Ač lidí zapomínají dveře zavírat,
tys je zavřela a důkladně.
Vzpomínky nechalas umírat,
zmizela jsi záhadně.

A přitom nebylo tam nic,
žádná předzvěst, co se bude dít,
žádný varovný řev zvěře, co se chystá bít.

A teď jsi
kdesi.
V dálce za horami, za linií obzoru
je země přátel, jenže těch ztracených.
A ty sis koupila vlakový lístek a za zvuku motoru
jsi mě nechala stát na schodech kamenných.

Ani mávnutí kapesníčkem na rozloučenou,
ani hubičku jsi vzduchem neposlala,
jen mě jsi nechala slzami zmáčenou
a všechno sis s sebou vzala.