Váhal. Nevěděl, jestli se k ní rozejít a obejmout ji nebo jí poslechnout a odejít. Jeho dilema za něj vyřešil jeho kamarád. Popadnul ji za ruku a přes její protesty si ji přitáhl k sobě. Dívka neměla sílu s ním bojovat, a tak se havou opřela o jeho hruď, zavírajíc oči a nechávajíc se políbit do vlasů. Rukou se chytila zezadu jeho ramene a naposledy vzlykla. Nesnášela být slabá. Neměla ráda, když před lidmi dala najevo, jak špatně na tom psychicky je. Měla strach, že by ji za to lidé mohli odsoudit. Těm správným na něčem takovém však nesejde. Pokud jim na nás doopravdy záleží, budou při nás stát vždy a za všech okolností.

Vzala si toho na sebe hodně. Tak jako vždycky. Když se večer konečně dostala domů, dokázala myslet jen na to, až konečně zaleze do postele. Nejprve se však vysvlékla z černých šatů, oblékla se do pyžama a přešla ke skládací postýlce, jež už téměř týden stála v jejím pokoji. Doufala, že Natali bude spát, ale to se nestalo. Děvčátko se na svou tetu culilo, jednu ruku zvedajíc do vzduchu. Brunetka jej tedy vytáhla z postýlky. Posadila se na postel, culící se dítko držíc v rukou. "Maminka už se nevrátí, holčičko moje," zašeptala. V očích jí štípaly slzy. Snažila se neznít uplakaně, ale moc se jí to nedařilo. "Tatínek se o tebe postará," spodní ret se jí třásl a ona si zoufale moc přála věřit vlastním slovům. Pravda byla taková, že neměla ani to nejmenší tušení, jak to bude dál.

Pochybovala, že se Justin jen tak vzdá své kariéry. Co se týkalo Denis, tak té by malou nesvěřila ani v případě nouze. Bohatě jí stačilo vidět, jak ráda se děvčátka zbavila, když si jej Kat vyzvedla poté, co jej tam jeho maminka zanechala. Pokud Lexi skutečně věřila, že by Justin, Denis a Natali mohli někdy tvořit skutečnou rodinu, musela být skutečně blázen. Katherine Denis sice neznala, a tak neměla nejmenší právo ji soudit, ale i ta dvě setkání jí stačila k tomu, aby k ní pocítila jistou nedůvěru. Obavy z budoucnosti ji tížily víc než za poslední dobu. Nedokázala si představit, jak to bude dál. Natali nemohla být celý den s Poppy. Ačkoli to byla milá paní a rozhodně by to nebyla špatná chůva, stále byla cizím člověkem. Ta malá si zasloužila rodinu.

Kat pocházela z neúplné rodiny a nikdy si na to nemohla stěžovat. Mnohdy stačil i jediný člověk, který vás miloval a vaše dětství mohlo být mnohonásobně šťastnější než většiny vašich vrstevníků. V tomto případě byl problém v tom, že Justin vždy a před všechny postavil svou kariéru. Katherine se obávala, že tak udělá i v tomto případě. Ony domněnky jí týraly. Jakmile děvčátko usnulo, uložila jej do postýlky, přikryla dekou, a přestože se cítila vyždímaná, nevydala se do své postele. Zamířila na místo, na němž si vždycky pročistila myšlenky. Na místo, kam utíkala vždy, když nevěděla, jak dál.

Hvězdy té noci zářily jasně. Alespoň tedy do té doby, než je překryly tmavé mraky. Katherine seděla s hlavou pozvedlou vzhůru, oči pevně zavřené. Rukama se objímala kolem ramen. Vzpomínalo na první setkání s Lexi po letech. Na to, jak ji i Justina odsuzovala. První nákupy s ní pro ni byly utrpením. Pak ale Chloe upadla do kómatu a všechno se obrátilo vzhůru nohama. Tehdy Lexi poprvé ukázala, že zná emoce, jako je soucit. Ukazovala to sice po svém, ale brunetka díky tomu věděla, že jí není úplně ukradená. Největší zvrat v jejich vztahu představovalo narození malé Natali. Sice mezi sebou měly poté malá nedorozumění, ale nebylo to nic, s čím by se nedokázaly vyrovnat. Katherinin první charitativní večírek byl něčím, na co brunetka neměla nikdy zapomenout. Nebýt té poslední hádky, neměla by si co vyčítat. Pomáhala jí, jak jen to šlo. Nakonec se k ní však obrátila zády. Tak jako všichni ostatní. A stejně jako ona se obrátila zády k ní, Lexi se jí rozhodla opustit jako většina lidí v Katině životě. Obě udělaly chybu. Jen jedna z nich však seděla na střeše s myšlenkou na to, jak strašně ji to mrzí. Omlouvám se ti, Katie. Za všechno. Prolétla jí hlavou slova z poslední zprávy, jíž od Lexi dostala. "To já se omlouvám," zašeptala Katie, nechávajíc po své tváři stéct první slzu smutku a bolesti, jež ovládala její srdce. "Tak moc mě to mrzí." Kapka, jež dopadla na její tvář, jí donutila otevřít oči. Z tmavých mraků začaly padat dešťové kapky, a ačkoli brunetka truchlila nad ztrátou kamarádky, v očích jí zajiskřilo. Měla pocit, jako kdyby obloha sdílela její žal. A tak dál seděla na střeše domu, nechávala se ovládat smutkem, a přestože byla sama, nepřipadala si tak.