Černý nápis Ne bez mého kafe byl už lehce ošoupaný. Šedé tričko měla hnědovlasá dívka zastrčené v džínových kraťasech. Na očích měla černé sluneční brýle a přes rameno přehozenou kabelku. Akorát dorazila do Šálku harmonie z nemocnice, kde byla s Chloe na poslední velké kontrole. Žena byla oficiálně v naprostém pořádku, ale i tak ji čekalo několik menších prohlídek. Doktoři si chtěli být jistí, že se po tak vážném stavu, ve kterém nějakou dobu byla, neobjeví nečekané komplikace. Katherine za to byla ráda. Sice byla vždy nervózní, když Chloe kontrola čekala, ale když po každé přišlo ujištění, že je všechno tak, jak má být, cítila se skvěle. Chloe se chtěla co nejdříve vrátit do práce, což se nikomu z její rodiny nelíbilo. Byla však až příliš tvrdohlavá, a tak od dalšího týdne měla nastoupit zpět do kanceláře v Šálku. Sarah se měla věnovat provozu kavárny ve vedlejším městě, zatímco Katherine slíbila pomoc Chloe. Nehodlala z ní ani na vteřinu spustit oči.

Posadila se ke stolku, u nějž seděla její blonďatá kamarádka. "Tak jak to dopadlo?" zajímala se Aria. Katherine si na klíně upravila svou neteř a vykouzlila co nejuvěřitelnější úsměv, jehož byla schopná. "Je zdravá, jako rybička," odpověděla stále držíc úsměv na rtech. Aria ji poněkud ostražitě pozorovala. A nebyla sama. Zrzavá dívka, jež toho dne měla směnu, se taky tvářila starostlivě. Katherine bylo jasné, o co jim šlo. Čekaly, kdy se sesype. Brunetka však žádné zhroucení neplánovala. Díky probdělým a proplakaným nocím se přes den zvládla usmívat. Přes den nosila masku veselí a vyrovnanosti. Smutek, křik a slzy si nechávala na večer do sprchy. Před svými blízkými hodlala dělat, že je v pohodě. Nechtěla jim přidělávat starosti, ale i tak to dělala. Nikdo z jejích milovaných jí nevěřil, že se z toho za ty dva týdny dostala. Přišlo jim to neuvěřitelné a nemožné. Dominick byl její život. Znamenal pro ni stejně a možná dokonce ještě více než Natali. Dívka si to sice neuvědomovala, ale bylo tomu tak. Dokazoval to zvláště fakt, že jakmile to vzdal a odletěl, nevěděla, co dál. Měla nějaké plány do budoucna. Nebyly sice moc konkrétní, ale i tak je měla. Oslava jejích narozenin, menší dovolená o prázdninách, táborák na konci prázdnin, po němž by zmizel na tour, na které jej minimálně dvakrát hodlala navštívit. Doufala, že jednou najdou způsob, jak by mohli fungovat jako rodina. Možná se vzít, pořídit si menší domek a časem mít společně i děti. Věděla, že to moc dohromady s tím, jak žil, nešlo. I tak ale doufala, že to, co mají mezi sebou, je natolik výjimečné a silné, aby to díky tomu zvládli. A jak to nakonec dopadlo...

Vzala všechno, co měli a hodila to za hlavu, jako kdyby to nic neznamenalo. A přitom to znamenalo všechno. "Kat, prosím, nenaštvi se." Katherine potřásla hlavou, aby zahnala vlezlé myšlenky a pohlédla na svou blonďatou kamarádku. "Já..." polknula Aria nervózně. "Pozvala jsem sem Elenu a..." "Co si udělala?!" ozval se kavárnou křik zrzavé dívky. Právě v tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vstoupila dívka, jež brunetce dosti ublížila. "Vypadni!" mávnula na ní rukou Bethany. "Ale Aria psala, že..." podívala se blondýnka raněne na jmenovanou. V očích se jí zračila lítost. Právě to přimělo Katherine vstát s malou na ruce a stáhnout Bethany dolů ruku, jíž ukazovala směrem ke dveřím. "Není nám pět. Můžeme to vyřešit jako dospělé," pousmála se. Když tak hleděla na dívky, uvědomila si, že už to potřebují definitivně uzavřít. A to jakkoli.

