„Blizzie... Něco se děje. Měj se na pozoru..." zamumlal neklidně Flame v mé hlavě. Znovu na mě hleděl.
'Co?' chtěla jsem říci, jenže mi z úst nevyšla ani hláska. Nemohla jsem vůbec mluvit. Pokusila jsem se nahlas vyštěknout, místo toho jsem se skoro udusila.

„Měj se na pozoru..."
„Blizzard..."
„Blizzard..."
„BLIZZARD..."
„BLIZZARD...!"

„Notak Blizzard!" zahudral Frost sedící vedle mě.
„Cože...?" zamrkala jsem ospale a zoufale se snažila zaostřit zorné pole.

Modrošedý vlk se zasmál a v ametystových očích mu pobaveně přebliklo. „Říkám ti, že Fear je ponížen na hlídkaře!"
„Aha... Takže Maple teď loví oficiálně, už ne jen místo Riota?" pokusila jsem se něco říci, aby to vypadalo že vnímám.

„Přesně tak!" přitakal nadšeně.
Protočila jsem očima. „To je... skvělé... Takže budu s tím idiotem na hlídce?"
Frost zavrtěl hlavou. „Ne ne, budeš se opět plně věnovat 'omegáctví' dokud... se to nepokusíš změnit."
„Omegáctví?" ušklíbla jsem se.
„To jsem teď vymyslel."

Hnědočerný vlk o kterém jsme se bavili okolo nás právě prošel. Nenávistně zavrčel.
„Copak Fearečku, zklamal jsi Alfu?" nahodila jsem ten jeho jedovatý tón.
Problém byl, že Fearovým skřípavým hlasem mi mluvit vůbec nešlo, takže to znělo spíš jako přidušený zajíc.
Frost se z toho rozesmál a Fear pozvedl obočí. No, pokus o provokaci nevyšel a proměnil se v poměrně trapnou situaci.

„Nezklamal," odpověděl prostě.
Nemohla jsem si pomoct, měla jsem nutkání ho pošťuchovat. „A jak se ti líbí na hlídce? Maple lov moc baví, a je ráda, že jí její bráška tak ochotně uvolnil místo!" zavrtěla jsem ocasem.

Bratr jmenované vlčice zavrčel a naprázdno sklapl tesáky u mého potrhaného ucha.
„Buď opatrná. Zahráváš si s ohněm."

V tu chvíli jsem okamžitě potřebovala se nad jeho větou zasmát a nechat modré plameny vzplát co nejvýše, ukázat mu jak ironicky teď mluví. Inu, vzbudilo by to neuvěřitelně úžasný a silný dojem. Chtěla jsem se mu tak moc vysmát do obličeje...

Ale nemohla jsem. Nemohla jsem se nechat odhalit. Musela jsem vynaložit velmi velké úsilí, abych plameny potlačila zpátky.

„Právě naopak," odsekla jsem ledově, „to ty ani nevíš, do čeho ses zamotal. Ty se měj na pozoru. Ty uhoříš v ohni."
Fear něco zamumlal, otočil se a odešel. On to stále bral obrazně, stejně jako to myslel sám prve. Já ne...

„To si toho už nemůžeš nechat Blizzard...!?" pokáral mě Frost.
„Ne," zasyčela jsem krátce.
Modrošedý vlk si povzdechl.
„Na pozoru byste měli být oba, protože takhle se navzájem pozabíjíte..." S těmito slovy se zvedl a také odešel. Osaměla jsem uprostřed tábora.

Pozabíjíme? To sotva. Rozhodně ne navzájem, když už, tak já zabiju Feara. Nedělalo by mi to problém...

Znovu jsem přemýšlela, co by se stalo, kdybych ho zavraždila. Musela bych utéct, to je asi jediné, co by se stalo. Ale bylo by to lehké? Bylo by lehké utéct od nových přátel? Marble, Maple, Frost... Možná i Pain?

Ne! Oni nejsou přátelé, jen vlci, co se zapletli do tvého života! zaprotestoval hlásek v mé hlavě, ty si nesmíš dělat přátele Blizzard, protože by... ses od nich už po druhé nedokázala odloučit...

A v tu chvíli mi to došlo. Byla to pravda... Já se o pravdu bála, že si k někomu probudím tak silný citový vztah, že už se opět nebudu dokázat odloučit... Nedokázala jsem se s někým zpřátelit – respektive – já se bála.
Zevnitř mě začal sžírat zvláštní pocit, a najednou se mi chtělo utéct pryč od té smečky, pryč od všech. Zase být samotářkou, a spoléhat jen na sebe a přírodu...

Vedle mě se objevila Maple, ale nevěnovala jsem jí žádný pohled a ignorovala ji. Ze společnosti mi přejížděl mráz po zádech.

„Blizz?"

„Co chceš?" zavrčela jsem na ni s přivřenýma očima.

„Uh... nic... Chtěla jsem si popovídat."
Zůstala stát a nejistě na mě hleděla.

„Hm..." zamumlala jsem, „tak o co jde?"

„Asi nic," zhodnotila nakonec situaci, uvažujíc o mé náladě. Ustoupila o krok dozadu.

„Maple," oslovila jsem ji důrazně a švihla ocasem, „přímo nesnáším, když někdo něco načne, ale pak to ukončí jen tím chabým 'už nic'."
Opravdu, tohle pro mě vždy bylo dost iritující, ale pro koho ne?

„Chtěla jsem se zeptat, jak ses rozhodla s tím vyzýváním Feara..." oznámila a pak se odmlčela. Zabořila pohled svých hnědých očí do země.

„Nevím." Odpověděla jsem prostě, jedním slovem. Nic víc nebylo potřeba, stačilo jen to slovíčko a nepřátelský pohled.

„Jasně... Chápu..."

„O co jde Maple...?" zahučela jsem s hlubokým povzdechem a přešla blíže k ní. Nervózně sklonila pohled, když zaregistrovala varovný pohled v mým azurových očích, jasně říkající: A teď mi řekni pravdu, Maple.

„Slyšela jsem Feara mluvit o tobě. Pak prostě jen řekl, že se někoho musí zbavit. Nevím, jestli ale myslel tebe..."

„S kým mluvil?" vychrlila jsem na ni, dychtíc po informacích.

„Nevím. Myslím, že to ale byla vlčice," řekla přiškrceně.

Kývla jsem hlavou. „Dobře, děkuju," udělala jsem falešný přátelský úsměv a pak se na chvíli odmlčela, „ale už nikdy," ztvrdl náhle můj hlas, „už NIKDY za mnou nechoď se ZBYTEČNÝMI informacemi!"
To už jsem ječela. Měla jsem po krk těch jejich tajemství a neúplných informací.

Hnědošedá vlčice vystřelila ze sedu do stoje a rozběhla se pryč.

Takhle si znepřátelím celou smečku... Ale co, aspoň bude lehčí zmizet od nich pryč. Asi bych si z toho měla udělat plán.

Jen jsem pochmurně zakroutila hlavou, tiše zavrčela a začala přemýšlet, co udělám s Fearem. Dříve, než on něco udělá mě.