Andrew byl zrovna na obědě s Bobem, účetním prezidentky. Obědvali v papežské kanceláři, jelikož tam je největší stůl a jelikož chtěli naštvat Moldyho tím, že to po nich bude muset uklidit. "Děti... ty jsou prostě nezvladatelné. Řeknu, že nic nebude a oni se promění na Moldyho a teleportují se někam do háje." Postěžoval si arcibiskup. "Nojo... já to znám taky. Pracuju s Big Corny a vždycky řeknu, že těch sušenek už bylo dost... a ona si dá další." Každý z nich měl nějaké problémy. Andrew s dětmi a Bob s Kornélii. U Boba to bylo ale vzájemné, Kornélie měla problém s ním, jelikož byl líný nosit špatné zprávy.

Někdo po chvíli zaťukal na dveře a vstoupil. "Papež Moldy I. tu není, přijďte prosím později." Řekl Andrew jako robot. "Já nejdu za Moldym, ale za Vámi, pánové." Muž, který vstoupil se kulišácky usmál a blížil se ke stolu.

"Nejste vy Okšiš, ten známý pornoherec ?" Zeptal se náhle Bob. "Ano, TEN pornoherec, který se proslavil v době papeže Milky. Proslavil jsem se z jednoho důvodu a z toho stejného tu dnes jsem." Opět se Okšiš zazubil a nůž, který držel za zády pevněji stiskl. "Aby ses najedl ?" Zeptal se Bob nechápavě a byla to jeho poslední slova. Oktavian zvaný Okšiš mu totiž nůž zabodl hluboko do hrudníku. "Můj pán Milka mi rozkázal Vás zneškodnit."

Andrew rychle vstal ze židle a začal prchat do své kanceláře, která se nacházela na druhém konci chodby, zatímco Milkův slouha Okšiš vytahoval z mrtvého Boba nůž. Kornélie očividně bude přinášet Moldymu špatné zprávy dosmrti.
Andrew se zamkl u sebe v kanceláři a začal hledat něco, čím by se zachránil. Bohužel času nebylo moc, než se do jeho kanceláře začal Oktavian dobývat. "NEJSEM DOMA !" zařval Andrew, jenže to asi moc nepomohlo a po pár vteřinách byly dveře otevřené. Andrew stál u okna a zvažoval skok ze čtvrtého patra. "Mohlo to být bezbolestné... nebude."
Vrah jeho kamaráda se nyní blížil k Andrewovi a ten našel svou záchranu. Na stole měl totiž vystavenou šišku, kterou mu darovala Qačaw. "Nevím jak to funguje, ale myslím, že tě to bude bolet jako prase." Natáhl se po šišce a vrhl ji po Okšišovi. Už ho nikdy nikdo neviděl. "To by bylo... můj první souboj. Jsem superhrdina... Moldy bude čumět."

***

V Katedrále se utvořilo několik skupin, které proti sobě bojovali. Hlavní byl Moldy proti Milkovi uprostřed Katedrály, po stranách se Titanius utkal s Valasou, Doradem a Kornélii; Irina s Li Ming a na Igora zbyla Qačaw se svým manželem.

Moldy to měl velmi těžké, jelikož Milka byl mnohem silnější, když byl navíc posílen Ilončinou mocí, naštěstí po Milkovi sem tam hodila Qačaw šišku, když měla zrovna čas, kvůli čemuž si musel dávat Milka dost pozor a nemohl Moldyho jen tak eliminovat. "Za tu dobu co jsi se skrýval jsem se něco naučil, otče." I přes velké vyčerpání se Moldy odhodlal k silnému kouzlu. Říkal mu lidský hromosvod. Jednu ruku natáhl ke stropu a druhou jakoby ukazoval na prach na podlaze. Pak se mezi jeho rukama bleskově prohnal blesk. Když se tak stalo podruhé, blesk zachytil do vrchní ruky a vrhl jej na Milku, který celé bleskové divadlo se zájmem sledoval, pak tudíž nebyl připravený se bránit a ani nevěděl jak, takže ho onen blesk odmršil přes polovinu katedrály a narazil do oltáře, který rozlomil.