Bethany uvařila každé šálek kávy. Nechala obsluhu na své mladší kolegyni a posadila se ke stolu pro čtyři. Po jedné ruce měla Kat a po druhé svou přítelkyni. Dívka, jíž považovala za zrádkyni, seděla naproti ní. "Tak spusť," sykla na blondýnku, jež sebou lehce trhla. "Bethy," šeptla prosebně Aria, berouc zrzku pod stolem za ruku. Ta jí věnovala naštvaný pohled, ale stisk jí oplatila. Katherine byla její nejlepší kamarádka. Pozvat sem Elenu byl pěkný podraz a zrzce se ani trochu nelíbilo, že jí o tom její přítelkyně neřekla. "Já vím, že jsem to přehnala. Žárlila jsem. Strašně mě to mrzí Kat," obrátila se blondýnka na brunetku, jíž na klíně spočívali dítko, jež se neustále natahovalo po dívčině hrníčku s kávou. Ta jej automaticky posunala dál od děvčátka a kývla na Elenu, aby pokračovala. "Víš, ty jsi vždycky měla všechno, co jsem já chtěla. Lidé tě zbožňovali, kluci ti padali k nohám, i když si to neviděla. Chtěla jsem být jako ty," pokroutila sama nad sebou hlavou. "Mít skvělého slavného bratra, přítele, který by mě miloval, dobré výsledky ve škole... Tak moc jsem ti záviděla tvůj dokonalý život." "Můj život není dokonalý," namítla zamračeně Katherine. Na to Elena přikývla. "To už mi taky došlo," natáhla ruku, aby vzala Kat za tu její, ale nebyla schopná v sobě najít dost své odvahy. Nakonec to tedy za ní udělala Kat.

Položila jejich spojené ruce na stůl a povzbudivě se na blondýnku usmála. "Vypadala jsi tak šťastná, že jsem zapomněla, jak moc trpíš," zašeptala omluvně. "Moc mě to mrzí." "Není co, El. Nechme to být," požádala ji brunetka. "Děkuju," přikývla vděčně Elena. "No, tohle mám za sebou," otřela si uslzené oči a vstala. "Je na čase jet." Zatímco Aria vyskočila na nohy a pevně Elenu objala, Katherine s Bethany si vyměnily zmatené pohledy. "Kam?" vypadlo ze zrzky. "Na letiště. Rok budu u tety v Evropě. Po tom všem jsem si řekla, že bude nejlepší na chvíli vypadnout. Taky bys to měla udělat," odtáhla se od své nejlepší kamarádky a objala Katherine. Malé Natali lípla pusu na čelíčko. "Postarej se mi o ně," zašeptala. V tu chvíli už žádná z dívek neměla daleko k slzám. Jako poslední objala Elena Bethany a poté zamířila k východu. U dveří se ještě otočila na dívky, jež stály po jejím boku většinu jejího života. Všechny staré křivdy, jako kdyby najednou neexistovaly. Byly to zase ty čtyři věrné kamarádky, jež jedna druhou nenáviděly a milovaly zároveň. S pokřiveným úsměvem Elena mávla na trojici dívek a vyšla z Šálku. Jakmile se za ní zabouchly dveře, všechno to na její kamarádky padlo. Bethany se téměř okamžitě rozbrečela, nedbajíc na lidi okolo, zatímco Aria se zhroutila na židli, neschopná slov. Katherine tam jen tak stála s Natli v náručí a s prázdným výrazem a slzami v očích hleděla na zavřené dveře, jimiž zmizela další důležitá část jejího života. Po chvíli těžce polkla. Podala Natali Bethany a zamířila do kanceláře. "Kam jdeš?" zeptala se uplakaně Bethany. "Zkontrolovat, že je všechno připravené na návrat Chloe." Zdála se klidná, ale její nejlepší přítelkyně věděla, že je to jen pouhá přetvářka. "Jestli budeš dál takhle ignorovat svoje emoce, zhroutíš se." Brunetka neodpověděla. Nebylo to nic, co by už dříve nevěděla.

_______________________________________

"Vypadala jsi tak šťastná, že jsem zapomněla, jak moc trpíš."

💋🤗💖