"Knightová, prosím?" přijala příchozí hovor, aniž by se podívala, kdo že jí to volal. Opustila akorát ordinaci dětské lékařky, u níž byla zapsaná její neteř. Jejich odlet se totiž posunul a ona si byla jistá, že jí nic nezabrání v tom, aby zemi opustila již na konci týdne. Chtěla mít jistotu, že je Natali v pořádku a delší let jí nijak neublíží. Od lékařky dostala přednášku o tom, co udělat proto, aby malá měla během letu pohodlí a netrápila jí například zalehlá ouška. "Ahoj, Kat," ozval se z druhé strany hlas, jež dívku přiměl zamrznout v pohybu. Těžce polkla, načež zalapala po dechu. "Potřebuješ něco?" zeptala se neutrálním hlasem. Věnovala vděčný úsměv strašímu muži, který jí dole otevřel dveře a přes parkoviště zamířila k autu. Ignorovala dva fotografy, jež jí pronásledovali, telefon si položila na rameno, načež naklonila hlavu na stranu. Potřebovala si totiž uvolnit ruku, aby mohla z kabelky vylovit klíče. Odemkla svůj černý vůz, na zadní sedačky uložila Natali a několikrát pečlivě zkontrolovala, zda dětskou autosedačku upevnila správně. Poté konečne vzala telefon do ruky a nasedla do auta. "Ch-chtěl bych s tebou ml-uvit. Nemohla by sis na mě najít p-pět minut?" "Promiň, ale my dva jsme spolu už dávno skončili. Nevidím důvod, proč bych s tebou měla chtít mluvit." Nebylo to zdvořilé, ale přesto zavěsila. Neměla nejmenší chuť se s ním hádat. Ono přemlouvání jí už skutečně lezlo na nervy.

Telefon téměř mrštila na sedačku spolujezdce, kde jej nechala ležet. Neustálé bzučení jí však brzy začalo iritovat. Netroufala si však na hovor za volantem, a tak raději zajela na první parkoviště, které potkala. Vložila do automatu požadovanou sumu, při níž její peněženka zaplakala. Jistě, Katherine nikdy neměla o peníze nouzi. Ale ani tak jí nebylo příjemné peníze jen tak vyhazovat z okna. Nehodlala však riskovat svůj a Nataliin život. Za to jí to vážně nestálo. "Co nepočká deset minut?!" zeptala se nepříjemně, když stiskla zelené tlačítko. "Promiň, Kat. On už tu ale sedí dobré dvě hodiny, nic si nekoupil a očividně ani nehodlá. Zbytečně blokuje stůl. Já vím, že to není moje věc, ale jsem tu s holkama s týmu a všimla si ho. Je to divný, Kat. Navíc má za půl hodiny službu Beth a nechci si ani představit, jak by to dopadlo, kdyby ho tu takhle našla..." Katherine nad tím s povzdechem zavrtěla hlavou. "Našla jak? A koho vůbec?" nechápala. "No Josepha. Vypadá, že toho má dost v sobě." "Paráda," zamručela dívka vytočeně. "Za deset minut jsem tam."

"Ahoj, mamka je v kanceláři?" zeptala se brunetka své blonďaté přítelkyně, jež společně s ostatními členkami fotbalového týmu seděla hned na kraji kavárny. Aria pokrčila rameny. "Netuším. Neviděla jsem ji a jelikož se s Elenou stále nebavím, tak..." "Chápu," zamumlala stručně Katherine. "Co budeš dělat?" zajímalo blondýnku. Její kamarádka se zatvářila nerozhodně. "Jen těžko ho se svou postavou můžu vyhodit. Takže mi zbývá jít na to mile a vyřešit to dohodou," odtušila. Na to se dívka sedící vedle Arii uchechtla. "Tak to hodně štěstí. Je to Joe." "Díky za připomenutí," zamručela Katie, než vrazila dětskou sedačku do ruky své kamarádce. "Pohlídej mi ji, děkuji," s tím se rozešla za mladým fotbalistou, jež jí už nějaký ten čas pil krev.

