Mám rád městské ulice
v jitru brzkých rán,
pak necítím se tak velice
sám.

V proudu spěchajících lidí
osamění se stydí,
až ztratí se úplně.

Zcela pohltil mě dav,
jsem jedním článkem, jednou z hlav.
Jsem ztracen v živé pustině.

Prázdnota, jež sídlí mi v hrudi,
nepříjemně studí.
Díru, kterou tam mám,
nezaplní ani tucet rán.