Má katarze

Vnitřní očista, vnitřní smíření, duševní klid - takto vnímám pojem katarze, a takto k němu v pojednání přistupuji. Pokud má někdo jiný názor, plně akceptuji. Ovšem jako vždy, píšu si, co chci, písmenka jsou moje. Nemějte mi to za zlé, prosím.

Mé tělo i duši očišťují tři pilíře: Rodina, práce a fantazie. A všem těmto silám velí láska. Královna všeho.

Ale nechci psát o katarzi lásky, snad příště.

Rodina.
První pilíř, základní stavební jednotka života a lásky, silný, láskyplný. Utvořený lidmi, které miluješ. Pevně svázaná pouta, prolínající se rodokmenem. A když rodinu spojuje láska, probouzí se katarze.

Čas nám dává poznání, sílu a možnost růst. Po určité době, kdy člověk dozrává jako jablko na stromě, které nezlomí ani silný vítr v bouři a ustojí tornádo, přichází pokora, ruku v ruce s duševním klidem. Stůl, čtyři židle, dvacet nohou a katarze. To vše utvoří celek, který ti dává nadpozemskou sílu a klid. Klid duše, srdce i těla.

Druhým pilířem je práce.
Mám obrovské štěstí. Práce, kterou mohu vykonávat je již sama o sobě pozitivně naplňující a očišťuje sama o sobě. Povolání zdravotní sestry je sice těžké, velmi zodpovědné, náročné i složité, ale vše je vyváženo úsměvy pacientů, jejich díkům a vděčností. S hrdostí snad mohu říci, že mé ruce umějí rozdávat teplo a klid. Empatii mám doufám též ve správné hladině. Dokazuje mi to mnoho zážitků, prožitků, čekání pacientů na mou přítomnost, natažení se po mé ruce, a rovněž i upřímnost pacientů. Sice je to možná ohrané, ale úsměvy mluví za všechno. I v nesmírné bolesti se dokážete usmát. Ne, není to nesmysl, já to viděla na vlastní oči.

Láska k práci.

Tady nejsi tvořitel ani spasitel. Tady je trpitel a ty jsi záchranná loď, které pacienti slepě věří, na kterou nasednou, bez záchranných vest a nechají se vést. Kam? Kdo ví...tam, za řeku Styx zřejmě.

Ta důvěra ve mně vložená je někdy až zarážející, ale musím ji unést, ani náznakem nesmím ukázat zaváhání, kdepak, pro pacienty by to byla zrada.

A v těch chvílích nejistoty, bolesti a utrpení nacházím niterní klid, pomoci když je potřeba, chránit, rozdávat klid, ujistit, pohladit slovem či dlaní. Smět být tady, s nimi, pro ně.

Volno zdravotní sestry nekončí tak, jako utrpení pacientů. Na tuto myšlenku jsem velmi hrdá. Vyšla totiž ze mně. Ze srdce z lásky k lidem a k práci.

A třetí pilíř je fantazie.

Je lehká jako satén, jindy těžká jako olovo, splývavá jako mlha, hutná jako bahno, laskavá, přítulná, milosrdná i ostrá a bodavá.

Má přítelkyně, která mi ale dovolí vše. Zcela vše. Bez jakýchkoliv podmínek, závazků, bez přetvářky, prostě a jednoduše smíš všechno. Jediná potíž je v tom, že nemá brzdy. Ale poskytuje neskutečnou úlevu, její náruč je teplá a laskavá, nekonečně obrovská. A když dovolí a naplní, na papíře se tkví písmena, z písmen slova, ze slov věty a souvětí. Píšeš, tvoříš, čteš, přemýšlíš a a naplňuješ život láskou a dobrem.

Všechny tři pilíře spolu prorůstají, doplňují se a ze mne se stává dobrá žena, matka a manželka. Tak, abych se při pohledu do zrcadla mohla pochválit, nemusela stydět. Neopakovala hloupé chyby, neubližovala druhým a měla ráda život - nejen svůj - takový, aby stál za čistý úsměv.

Ruku v ruce s pokorou a láskou.