Pod květy růžových jabloní
veselý smích vzduchem zazvoní.

Setkali se dva, v mladém věku,
okolo nich víří kouzlo jako víly při úplňku.

Slunce s měsícem se na obloze střídají,
každý den se spolu vídají.

Uzře otec, chlapec sblížil se s chlapcem,
nepřejícná ruka sahá pro obušek za opaskem.

Neposlouchá chlapec, dělá, že neslyší
šeptání hlasů z tmavých zátiší.

První rána stačí,
aby nebylo daleko k pláči.

Druhou ránu láska snese,
pouto syna s otcem však přetrhne se.

S třetí ranou padá slib.
Nechce býti znovu bit.

Již kluk slyší, co před tím tak rád
nechtěl na vědomí brát.

Slyšíš je taky? Hlasy z pod lamp zhasnutých,
Odsuzující, zkažený smích.