Qačaw zemřela... ale pro dobrou věc. Už zbývá pouze papež... jen ten hnusnej smradlavej...
Ale je to můj otec... ne ?

Možná... možná bych mohl nějak domluvit příměří... nebo dokonce spojenectví. Nezabijeme ho a on nám za to každému dá nějaký ten světadíl... jasně, on by stále vládnul, ale už je starý a tak já... jeho syn. Jediný a dokonalý bych mohl vládnout po něm. Jenže... mohu to udělat?
Mohu mu odpustit po tom všem?

"Ilonko... řekni mi... ano, nebo ne?"
Pokud ano... odpustím mu a spojím se s ním. Pokud ne... zabiju ho. Kvůli Qačaw. A Goelovi.

"Ano"

***

"Tagše... jteme ho konedžně zabýt!" Řekl Khá a já se cítil provinile. Ale... vždyť bude mít vlastní světadíl! Nemůže se na mě zlobit!
Šli jsme po shodech do jeho pracovny. Schody vrzali ale já se bál, že nás uslyší a zabije nás, dříve, než budu mít šanci něco říct.

K mému zděšení byli dveře do jeho pracovny otevřené. "Tohle vypadá špatně." Poznamenal jsem "Musíme být opatrní!" Dodal jsem po chvíli, když se z papežovi pracovny ozval podivný dusivý zvuk.

***

Pohled Papeže :

Jak lehké je chvilkově omámit něčí mysl. Stačí provést lehké kouzlo. Jen se po něm vždy skoro udusím...

***

Pohled Li Ming :

Šli jsme dál po těch schodech a jediné dvě věci, co mi běželi v hlavě byli :
1. Když je to naprosto nové schodiště, proč to doprčic vrže
2. Zabiju Moldyho! Zabiju pana Khá! Zabiju všechny! I když... pan Khá je celkem sexy a právě teď je volný...

Vyšli jsme do druhého patra, které slouží celé, jako koupelna, ložnice a pracovna papeže. Ten Moldy byl fakt otravný, jak mě nutil se na ten pořad dívat. Koho zajímá, jak si žije vládce planety?!
No některé staré babičky, co koukali dokonce i na blbej teleshopping by to možná zajímalo, ale mě fakt NE!

Moldy kývl a to - myslím - bylo znamení, že máme vstoupit. A tak jsme vstoupili. Až na Moldyho, který řekl "Nepotřebuji se před tou popravou ztrapnit tím, že budu poblíž vás dvou. Jděte na druhý konec pokoje a pak možná vstoupím."

Opravdu kretén. No Ilonko... co tě to napadá. Tohle na mě nehodíš... není to napsané kurzívou!
Tak to hlavně neříkej nahlas!

"TO JE ALE OPRAVDU KRETÉN !" Zařala Ilonka a tím vzbudila papeže, co právě spal v růžové posteli a na peřině měl jednorožce. "Možná to je temný vládce planety, ale má vkus..."

***

Pohled Moldyho :

Nesmím se před otcem ztrapnit, jinak by mě nemusel vyslechnout a tak jsem je poslal napřed. Ten výkřik, co vyšel z Ilonky mě vyděsil a skoro jsem ji zabil, ale přeci já jsem ten dobrý.

Bohužel se Milka vzbudil. Naštěstí nic nepodnikl. Jen se protáhnul a podíval se na mě. "Nevím, proč mě budíte tak brzy, ale očekávám, že se mě chystáte zabít. Že Moldy?"
Nevím jak, ale on to věděl. Věděl, co jsem mu chtěl nabídnout. Viděl mi do hlavy. "Jaký světadíl by kdo z vás chtěl?"

Khá a Li Ming se nechápavě dívali na Papeže. Já jen řekl "Asii." Pak se nechápavě podívali na mě.
"No co je? Proč tu riskovat smrt, když se můžeme v klidu domluvit a získat tím dokonce CELÝ světadíl. Chápete to? Můžeme vládnout světu. Společně." Li Ming byla v podivném stavu. Byla viditelně rozčilená a zároveň měla slzy na krajíčku. Zato Khá... ten zakřičel "Ty hajsle! Tochle je sa Qačaw!" a rozběhl se ke mě se šiškou v ruce. "Myslel jsem to dobře, ale ty... hlupáku... pokazil sis život! Mohl jsi žít v luxusu, ale-" Seslal jsem na něj velkou vodní kouli, která ho povalila na zem, o kterou si narazil hlavu a tak se v louži vody začal pomalu zvětšovat ostrůvek krve, který byl nakonec větší, než samotná louže "-ale umřeš jako hloupý chudák. Tak jako jsi žil." Vzal jsem šišku ze země. "Lepčí... bít... mrtfej chůdak... neš žyvej... sjáč." Dostal ze sebe. "Hloupá poslední slova."

