Ze rtů ti splývají slova zuřivé vášně,
slova, jež jsi nikdy nemyslel vážně
a bodají jak tisíc jehel
a zraňují jak kyselé deště.
Do rukou jsi vzal černý úhel
a namaloval na mě důkazy svojí záště.

Sám pak usínáš
pod podobou spletitých osudů.
Nevnímáš
odchlíplé okraje přeludu.

Tvé oko je zakalené,
slzí pod tíhou, kterou mělo nést,
a tak nedohlédne
dál, než za první pás hvězd.

A jak byly krušné konce a začátky,
nevím, jestli mám sílu jít vpřed,
poté, co jsi mě rozebral na součástky
a poslal zpět.