Opět s tím tady otravuji, ale Vy, co jste nečetli první díl, si ho prosím přečtěte (jinak bude těžké tuto knihu zcela pochopit) a Vás, co ano, Vás prosím, abyste se ujistili, že si vše pořádně pamatujete, důležitý bude bonus : Moldy.

***

Ve starověkém Egyptě se mrtví faraoni pohřbívali do majestátních hrobek - pyramid. Tvrdilo se, že některé byly prokleté, to aby v nich nekradli vykradači hrobek. V některých z nich ale opravdu nějaká magie byla.
Ve známé Rachefově pyramidě, před kterou se nachází sfinga, byl pochován král Rachef, který prý poznal, na co lidé kolem něj mysleli. Měl totiž dar. V té době ne tak časté, v dnešní době už to není až tak ojedinělé.

Proto byla jeho pohřební komnata vystavěna z neprostupné oceli a až ta byla obložena kamennými bloky s malbami a nápisy.
Ta ocel proto, aby faraonova duše měla po smrti klid a nemusela slyšet to, na co ostatní myslí. Věřili, že přes ocel - mocný kov - faraonova moc nepronikne a měli pravdu.

Tisíce let ležela tato hrobka v poklidu, nikdo si jí nevšímal, nikdo jí nenarušil. Pak se ale stalo něco hrozného : Svatou půdu znesvětil souboj tří lidí, kteří se v podzemním komplexu utkali v boji. Nakonec měl jeden z nich tu drzost otevřít pohřební komnatu a boj pokračoval zde. Dva proti němu bojovali urputně, dokud je oba dva nezdržel a následně v komnatě neuzamknul.

Ti dva zde zůstali uvězněni, nevěděli na jak dlouho, obávali se, že navěky. Obávali se také smrti a také, že si pro ně přijde brzy. Pak k nim promluvila duše bývalého faraona a do dívky - jedné z uvězněných - vlétla.

Ta dívka uměla manipulovat s časem. Sebe s bratrem - druhým uvězněným - držela v mladém věku a jelikož každý faraon dostal spoustu darů do pohřební komnaty, včetně velkého množství jídla, mohla z prachu a malých, rozpadlých zbytků prastarého jídla vytvořit pro sebe a bratra zásoby na dlouhá léta.

Muž se snažil najít cestu ven, žena, která neměla jednu ruku, se snažila od ducha faraona přiučit jeho schopnostem. Rachef se stal jejím mistrem a pomáhal jí zdokonalit její schopnosti. Ona mu za to měla být bezmezně věrná a také mu slíbila, že pro něj za vše, co pro ní udělal, objeví temný magický rituál, který mu návrátí jeho tělo. Svitek s tímto rituálem se měl nacházet ve Vatikánu.

Prozradil jí proto jednoho dne, to už byli uvězněni několik let, jak provést jiný starodávný rituál, pomocí kterého se Irina muže stát ještě mocnější. Postup byl napsán na zdech hrobky a tak jí ho Rachef překládal. K rituálu byla ale třeba oběť, část jejího těla, které si nejvíce váží. Vyřízla si proto oko, protože zrak je dle ní nejdůležitějším smyslem, které poté k rituálu využila.
Obětovala i několik drahých a magických předmětů z místnosti, kus sloního masa a magicky prášek, který se v komnatě také nacházel. Poté se v komnatě objevilo růžové světlo, které vlétlo do těla dívky stejně, jako předtím duše faraona. Tělo dívky se pak změnilo.

Místo oka měla velký rubín a místo ruky, kterou si uřízla v minulosti, aby zachránila život bratra, měla diamantovou protézu se kterou dokázala hýbat jak si přála, jakoby měla tu protézu protkanou nervy.

Bratr ale nezůstal pozadu. Pomocí slabšího rituálu posílila i jeho. Byl proto rychlejší a silnější než předtím. Bohužel se ani tak nemohli dostat ven.

Společně tedy čekali na to, až je někdo pustí na svobodu, aby se mohli tomu, co je tam zamknul pomstít. Aby se mohli pomstít Moldymu.

***

Britští archeologové v čele se světoznámým Richardem Roximanem, blízkým přítelem Moldyho, se jednoho roku rozhodli prozkoumat co největší množství egyptských hrobek faraonů. Začali s Cheopsovou pyramidou, druhá v řadě byla Rachefova pyramida a tou také skončili.

Prozkoumávali jednotlivé místnosti podzemního komplexu, až se dostali ke dveřím, které měli vést do pohřební komnaty. Skupina pěti lidí se těšila na poklady, které za dveřmi najdou, ale jakmile dveře otevřeli, nejprve je do nosu udeřil podivný zápach, následně je udeřilo něco jiného - diamantová ruka, která jednomu z nich zlomila nos. Všech pět archeologů bylo vyděšených, Irina s bratrem naopak. Irina silou mysli diamantovou ruku proměnila v diamantové ostří a dvěma z nich podřízla hrdlo. Igor se změnil na hada a po jednom z nich skočil. Následně se změnil zpět na člověka, ignoroval otráveného archeologa svíjejícího se na zemi vedle něj a otočil se na zbylé dva archeology. Oba vypadali opravdu vyděšeně, jeden si dokonce nadělal do kalhot.

"Jaký je rok ?" Zeptala se Irina
"2018." odpověděl vystrašeně jeden z přeživších - Richard Roximan.
"Takže jsme tu trčeli sedmnáct let..." zamumlal tiše Igor. "Jak jako... sedmnáct let... jak jste... mohli ?" Zeptal se znovu Richard a nechápal, co se to právě děje.

"Jsme trochu vylepšení, jak jste si všimli. Jsme nejmocnější osoby na světě a díky Vám jsme volní a nikdo nás nezastaví." Zasmála se Irina.
"Nejsilnější nejste... a Moldy a jeho tým vás porazí... naši smrt pomstí... uvidíte, nenechají to jen tak."

Igor pohlédl na svoji sestru a oba se usmáli.
"To doufáme" řekli současně a byla to poslední slova, která oba archeologové slyšeli.

***

Nom... tak toto je prolog druhého dílu. Trochu bych to ještě rád upravoval, jenže by to trvalo měsíc, než by to bylo úplně top, abych byl extra spokojený, takže snad se Vám to líbí i takhle.

Seph ~