Pohlédl jsem na papeže. Usmíval se a kývl hlavou. A zrychloval. Čím rychleji kýval. Tím větší chuť zabít pana Khá jsem měl.
Až do chvíle, kdy mě do lopatky zasáhli sluneční brýle. "Nech ho Moldy. A prober se! Papež je zlo... nejsi přece tak hloupý, aby ses k němu přidal! Jen ti vlezl do hlavy blbe!
Papež ústy naznačil "Zab je oba."

"Nech čeho? Já tady po ostatních neházím šišky ani brýle! Vy byste se měli rozhodnout... jste se mnou, nebo proti mě?" Vykřikl jsem na ni.
"Jsem proti papežovi." odpověděla a tím si zpečetila osud. Velmi jsem se soustředil a vysál energii z šišky, co jsem měl v ruce.
"Možná to trochu štípne."

Vyslal jsem po Li Ming blesk tak silný, že prolétla zdí a dopadla na lavici na papežově zahradě. Otcově zahradě.
"Ty jzi... chrosný..." Kopl jsem do pana Khá a utišil ho. Bohužel je asi jen v bezvědomí. Li Ming asi takové štěstí nemá.

"Skvělá práce... můj jediný synu." Řekl papež. Otočil jsem se na něj. Měl obě ruce za zády. "Mám tu pro tebe odměnu. Dárek." Udělal jsem pár rychlých kroků k němu. "Chtěl bys se mnou vládnout ?"

Přikývl jsem "Ano otče... moc bych si to přál." Usmál jsem se.
"Ano... v to jsem doufal. Dojdeš mi prosím pro prášky na bolest hlavy? Mám je na druhém konci místnosti v nejnižší poličce ve spodním šuplíku." Rychle jsem se otočil a vydal se tam. Musím se chovat hezky, abych po něm mohl vládnout. "Takže bys chtěl?" zeptal se znovu. Udělal jsem ještě poslední krok. "Ano otče. Moc bych si... to... přál ?" přál bych si to vůbec.  Sehnul jsem se, abych dosáhl na nejnižší šuplík. Moje hlava mě začala příšerně bolet. Jako by mě do ní někdo bodl. "Ah... cítím, že to omámení mysli nevydrželo tak dlouho. Takže tě budu muset zabít hned." řekl papež a mě konečně došlo, co a proč jsem udělal. Když jsem se otočil, abych ho zabil a napravil své chyby, tak mě trefil obří vodní koulí.

***

Pohled pana Khá :

Lešel jzem na semi s potifnou boleztí hlafy. Fiděl jzem, jak Moldyho trefyla vodný koule. Pak jzem zi fspomněl. Chtěl jzem se zfednout, ale nežlo to. Čekal jzem, co ze bude ťít.
"Oh... hloupý Moldy... opravdu sis myslel, že bych si nechal tebe, abys se mnou vládnul? Nejsem pitomý. Ale ty dva blby jsi hezky z zvládnul." pak se na chvíli odmlčel. "Ale tenhle," kopl to mně,"je vzhůru. Napravíme to." Ošekáfal jzem smrd. Ale ozfal se podivný zvuk.

***

Pohled Vypravěče :

Papež nabíjel mocný útok, kterým by naprosto smazal pana Khá, ale ze schodů se ozval podivný zvuk. Pak něco velkého vlétlo do pokoje a svými dlouhými černými křídly odhodilo papeže na postel. "Jak to dohajzlu... že máš křídla?!" zakřičel papež na onu osobu, ale ta neodpověděla. Jen přiložila palec na hlavu pana Khá a zamumlala pár slov. Všechna krev z podlahy se vrátila do hlavy pana Khá a po ráně na hlavě nebyla ani stopa. "Cože? To neplatí!" zakřičel papež, již znovu na nohou.

Pak z osoby vyšly dva paprsky světla. Jeden přímo do Moldyho a jeden do Li Ming. "Zrušila jsem to ovládnutí mysli nadobro. Ale musím uznat... bylo dost silné." řekla ona osoba.
"To jako Moldy může zase normálně myslet?! Bez žádného sebemenšího bloku? To si děláš srandu! Kdo jako seš, že tohle dokážeš?"

"Jsem Qačaw. Bohyně života." Ukázala na Li Ming, co ještě před chvílí byla mrtvá a najednou běžela zpátky do pokoje papeže plná života. "A smrti."

Mávla svými dlouhými křídly a papež se rozpadl na prach.

"Mňje si ztačila jako normalný Qačaw." Řekl pan Khá a poté bohyni vášnivě políbil. "No to si děláte prdel!" řekla Li Ming společně s Ilonkou, když se vrátily. "Qačaw žije a má vylepšení!"

Seph