Když se papež prolétával po katedrále, téměř trefil Titania, naštěstí ten slepý nebyl a zvládl se vyhnout. To, že není slepý by se ale nedalo říct o Doradovi, na kterého Titanius soustředil svou moc, zatímco bojoval s Valasou, jelikož Kornélii již Valasa silně trefila do hlavy a omráčila jí, takže byla mimo hru. Dorado se navíc jen bezmocně snažil bránit i když ho nikdo ani vlastně nenapadal. "Ty umíš ostatní oslepit... to já zvládnu taky." Místo vykrytí Titaniova výpadu se Valasa zneviditelnila a vyčkávala na vhodný okamžik, kdy zasáhne a toho šmejda zničí. "Neumíš nikoho oslepit, jen se zneviditelnit a to je velký rozdíl... já jsem lepší."

***

Na druhé straně se urputně bila Irina s Li Ming, jako již několikrát. Prezidentka planety s sebou sice měla několik šiškových másel, jenže Irinina schopnost je dokonale ignorovala, takže po chvíli snažení to byl jen boj mečem a rukou. Irina v sobě měla moc Rachefa, jenže jí nezvládala úplně využívat a navíc jí blokovala přítomnost sílí Ilonky, kterou měl v sobě zase Milka, takže předvídat kroky, které Li Ming udělá nemohla. Nicméně i přes tento fakt vyhrávala. Když prezidentce rychlým a silným švihem diamantovým ostřím dokázala odhodit meč a následně jí silně odkopla tak, že narazila hlavou do zdi, čímž ji omráčila, rozhlédla se kolem a místo konečného zničení prezidentky se rozhodla raději zachránit Igora, který měl proti nejvražednějšímu manželskému páru na světě problémy.

Pan Khá se jako oscilátor točil dokola s kabelkou plnou khámenů a Qačaw Igora navíc zasypávala hromadou šišek, kterým se zvládal tak tak ubránit. Spíš nezvládal.
"Bratře, něco malého!" Zakřičela Irina a její bratr se tak proměnil na Blechu a ze země sledoval všechno dění.

Pan Khá i Qačaw se rozhlíželi, kam Igor zmizel, jenže se nestihli moc rozhlédnout a Irina jedním švihem usekla Qačaw hlavu. Krev stříkala na všechny strany a Igor, který měl záchvat smíchu, jako jeho sestra, se proměnil zpět do lidské formy. "TY CHAJZLE !" Zakřičel zlomený Khá, kterému tekly slzy proudem a kabelkou trefil Igora do hlavy tak silně, že se jeho mozek rozprsknul po celém sloupu o který se celou dobu opíral.

Tím si vysloužil zděšený výkřik Iriny, která se zhroutila a padla k zemi v slzách. "Konečně to sakra ukončíme!" Slyšela za sebou promluvit Li Ming, jenž byla již znovu na nohou a chystala se Irinu nemilosrdně popravit. Jenže než to stihla udělat, Titanius jí oslepil a udeřil do tváře takovou silou, že ji odhodil několik metrů. Ten večer létala možná více, než papež.

Ten se mezitím u oltáře rval s Moldym. Chvíli dokonce zaměnili magii za fyzickou sílu, jenže starý Milka v tomto neměl moc velkou šanci, takže když ho Moldy bil Biblí šiškovou po hlavě, nechal celou tu tlustou svatou knihu shořet a boj opět ovládla magie a ohnivé koule, které létaly jako lidé po celé katedrále.

***

Titanius chtěl všechny bez slitování zabít a když viděl, že neviditelnou Valasu nevidí, rozhodl se jít k ostatním. Moldy a Milka se dál přestřelovali u oltáře a zbytek světa ignorovali. To dávalo Titaniovi jedinečnou šanci zbytek lidí v katedrále zabít, jelikož všichni byli na jednom místě a chtěli bojovat.
"Valaso, hlídej mě, jdu zachránit Igora!" Valasa se zhmotnila před Irinou a hodlala všechny ostatní, kteří by případně chtěli oživení bratra pokazit, zastavit, jenže v tu chvíli přiběhl již vidící Dorado, který po ní hodil svou hlavu a to Valasa opravdu nečekala.

Dorado následně pomohl vstát Li Ming a stáhl se společně s ní a panem Khá do rohu, nedaleko kterého zemřel Igor. Kornélii nechali omráčenou ležet na druhé straně katedrály. Nejvíc v bezpečí je totiž člověk v hořící budově plné vraždících monster omráčený a celý od krve. Valasa má docela sílu, to se jí musí nechat.

