jejich obsah jiný než u ostatních?

Srdce mu splašeně bilo, když natáhl ruku k těm několika lahvičkám a chystal se si je vzít. Přece jenom, patřily mu. Ty vzpomínky byly jeho. Ale kam ty lahvičky teď schová, musí něco vymyslet...

Spustil ruku dolů a vjel s ní do kapsy. Ulevilo se mu, když nahmatal neviditelný plášť, a vytáhl ho. Hmm, bude to divné, ale na nic jiného nepřišel. A Brumbál se může každou chvílí vrátit.

Rychle vzal lahvičky a zabalil je do neviditelného pláště. Do kapsy se mu to nevejde, teď si je bude muset položit na klín. A pak odsud co nejrychleji vypadne.

Posadil se do křesla a lahvičky si opatrně položil na klín. Pohodlně se opřel a díval se na myslánku položenou na stole. Na malou chvilku ho vyděsila myšlenka, že by si snad Brumbál nebo... nebo i Snape prohlíželi jeho vzpomínky. A pak před dveřmi uslyšel hlasy, ale nevěděl, co říkají.

,,Á, Harry, tak už jsi tady! Moc rád tě vidím, chlapče," ozval se veselý Brumbálův hlas, když se otevřely dveře.

,,Dobrý den, pane," zamumlal Harry. Ředitel se posadil za stůl a starostlivě se na chlapce zadíval. Vedle mladého nebelvíra se posadil Snape, který si vyčaroval druhé křeslo.

,,Harry, je všechno v pořádku?" zeptal se ho tiše Brumbál a podezřívavě se zadíval na Snapea, který se na něj zamračil.

Ne, není, pomyslel si Harry. Nejdřív se tady profesor začne chovat divně, a teď zjistím, že máte moje vzpomínky. No, tohle je den za všechny galeony. Už aby byl v Doupěti.

,,Nic. Jen... směl bych prosím aspoň na několik dní do Doupěte?" zeptal se ředitele prosebně a starý muž se na něj shovívavě usmál.

,,Ale ovšemže, Harry. Molly Weasleyová mi zrovna dnes poslala dopis. Všechno je vyřízeno, zítra tě tam profesor Snape doprovodí. Že, Severusi?"

,,Jako bych měl na výběr," zamručel Snape a Harrymu zase poklesla nálada. No, alespoň bude Snape konečně šťastný, když se ho zbaví. Snad by se dalo zařídit, aby v Doupěti zůstal až do konce léta.

,,Dobře, tak... děkuju. A už půjdu, pokud to je teda všechno, abych si... to... no... zabalil," vykoktal Harry a opatrně se zvedl, přičemž si nenápadně přidržoval neviditelný plášť.

,,Počkej ještě, Harry, vteřinku," zarazil ho Brumbál, ,,v nadcházejícím školním roce spolu budeme mít soukromé hodiny."

,,A proč?"

,,Uklidněte se, Pottere, a chovejte se aspoň trochu zdvořile, pokud to umíte. Ach... vy jste vlastně Vyvolený, na vás pravidla slušného chování neplatí..."

Překvapeného Harryho píchlo u srdce a v šoku upustil neviditelný plášť, který se otevřel a lahvičky se rozbily. Jejich obsah se vylil na zem a roztřesený Harry začal couvat ke dveřím.

,,Já... dobře... omlouvám se... nechtěl jsem..." dostal ze sebe tichým hlasem a pak si uvědomil, že do svých vzpomínek už teď nikdy nenahlédne. Do očí mu vhrkly slzy a on rychle vyběhl ven, aby ani jeden z mužů nespatřil jeho slabost.

•••

To je hrozný, já všem ve svých příbězích ubližuju😀
Zítra už konečně naposledy💕kdo už má prázdniny?😀
Jinak vám přeju veselé Vánoce, nestresujte se, pořádně se napapkejte a odpočiňte si. A rozbalujte dárečkyyy😀
Snad se vám kapitola líbila, další bude zase v pondělí😋
-Milka💕