Opřela se rukama o opěradlo volné židle u stolu, jež mladík blokoval. "Katie." Brunetka nad tím oslovení protočila očima. "Takže si p-přišla." Usmíval se, jako kdyby ji chtěl oslnit. Jenže tohle na brunetku už dávno neplatilo. "Chtěl si mluvit?" otázala se. "Tak mluv," pobídla jej, když přikývl. "Chtěl jsem m-mluvit o n-nás," dostal ze sebe přiopilým hlasem. Katherine pomalu zavrtěla hlavou. "Josephe, něco jako my už neexistuje. Sám sis to vybral." "Byl j-sem pitomec, Katie." Tak to mu opravdu vymlouvat nehodlala. "Spraví-ím to." "Tady už není co," vyvrátila mu dívka. "Já už jsem dál, Josephe. Nechápeš?" zeptala se jej. "Máš někoho jinýho?" v jeho očích se mihnul vztek. To nebylo dobré. Instinkt ji radil utéct. Přesto zůstala stát i ve chvíli, kdy se postavil a výhružně k ní přistoupil. "Na něco jsem se tě ptal!" křiknul po ní. Kath neuniklo, jak Aria okamžitě vyskočila na nohy. Brunetka na ní však mávnula, aby se držela dál. "Máš někoho?!" Nebylo jí dvakrát příjemné, když na ní takhle hulákal před plnou kavárnou. Ještě horší bylo, že stál opravdu kousek od ní. Při nádechu se hrudní téměř otírala o jeho tělo. "Tak to si piš, že jo," ozvalo se pohrdavé odfrknutí.

Tys tu scházela. Zaúpěla Katherine v duchu, když si všimla právě příchozí obsluhy. "Bohatého zpěváka. To víš, furt je pryč, žádné závazky. To Kath vyhovuje." Brunetka nevěřila vlastním uším. A nebyla jediná. V Arie to vřelo a musela se hodně ovládat, aby blondýnku neudeřila. "Je to pravda?!" vřiskl Kath Joseph do obličeje. Brunetka hrdě pozvedla hlavu. "I kdyby, tak tobě do toho nic není." chystala se k němu otočit zády, když ji chytil za zápěstí. "Pusť," poručila. "Co má a já ne?!" zastoupil jí cestu, když se mu vytrhl a pokusila se od něj odejít. "Nemám čas na to, hádat se s tvým egem," odstrčila jej stranou, vztekle se mračíc. Měla toho plné zuby. "A co se tebe týká," obrátila se na dívku, jež kdysi bývala její dobrou přítelkyní. "Strávila jsem spoustu času přemýšlením nad tím, co je se mnou špatně. A pak mi došlo, že chyba není ve mně," zavrtěla hlavou. "Pokud nedokážeš člověku přát trochu štěstí, asi by ses s ním neměla přátelit," doporučila dívce, berouc si do náruče dítko, jež její kamarádka svírala v náručí. Natali ronila jednu slzičku za druhou, dožadujíc se pozornosti své tety. "Udělej ty mi oba dva laskavost, seberte se a vypadněte," požádala přísným hlasem. Všichni přítomní jí sledovali, ale jí to bylo ukradené. "Hlavně se už nevracejte." Někdy už nezbude nic, co by se ještě dalo zachránit. Co se týkalo jejího vztahu s Josephem, tak ten odepsala již dávno. Nechat jít Elenu se však stále zdálo až příliš bolestivé. A tak to nakonec byla Katherine, kdo odešel. Zabalila všechny city a naděje do kufru a vyhodila jej z okna. Vzpomínky, ať už zlé nebo dobré, zavřela do spodního šuplíčku své mysli a po chvíli přemlouvání jej zamknula. Odejít sám je totiž lepší, než žít s falešnými lidmi, kteří vás nevadí, ale tváří se, jako že vás milují.

_______________________________________

Takže z vydávání v deset ráno se stalo vydávání po jedenácté. (Ehmm... Večer 🌃) 😂

Ale furt dodržuji dny! 😂💞

💋🤗💖