***

"Tak jo... žádné schopnosti, žádné kraviny. Jen ty, já a dva meče." Navrhla Valasa Titaniovi a ten nabídku přijal. Ostatní se zájmem sledovali a chystali se zničit vítěze. Přeci jen proč nenechat nepřátele, aby se zničili navzájem, že. Začal tedy velmi vyrovnaný souboj, ale Titanius měl i přesto patrnou převahu a Valasa se po chvíli stěží zvládala bránit. Porušila proto pravidlo, které sama navrhla, zneviditelnila se, obešla Titania a zezadu mu do zad zabodla svůj krátký meč, ze kterého následně odkapávala karmínově rudá kapalina. Asi krev. Ale Bůh ví, co je Titanius zač a co koluje v jeho žilách. "Nepřátelům bys neměl věřit. To bys opravdu neměl dělat."

Jenže Valasa neměla dělat tohle. Titanius totiž meč vytáhl ze zad, ignoroval zranění a po soustředění oslepil naprosto všechny v Katedrále až na Moldyho a Milku. Ty stejně všechno kolem ignorovali. Až na svícny, z těch se vyklubaly skvělé zbraně. "Sakra... nestihla jsem oživit Igora." Irina byla naštvaná a zároveň se bála. Může již totiž být pro jejího bratra pozdě.

Nicméně stále doufala, že Titanius zhebne a ona Igora zachrání a ještě jednou ho pohladí po jeho něžné pokožce, kterou měl zezadu na krku. Vždy ho hlazení na onom místě šíleně moc lechtalo a to se jí na tom nejvíce líbilo.
Igorův smích. Slyšet, že je její rodina živá, zdravá a šťastná bylo pro ní to jediné, na čem jí záleželo a za co bojovala. Za co vždy bojovala.

***

Li Ming sice také nic neviděla, ale slyšela zlomený hlas Iriny a tak neváhala ani vteřinu a rozeběhla se na místo, od kud vyšel. Svým mečem z iridotitánu se točila do kola a sekala imaginární hlavy Iriny, dokud od krku neoddělila i tu pravou.

Myšlenka, která se v ten moment Irině honila hlavou byla překrásná. Ona, její bratr a Valasa seděli společně na jejich rodinném panství na zahradě, měli společný piknik. Pozorovali západ slunce, byl to kouzelný pohled. Ptáčci pěli nejsladší písně a počasí bylo příjemné. Byli šťastní, byli spolu. Žádné starosti, žádné souboje, žádný Moldy a rozhodně ne žádný papež. Jen její rodina. Celá pohromadě.

***

V tu chvíli ke katedrále dorazila další skupina lidí. Titanius se mezitím blížil k nic netušící prezidentce a chystal se ji zabít. Ona usekla jednu hlavu, teď jí bude useknuta jedna hlava. To je fér. Navíc si Titanius chtěl užít vražd co nejvíce a to, že někomu slepému se podařilo mu jednu smrt odepřít ho rozzuřilo.

"Tamten hajzl je svině !" Zakřičel Felix a všichni se na Titania vrhly. Nancy společně s Felixem, který napodobil její schopnost, po něm vrhala všechny kameny ze země a kusy stropu, které katedrále nějak upadly. Toho si však Titanius všiml a se smíchem oslepil i nově příchozí děti. "Mě můžeš oslepit," zašeptal Jin, ale i tak ho všichni slyšeli," Ale ti demoni ve mě se umí řídit podle čichu, ty bastarde." Jin ze sebe vypustil velkého černého démona, kterému z očí šlehaly zelené plameny a i když se dal Titanius na útěk, polapil ho a hodil si ho do chřtánu. "Chutnější než Marlenka!" řekl Jin démonským hlasem a když po chvíli vnitřních bojů démona uzamkl zpět do sebe, padl únavou k zemi. Hani se o něj společně s Felixem začala okamžitě starat.

"Tak jo, ten debil umřel, takže už zase vidíme, Irino. Zachraň bratra a já... IRINO !" Valasa spatřila mrtvolu své sestry, zpanikařila, využila své schopnosti a chtěla uniknout. Felix to však vytušil, vykašlal se chvíli na Jina a Valasinu schopnost napodobil. Byl neviditelný jako ona pro všechny ostatní, ale pro ní byl viditelný stejně tak jako ona pro něj. Když tudíž chtěla proběhnout hlavním vchodem pryč, sebral ze země kámen spadlý ze stropu a praštil jí ním po hlavě.

