Nikdy jí nenapadlo, že by byla skutečně schopná to udělat. Neměla však na výběr. Sarah musela vystřídat Katiina strýce v Šálku ve vedlejším městečku a brunetka měla směnu s Elenou. Poppy dostala dovolenou a Kat se opravdu při obsluhování zákazníků nemohla starat o malé dítě. Proto před sedmou vyrazila do hotelu, v němž byl Přelud ubytovaný. Hned při příjezdu dala vědět Dominickovi, že je před hotelem, aby o ní na recepci věděli. Mladá recepční nahlásila poté dívce číslo apartmá a s úsměvem jí popřála hezký den. Když Kat vystupovala z výtahu s taškou s věcmi pro malou v jedné ruce a autosedačkou v druhé, neměla ani trochu dobrý pocit z toho, co se chystala udělat.

Zaklepala na dveře a trpělivě vyčkávala. "Lásko?" oslovil ji chraplavý hlas. Přestože vypadal překvapeně, hned jí ustoupil stranou, aby mohla vejít. "Ahoj, Nicku," věnovala mu mírný úsměv, když jej obešla. Nechala se zavést do obývací místnosti. Nebyla ani trochu překvapená tím, že si pětice zpěváků zase dopřála ten největší možný luxus. "Co tu děláš?" zajímalo zpěváka. "Potřebuju mluvit s Justinem," odpověděla Katherine. "A taky mě zajímá, co děláš večer," dodala tiše. Zpěvák se zarazil. Nebyl si jistý, jestli slyšel dobře. "Zítra zase odjíždíte, tak chci využít toho, že tu teď jsi," vysvětlila, doufajíc, že ji neodmítne. "Vezmu tě někam na večeři, dobře?" navrhl s širokým úsměvem hnědovlásek, načež jí pohladil do tváři. "Co malá?" vzal za ručku dítko v sedačce. Než mu Kat stačila odpovědět, nahrnul se do místnosti zbytek Přeludu. "Dítě!" vyjekl blonďáček, načež se vrhnul ke Katie, berouc malou holčičku ze sedačky. "Co tu děláte?" nechápal dívčin bratr. "Vezu ti ji," pokrčila Katherine rameny. "Já jí ale nemůžu mít u sebe," bránil se mladík. "Mám jednu schůzku a..." "Tak si ji přehodíš," odvětila dívka bez sebemenšího zájmu. "Já jsem dneska v práci a večer mám rande. Takže buď tak hodný a postarej se o vlastní dítě," položila prázdnou sedačku a tašku s věcmi na zem. Přešla k Danielovi, líbajíc malou na čelo. "Budeš mi chybět, holčičku moje," zašeptala. "Katherine, jak to myslíš?" Podle strachu, jež se v jeho hlase odrážel, jí bylo jasné, že přesně věděl, kam tím dívka mířila. "Bereš si ji s sebou na tour, ne?" zeptala se jej, jako kdyby to byla jasně daná věc. "Katie, já myslel, že si s mamkou vezmete malou k sobě." "A mluvil si s ní o tom?" "Jo," polkl těžce. "Hádám, že odmítla." "Řekla, že se musím dohodnout s tebou," přikývl mladík, nejistě přešlapujíc z nohy na nohu. "Katherine, nemůžu s sebou malou táhnout. Nebudu na ní mít čas." "To nemáš nikdy," vrazila mu brunetka. Nehodlala ho šetřit. "Kat, ona potřebuju někoho, kdo se jí bude věnovat a..." "S tím souhlasím," přitakala. "Jak si to vyřešíš, je na tobě, Justine," stála si za svým. "Já nejsem ani Nataliina mamka ani táta. Studuju, pracuju a mám vlastní život. Nemůžu se starat o dítě," rozhodila rukama, upřeně hledíc svému bratrovi do očí. "Utíkal si dlouho, Justine. Možná by ses k tomu mohl konečně postavit čelem," s tím opustila apartmá Přeludu, nejistá si tím, zda udělala dobře.

Připravila Eleně vše potřebné na čokoládový pohár a na požádání své mamky zalezla do kanceláře. "Fajn, hledám ty papíry," zamručela do telefonu. "Hmm. Mám to. Chceš to naskenovat?" "Buď tak hodná." "Fajn. Za chvíli ti to pošlu," ujistila dívka svou mamku. "Děkuju, Katie. Co Natali?" Brunetka se zarazila. "Je s Justinem." Z druhé strany se ozval smích. "Co?" nechápala dívka. "Nevěřila jsem, že to vážně uděláš," vysvětlila Sarah. "Jsem zvědavá, jak to zvládne." "Je to jeho dcera," odfrkla si dívka. "Přesně tak, Katie. Ale doteď jsi byla jedinou stabilní osobou v jejím životě ty. Myslíš, že jsem si nevšimla, jak na tebe reaguje? Miminka reagují na své rodiče automatickým úsměvem. Natali se nikdy neusmívala na Lexi nebo Justina. Usmívá se na tebe." "Kam tím míříš, mami?" "Možná nejsi její rodič, Katherine. Ale zatím ses tak chovala. Vážně ho chceš nechat, aby ji sebou odvezl? Dokážeš se jí vzdát?" Na to neměla co říct. Sarah se trefila do černého. Neměla z toho dobrý pocit. Ano, Justin byl dívčin otec. Ale zatím se moc nepředvedl. Bylo přirozené, že se bála. Jak řekla Sarah, Natali na ní byla zvyklá. Jenže to Katie na onoho drobečka taky. Zvyknout si na přítomnost té malé bylo snadné. Nechat ji jít nikoli.

"Ahojky!" vplula do kavárny zrzavá dívka. Na sobě měla černý overal s dlouhými rukávy a nohavicemi, jež nesahaly ani do půlky stehen. V pase ho zdobila spona, jež se na světle leskla. Vlasy se jí vlnily a ona se sladce usmívala. Nebylo pochyb, že měla dobrou náladu. "Co ty tady?" zajímalo brunetku, jež se akorát vracela od jednoho stolu se špinavým nádobím. "Přišla jsem tě zkontrolovat." zvážněla zrzka. "Jak je ti?" Brunetka se křečovitě usmála. "Dobře." Bethany zavrtěla hlavou. "Alespoň mi nelži." požádala ji. Kat pokrčila rameny, míříc do kuchyně, kam ji její kamarádka následovala.