Zády se opřela o stěnu výtahu a frustrovaně zavrčela. Poněkud ji znervózňovala osoba, jež se zastavila jen pár centimetrů před ní a seshora na ní hleděla. "Kam až hodláš jít se mnou?" pohlédla do hnědých očí, jež byly tolik podobné těm jejím. Odpovědí jí bylo neurčité zamručení. "Dominicku?" povytáhla tázavě obočí, když se na ní začal mračit. "Co ti přelítlo přes nos?" zajímalo ji. "Nic," spíš než jako odpověď to znělo jako bručení. "Jasně, to ti tak věřím," uchechtla se. "Nechápu, proč si volala Liemu," zamumlal si pod vousy. "Tak o tohle jde?" odtušila. "Vadí ti, že jsem dneska a včera volala jemu?" Uhnutí pohledem jí bylo jasnou odpovědí. On žárlí? Přestože věděla, jak moc nebezpečné by to mohlo být, vzala jej za tvář a donutila jej, aby pohlédl do jejích čokoládových očích. "Předtím jsem ti pomáhal já," poznamenal zklamaně. "Promiň, nenapadlo mě, že by tě to ranilo," stáhla svou ruku zpět a stiskla tlačítko označené nulou. "Pojedeš se mnou nebo..." Nestačila ani dokončit větu, když Dominick zmáčkl zavírání dveří, čímž Kat odpověděl beze slov.

Strach z toho, že by se dobrovolně mohla zaplést se slavným zpěvákem, ustoupil stranou hned, jak se dveře výtahu zavřely. "Myslel jsem si, že bych tě vzal v pátek zase do kina nebo si film pustili tady. Mohli bychom z toho udělat fajn tradici, ale..." "Nebudeš tu," skočila mu do řeči. "Justin se vrací přesně za týden, takže v neděli, zatímco my hodláme po koncertu jet ještě domů. Už nám chyběj naše rodiny." "Proč jste vůbec byli tady a ne s nimi?" zajímalo ji. "Protože si manažer myslí, že to vypadá líp. Jsme tu jako podpora budoucího otce," vysvětlil. Kat protočila očima. "Pěkný blábol. Podporu potřebuje spíš Lexi než on." "Jo, to máš asi pravdu," přitakal mladík. Výtah s cuknutím zastavil. Po otevření dveří do něj nastoupil statný muž v obleku. Dominick se bez rozmyslu přetočil vedle dívky, berouc ji kolem pasu. Když si uvědomil, co udělal, ztuhnul. Čekal, že jej Katherine naštvaně odstrčí. Brunetka nad ním však jen pobaveně pokroutila hlavou a nijak to nekomentovala.

Už v hale ji však pohltila nervozita a ona se na mladíka více natiskla. Skupina lidí, jež stála před hotelem, se mnohonásobně rozrostla. "To je šílený," zašeptala si pro sebe. "Nejsi host. Nechají tě projít," ujistil ji Dominick, ačkoli se mu nechtělo pouštět ji ven samotnou. "Nejradši bych šel s tebou," přiznal, když se zastavili v místě, kam na ně z venku nebylo vidět. "Jenže nemůžeš," přikývla chápavě Kat. Rozuměla tomu a nikdy by po něm nic takového nežádala. Vyjít ven sám bez ochranky pro něj mohlo být nebezpečné, ačkoli byl hora svalů. V kapse sukně jí zavibroval telefon. Okamžitě po něm sáhla.

Katherine? Zkoušela si mu volat?

"Do háje," zanadávala si pro sebe. Nebyla si jistá, zda by Lexi měla říct pravdu nebo jí radši lhát.

V kolik máš být u toho doktora?

Odpověď přišla téměř okamžitě.

V půl druhé.

Na okamžik zavřela oči, aby se uklidnila. "Přemýšlíš nad tím, že pojedeš s ní?" Bylo to, jako kdyby jí hnědovlasý zpěvák četl myšlenky. Přikývla. "Nebereš si toho na sebe moc?" "Musím," odpověděla bez zaváhání, načež znovu najela na zprávy.

Justin to nestihne. Vezmu tě tam sama. Napiš mi v kolik a kde tě mám vyzvednout.

S tím telefon uložila do kapsy, věnujíc mladíkovi poněkud smutný úsměv. "Nikdo jiný to totiž neudělá." Věděla, jak moc velkou pravdu má. Justin nejevil o to malé o nic větší zájem než Lexi. Katherine to stále lámalo srdce, ale už s tím byla přeci jen částečně smířená. S onou nastávající maminkou trávila spoustu času, a tak nebylo divu, že se s tím v rámci možností vyrovnala. Věděla, že s tím nic nezmůže. "Budu muset jít. Musím se ještě stavit v Šálku." "Jasně," odkašlal si Dominick, jež vypadal přepadle. "Uvidíme se? Myslím... No... Až sem zase přijedu." "Jasně. Už mi došlo, že se tě nezbavím," ušklíbla se. "Tak se zatím měj, lásko," natáhl k ní na rozloučenou ruku. Ono gesto Katherine vykouzlilo široký úsměv na tváři. Místo přijetí nabízené ruky jej však krátce obajala. Při odtažení se rty letmo otřela o jeho tvář, přičemž cítila, jak se jí do tváří hrne krev. "Ty taky," věnovala mu poslední úsměv, než přes halu zamířila ke dveřím. Když procházela kolem recepce, kývla na mladou slečnu, jež se stále zdála v rozpacích. Na ulici ji okamžitě pohltil dav a ona měla pocit, že ohluchne. Onen křik jí trhal uši a ona tak byla vděčná, když se prodrala na parkoviště a nastoupila do svého auta. Připoutala se, chystajíc se nastartovat. Ještě předtím, než to udělala, najela na zprávy. Tušila, že by tohle mohla být osudová chyba, ale ona cítila, že to tak bylo správně.

A do doby, než se znovu uvidíme, bys mi mohl čas od času napsat, abych věděla, že žiješ.

_______________________________________

Dobré pozdní ráno 🌄

Děkuju moc za všechny komentáře u posledních kapitol. Vždycky potěší, takže se nebojte vyjádřit své pocity ať už ohledně celého příběhu, konkrétní kapitoly nebo postavy! 😊💞

I za konstruktivní kritiku budu ráda. Vím díky tomu, na čem pracovat 😁

Hezký den! 🌞💛🌤️

💋🤗💖