"Co to... jak... já." Valasa nechtěla opět zemřít, ale trojice dětí, ke které se přidali i Li Ming a Dorado, vypadala dost vražedně. "Já... se vzdávám." Řekla a naději v hlase. "Nasrat!" Li Ming provedla první popravu od doby jejího zvolení. Byl to úžasný pocit. Irina se nepočítá. To si nemohla tolik užít, jelikož to neviděla.

"Děkujeme, děti. Bez Vás bychom toho bastarda neporazili. Teď ale můžete zpátky domů, my to tu zvládneme." K dětem promluvil Dorado, zatímco Li Ming šla utěšovat pana Khá, který byl stále psychicky na dně.

Všichni, až na pana Khá, stále omráčenou Kornélii a Jina, který se právě probouzel a nic moc si nepamatoval, byli šťastní, že ze všech nepřátel zbývá už jen Milka, že ho ani nesledovali, takže byli dost překvapení, když před jejich nohy dopadl celý mokrý Moldy. Očividně i on se prolétl.

Milka stál u oltáře a Moldy s ostatními stál u vchodu. "Nikdo nikam nepůjde. Maximálně do pekel." Milka pomocí své síly zavřel hlavní východ a uzamkl jej stejně, jako ostatní východy. "Do pekla půjdeš jen ty, páprdo jeden!" Dorado byl naštvaný, Milka mu chtěl zmrzačit přítele. "Uvidíme" Řekl jen Milka.
Následně zapálil vlastní kůži a poté i všechny zdi Katedrály. "Všichni tu zemřete a tento oheň - oheň pekelný, vás pohltí a stáhne do věčné temnoty." Všichni museli od všech zdí odstoupit, mezitím co je Moldy a Felix hasili. Moc to ale nepomáhalo. "Vás přítel, Andrew... měl návštěvu. Uvidíte, co z něj zbylo, pokud se dostanete do Říma. Já mezitím roznesu všude po světě malé dárečky... pro Vás." S tímto a děsivým úsměvem na tváři Milka zmizel a nechal všechny v oné katedrále, jejíž strop se začal pomalu rozpadat kvůli ohni. "Serem na to, jdeme pryč." Moldy bleskem zničil zamčené dveře a všichni vyběhli ven skrze vytvořené trhliny přesně v tu chvíli, co se strop zhroutil a celá mohutná budova se rozpadla.

***

"Takže... já, Dorado, pan Khá, Li Ming, Felix, Jin, Nancy a Hani... z živých jsme tu všichni." Moldy si oddychl.
"A co Kornélie ?!" Zděsila se Li Ming a začala se všude kolem sebe rozhlížet. Všichni stále stali před katedrálou a počítali kdo zemřel a kdo přežil. "Valasa jí omráčila, takže celou dobu ležela na zemi... a z čela jí odkapávala krev." Vysvětlil klidně očitý svědek Dorado.
"Tys jí tam jen tak nechal ?!" Moldy se náhle rozkřikl na Dorada. "Já chtěl zachránit pana Khá a Li Ming!" Odpověděl také zvýšeným hlasem Dorado.
"Seš takový idiot, zlatý mečoune... tys jí tam nechal umřít!" Tohle vypadalo na první pořádnou hádku za dobu jejich vztahu, takže děti se instinktivně raději vzdálili.

"Klid hoši... mohla utéct. Nevíme, jestli je mrtvá. A i kdyby, zemřela za dobrou věc a rozhodně se dostala do nebe, kde bude v obklopení milionů sušenek." Snažila se situaci uklidnit Li Ming, docela se to i povedlo. "Hm... máš asi pravdu... musíme do Říma zachránit Andrewa a konečně zabít Milku. Ten dědek mě už sere." Moldy byl ono pondělní ráno opravdu naštvaný. A ještě bude muset vysvětlovat, proč je zničená katedrála a proč jsou v ní mrtvoly.

***

2276 slov ~

Rekordně dlouhá kapitola je tu. Čekalo se dlouho, ale je dvojnásobně dlouhá, než obvykle kapitoly bývají, takže snad se čekání vyplatilo.

Nicméně se omlouvám za všechny chyby, kterých jsem tam jistě napsal spoustu... jenže v takhle dlouhém textu se hledají těžko a... jsem jen člověk, ne ?

Budu rád za každý názor (*/koment) a to vážně jakýkoliv, takže se nebojte a klidně pište.

Seph