S Taiem jsme vyšli ze školy, měli jsme veselou konverzaci, která se právě zkazila. Cestu nám zarazil Pierce s týmem. Skvělý, to jsem chtěl. Jejich narážky..

"Hele, podívejte, tahle buzna je tady taky." ukázal prstem Pierce na Taie. Potom se vrátil pohledem ke mně. "Štěstí, že taky nehraje volejbal.. byl by stejně příšernej jak ty." Celý tým se rozesmál.

Založil jsem si ruce na hrudi. "Fakt? Že vám vždycky zachraňuju prdel." odfrkl jsem si pyšně. Všichni moc dobře věděli, že jsem ve volejbale vynikal. Kdybych skončil, zhoršilo by se to. Možná to brzy udělám..

"Budeš si vyskakovat?!" přiblížil se ke mně Pierce.

"Kdybych to chtěl udělat, začal bych povídat o našem společném-" nestihl jsem to doříct.

"Drž hubu!" rychle mě přerušil Pierce. Chytil mě za tričko, odtáhl mě o kus dál. Stejně, nepověděl bych to. Jen mám plný zuby tohohle všeho, on takovej není.. a já to vím.

"Co je? Proč bych ti neměl oplácet tvoje činy?" škubl jsem sebou a tím pádem mě pustil.

"Lopezi, ty se mnou nechceš mít ještě větší problém." snažil se mi pohrozit příjmením, toho se mám bát?

Více jsem se k němu přiblížil, byli jsme stejně vysocí, takže se teď moje rty skoro dotýkaly těch jeho.

"Zkus mě, Willsone." řekl jsem se zaťatými zuby a prohlédl si ho od shora dolů. Všichni z něj měli respekt, neodporovali mu... jenže u mě to tak není. Sice jsem si na to několikrát doplatil, ale lepší, než se nechat urážet.

"Máš štěstí, že jsme ještě na školním pozemku..." prudce do mě strčil. "Na místě by sis vykopal hrob."

"Ty taky, kdybych řekl, co se stalo." dopálil jsem ho svou poslední větou a při cestě zpátky mu narazil do ramene.

Popadl jsem za loket Taie, na kterého se už hrnul tým. Rychle jsme vyrazili pryč.

"O vašem společném čem?" přerušil Tai cestu plnou ticha nejhorší otázkou.

Chci mu to říkat? Chci to vůbec někomu říkat?

"Jen jsem si rychle něco vymyslel." snažil jsem se lhát, moc mi to u Taie popravdě nešlo.

"Jasně, nevystartoval by kvůli výmyslu tak hodně." trochu se zamračil, očividně přemýšlel, co bych mohl mít s Piercem společného.

"Hej." zastavil jsem se. "O nic nejde." hezky jsem se na něj usmál.

Chvíli si mě zkoumavě prohlížel. "Můžeš mi říkat všechno, Iane." řekl mírně smutně.

Opatrně jsem si ho k sobě přitáhl. "Nebuď smutnej, ježiš." podíval jsem se mu do očí a on byl zase strašně zaražený. Co mu furt dělám?

"N-nejsem." zakoktal a rychle se odtáhnul.

"Chtěl jsem tě jen obejmout." chytl jsem se trochu nervózně za krkem, bylo to dost trapné. Podle reakce pro nás oba.

"Ah.. no jasně, stejně už budeme skoro doma." s těmito slovy skončila naše veškerá konverzace.

[ o pár minut později ]

Zavřel jsem za sebou dveře, konečně jsem po hrozným dni doma a nemusím skoro nic dělat.

Hned ke mně přiběhl můj pes, musel jsem ho uvítat. V podstatě s ním bydlíme sami, protože otec je furt na cestách a doma tráví opravdu málo času.. na jednu stranu to je dobře, moc spolu nevycházíme. Od smrti matky to šlo s námi oběma z kopce.

Právě jsem v ruce držel fotku, na které jsme byli všichni tři společně. Nemůžu uvěřit, že už tu s náma není čtyři roky. Od třinácti čas utíkal tak rychle, že bylo truchlení po ní na denním pořádku. Nicméně, radši jsem fotku odložil a vydal se nahoru.

Posadil jsem se na židli, vzal jsem si do rukou kytaru. Další věc, které se syn muzikanta asi nevyhne.. musí hrát aspoň na jeden nástroj. Naštěstí mně to nevadí, baví mě to. Dokonce dělám i doučování na kytaru pár mým kamarádům a "dalším zájemcům."

Což mi právě připomnělo, že má dnes přijít Isabella, jedna z těch lidí, kteří jsou dejme tomu normální a opravdu se chtějí na kytaru naučit.

Rychle jsem ze stolu shrnul všechen bordel, který šel rovnou pod postel. Z postele jsem špinavé oblečení naházel do skříně a zbytek taky. Well, fuck. Právě se na mě ze shora skříně zřídilo pouzdro se starou kytarou uvnitř. Snažil jsem se vyhnout, ale spadlo mi přímo na nohy.

"Kurva!" zakřičel jsem bolestně. To mám za to, že uklízím na poslední chvíli...

"Um, Iane je vše ok?" ozval se jemný hlas a zaklepaní na dveře.

Strašně jsem se lekl, hodil jsem pohledem dopředu, kde už stála štíhlá brunetka Isabella.

"Eeeee.. jooo..." odkopl jsem pouzdro, které zajelo pod postel ke zbytku bordelu.

"Promiň, jestli jsem tě vyrušila. Minule jsi mi říkal, že mám totiž rovnou přijít." nevinně řekla, jak může být člověk tak nevinný? Já k Taiovi vlezu, usídlím se u něj a on o tom půl dne neví.

"V poho." klidně jsem řekl. "Vlastně, jdeš přímo na čas." natáhl jsem se pro kytaru.

Bada-pam-bum, je to tady!😂 Další kapitolka, na mě poměrně brzy. ❤️ Co si myslíte, že Ian s Piercem tají?🤔🤔