"Kluci se už nemůžou dočkat, až tě poznaj." Brunetka, jež se akorát sehnula, aby si zavázala tkaničky u bot, ztuhnula. "Kluci?" ujišťovala se, že slyšela dobře. "Jo. Flip, Lie, Nick a Dan. Už se tě nemůžou dočkat," otevřel dveře, míříc ke svému autu. Kat se narovnala a poněkud vyděšeně vyšla před dům. "Promiň, Justine, ale to nejde," dostala ze sebe těžce. Jak mu měla říct, že o to ani v nejmenším nestojí? Navíc si myslela, že když už konečně přijel, tak ze budou chvilku jen spolu. Místo toho jí čekalo odpoledne strávené s muži, kteří jí v podstatě ukradli jejího bratra. Na to neměla náladu. "Proč by to nešlo?" usmál se na ní, když obešel auto a chystal se nasednout. "Já..." "Kat, no tak! Se všemi ze všech rodin se už všichni známe. Ty jsi jediná, koho ještě nevěděli. Jsou zvědaví a ty určitě taky." Tak to se pleteš.

Co se týkalo Přeludu, jejich hudba nebyla špatná. Některé písničky se jí dostaly pod kůži, ale rozhodně nebyla jako některé její spolužačky. Nebásnila o fotografiích, které mladíci sdíleli nebo se objevily na stránkách časopisů. Na nic takového nebyla. Dokonce je ještě nedávno nedokázala rozlišit. Zdálo se to směšné, ale Philip a Dominic jí přišli téměř totožní. Až díky Eleně, jež zmíněné zpěváky zbožňovala, se je naučila rozlišovat. "Tak už pojď," pobídl ji hnědovlásek, když stále nerozhodně postávala u domu. Nakonec přeci jen zavřela dveře, nastoupila do auta a připoutala se.

Chvíli jen nezaujatě hleděla z okna a přemýšlela nad tím, že by nebylo od věci, kdyby s Bethany alespoň na týden někam odletěly. "Je tu tolik novýho," vydechl Justin ohromeně. Kat se uchechtla. "Jo? A co například?" "Za nás se ve starém stadionu párty pořád nesměli. Teď vám ho dospělí očividně přenechali," pokrčil rameny. "Nerada bych tě zklamala, ale teenagerům patří už tak... Pět let?" odtušila. "Jenže to ty nemůžeš vědět, když už si tu skoro šest let v podstatě nebyl," odfrkla si. "Já vím a omlouvám se." "Málem si vynechal i moje narozeniny," připomněla s píchnutím u srdce. "Jo," povzdychl si. "Ohledně toho," zamumlal. Zdálo se, že netuší, jak začít. "Asi ti to řeknu až v hotelu," rozhodl nakonec. Bylo na něm znát, že ho něco trápí a to se Kate nelíbilo. Doufala jen, že za to nemůže ta banda tupců, s níž trávil téměř veškerý svůj volný čas.

Auto zaparkovalo v podzemní garáži. Než dívka stačila otevřít dveře auta, udělal to někdo za ní. Nechápavě se na muže zamračila, když jí nabídl pomocnou ruku. Okamžitě ji odmítla. Z auta ještě uměla vystoupit sama. "Moje ochranka," kývl ke dvěma mužům u auta Justin, když si klíčky strčil do kapsy a svou mladší sestřičku vzal za ruku, vedouc ji k výtahu. "Doufám, že nás neodsoudíš za ten luxus, ale kluci mají domy daleko odsud a jelikož tu chceme chvíli zůstat, tak jsme se rozhodli si dopřát trochu toho pohodlí," zazubil se na ní, načež zmáčkl požadované patro. Stále svíral její ruku ve své a nepustil ji ani ve chvíli, kdy chodbou kráčeli k apartmánu Přeludu, následování dvěma muži z ochranky.

"Nenakrmila jsem Geralda. Možná bychom se měli vrátit a..." začala blábolit, když stanuli před osudnými dveřmi. Justin se neubránil smíchu. Pevněji stiskl její ruku a věnoval jí povzbudivý úsměv. "Nemáš proč být nervózní," mrknul na ní a než stačila jakkoli protestovat, přiložil kartu k čidlu, načež se dveře jako na povel otevřely. Podle Justinových slov se neměla čeho bát. Ona si tím zas až tak jistá nebyla. Přišla si příliš obyčejná. S culíku se uvolňovaly pramínky vlasů, líčení moc nedala, ačkoliv na rudou rtěnku nezapomněla. V potrhaných džínových kraťasech měla zastrčené šedě tričko s potiskem Mickey Mouse. Své oblíbené tenisky měla ošoupané, ale vyhodit je nedokázala. Rozhodně jí nedělalo radost, že v takovém stavu měla přestoupit před čtveřici slavných zpěváků. Na druhou stranu, byla tím kým byla. Sama sebou. Navíc jí jejich názor absolutně nezajímal, tak proč si s tím lámat hlavu?