Kapitola 70
Některým lidem není nic svaté. Naváží se do všech a všeho. Katherine měla pocit, že právě nejvíc takových se nacházelo právě ve světě, jehož součástí byl nejen její bratr, ale i Dominick. Ani trochu se jí nelíbil nápad brát s sebou Natali na letiště. Ano, byla ráda, že uvidí Dominicka ještě předtím, než zmizí na Vánoce ke své rodině, ale vzít malou mezi takovou spoustu fotografů, se jí příčilo. Samotné jí nebylo příjemné cvakání fotoaparátů, a myšlenka na to, že by tomu měla vystavit i Natali, se jí hnusila. Do letištní budovy proto vstoupila těsně předtím, něž mělo letadlo přistát. Na sobě měla modrou zimní bundu, jež jí sahala do poloviny stehen. Kapuce byla zdobená chlupem a v pase byl ozdobný pásek. Na sobě měla černé džíny, které si koupila, když byla naposledy v obchodním centru s Bethany. Obyčejných džín měla víc než dost. Tyhle ji ale zaujaly kvůli potisku drobných vloček. Na nohách měla hnědé kozačky a na hlavě čepici, jíž si hned při vstupu dovnitř sundala.
Na rameni se jí pohupovala kabelka, v jedné ruce nesla přenosnou sedačku s Natali a doufala, že by alespoň pro jednou mohla být média chápavá a nedělat hluk. K její radosti si jí nikdo nevšímal. Stoupla si proto stranou sledujíc, jak se ochranka letiště blížila k oněm nevychovancům. I přes protesty byli novináři a fotografové vykázáni z haly, díky čemuž ve vnitřních prostorech nastal alespoň částečný klid. Katie se usadila na jednu volnou lavičku, sedačku s malou položila vedle sebe a zářivě se na holčičku usmála. Byla překvapená, když se ráno praštila do hlavy o poličku, když malou nesla v náručí a dítko se rozesmálo v reakci na její smích. Došlo jí, že nemá ani částečný přehled o tom, co přibližně ve kterém měsíci dítě zvládne. Zbytek dopoledne tedy strávila tím, že brouzdala po internetu a vyhledávala tématické články. Ve spoustě věcí se rozcházely, ačkoli na jedné věci se shodly všechny. Každé dítě je jiné a jeho vývoj je individuální.
Vřískot, jež trhal ušní bubínky, byl pro dívku jasným znamením, že nekonečné čekání je u konce. Letadlo mělo téměř hodinové zpoždění a Katherine pomalu docházela trpělivost. Nyní vzala sedačku s Natali a vyrazila směrem, z nějž se ozývaly projevy nadšení a až téměř hysterické radosti. Když konečně spatřila mladíka, jehož hnědé vlasy vypadaly čím dál tím víc jako helma, neubránila se úsměvu. Na sobě měl volné béžové tričko s několika dirkami, rozepnutou modrou bundu s kožichem, černé tepláky se třemi bílými proužky na bocích a červené nízké tenisky. Kotníky měl holé, čemuž Kat nerozuměla. Tohle si ona dovolit nemohla. Zmrzla by. Hlavu měl Justin skloněnou k zemi a jednou rukou kolem ramen objímal svého černovlasého kolegu, jež měl většinu vlasů obarvenou na blond. V bílém tričku s rudým potiskem, černé kožené bundě a potrhaných džínách, působil jako typický bad boy z příběhů, kterými Katherine odjakživa pohrdala.
Blonďáček, jež se pral se svým kufrem, kterému se zasekla kolečka, vypadal v růžovém, lehce našedlém svetru s nápisem Měj hezký den, roztomile. Katherine měla dojem, že on to ani jinak neuměl. Téměř na každého dokázal zapůsobit svou dobrotou. Pokud na něj byl někdo hrubý, dokázal se snadno uzavřít do sebe. Právě díky své citlivosti si vysloužil pozici toho nejvíce střeženého ve skupině. Kat nepochybovala, že by se všech pět chlapců dokázalo postavit jeden za druhého. Ale už jen fakt, že se nyní před pištící dívkou schovával za svými čtyřmi kamarády a oni se po něm sem tam pro jistotu otáčeli, mluvil za vše. Kudrnovlásek v tygrované košili s černým kabátem byl jako pěst na oko. Působil tak formálně a společensky, že by jen málokdo tipoval, že patří mezi tu bandu podivínů, jež jej obklopovala. A pak tam byl on. Hnědovlásek s očima, jež se tolik podobaly těm jejím. Zdál se jí vyšší a mohutnější než naposledy. Na sobě měl tmavé tričko, přes něj modrou mikinu s šedou kapucí, černé džíny a nakonec zářivé, červené botasky.
Sledovala, jak se mladíci v rychlosti fotí s asi dvanáctiletou holčičkou. Přišlo jí, že Dominick byl netrpělivější než ostatní. Zdálo se, že někam spěchal. "Můžu ještě..." Katherine téměř frustrovaně zaúpěla, když děvčátko požádalo o podpisy. Věděla, že se to nehodilo, ale i tak se ke skupince rozešla. Jako první si jí všimli rodiče oné fanynky a hned po nich ten, na kterého se Kat těšila snad víc, jak na svého bratra. "Lásko," vydechl Dominick jako omámený, čímž k sobě přilákal pozornost ostatních. Kudrnovlásek se rychle podepsal do malého bločku, než jako první vykročil k brunetce, aby jí mohl obejmout. "Charlie," uculila se Katherine, "jak si se měl?" "Dobře, ale už se nemůžu dočkat vlastní postele," přiznal otevřeně, načež ji propustil z objetí, které mu dívka byla schopna oplácet jen jednou druhou. Ve druhé stále svírala sedačku s Natali. Jako dalšího brunetka objala svého bratra. Věnovala mu pusu na tvář, něž mu předala jeho dcerku. "Dneska jsme se poprvé nahlas smály," oznámila mu hrdě. Přišla si jako nějaká přepečlivá a extrémně starostlivá matka, jež své dítko vychvaluje až do nebes. Nemohla si pomoci. Měla z toho radost.
S Philipem si pouze podala ruku, Danielovi věnovala objetí, přičemž obdivovala jeho sladkou vůni. Jako poslední na řadu přišel Dominick. Musela se hodně ovládat, aby mu doslova neskočila kolem krku. Když se ocitla v jeho náručí, vydechla úlevou. "Konečně," zamručel spokojeně zpěvák, když se rty jen tak náhodou otřel o její čelo. "Prý máš přítelkyni," ozvala se s náznakem pobavení v hlase. "Jo," přitakal mladík, načež se od ní odtáhl. Nedělal to rád, ale neměl na výběr. "Měl jsem se tě prvně zeptat, co?" podrbal se nervózně na zátylku. Na to Kat přikývla. "Jsem to ale idiot," ušklíbl se. "Jo, to teda jsi," potvrdila brunetka vážně. Následně se však sladce usmála. "Ale můj idiot."
_______________________________________
70! Docela pěkné číslo! 😂🎶
💋🤗💖
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top