Jako tělo bez duše se sesunula za stůl v kanceláři kavárny. Urputně se snažila zahnat nepříjemnou vzpomínkou a udělat potřebnou práci. Musela zkontrolovat účty a smlouvy ohledně sesterské kavárny, jež měla následně předat svému strýci. Právě ten si vzal Šálek harmonie v sousedním městečku na starost, zatímco Kat požádal, aby pokračovala přesně tak, jak plánovala Chloe. Nebyl to ani týden od oné příšerné události a ona už byla nucena vrátit se do starých kolejí a dělat, jako kdyby se nic nedělo.

Každý večer slýchávala pláč z matčiny ložnice. Vždycky si zalezla k ní do postele, objala ji a čekala, než usne vyčerpáním. Justin v jejich domě spal jen jednou a to v den, kdy Chloe skončila v nemocnici. Nevolal, nepsal, ani se v domě neukázal. Katie se mu několikrát snažila volat, ale on jí nebral telefon. Aby toho nebylo málo, měla se později sejít s Lexi. Modelka ji pozvala na večeři, což brunetku zaskočilo. Snažila se omluvit, ale blondýnka si nedala říct. Byla neodbytná a Kat neměla sílu se s ní přít a tak to prostě vzdala a pozvání přijala. Nedokázala si představit, co Lexi chtěla probírat tak důležitého, že to nemohlo pár dní počkat.

Světle fialové šaty, jejichž spadlé rukávy byly společně s hrudníkem zdobeny flitry ve tvaru srdíček, působily dívčím dojmem. Kat v nich vypadala křehce, sladce a tak nějak dětsky. Onomu dojmu dopomáhal i francouzský cop a velice decentní líčení. Bílé páskové boty na nízkém podpatku dodaly dívce pár centimetrů výšky. Odhadovala, že Lexi hodlala jít do nějaké luxusní restaurace, když po ní chtěla, aby se oblékla slušně a vkusně. Přemýšlela, jestli by se měla urazit, protože jí to přišlo jako narážka na její běžný styl oblékání. Rychle si však připomněla, s kým že má tu čest a na nějakou urážlivost zapomněla. Co se modelky týkalo, bylo lepší nechat to plavat.

Před domem Knightových zastavilo černé a už na pohled drahé auto přesně ve sjednanou dobu. Ohromný muž na místě spolujezdce vystoupil a otevřel drobné brunetce dveře. Ta pípla tiché poděkování, načež se usadila na sedačce vedle blonďaté modelky v úchvatných modrých krajkových šatech bez ramínek. Opět obepínaly její postavu a kdyby ji Kat neznala, řekla by, že je na své bříško hrdá a tímto střihem se jej snaží zvýraznit. Háček byl v tom, že ona ji znala a věděla, že nemá děti v lásce. K dívčině hrůze to dokonce vypadalo, že nemá ráda ani to vlastní. "Ahoj," pozdravila poněkud ztuhle blondýnku, když se auto dalo do pohybu. Mladá žena jí kývla na pozdrav, kriticky si ji prohlížejíc. "Sluší ti to. Vždycky si byla poměrně pěkná..." "Tak to dík," uchechtla se Kat, snažíc se nebrat její poznámku příliš vážně. Lexi nespokojeně mlaskla. "Neučili tě, že se lidem neskáče do řeči?" zeptala se. Brunetka na ní zvládla jen zaraženě zírat. "Chtěla jsme říct, že si byla vždycky poměrně pěkná, ale že se z tebe v dospělosti stala zatraceně hezká ženská. Být trošku vyšší, prorazila bys bez problémů jako modelka. Takhle si ale dost mrňavá." Sice to nebyla úplná poklona, ale i tak to bylo víc, než co by od ní Kat kdy očekávala.

Nechala si od číšníka přisunout židli, věnujíc mu mírný úsměv. "Jsi nějak potichu," postěžovala si Lexi, když se číšník vrátil s dvěmi sklenicemi vody a vyslechl si zbytek jejich objednávky. "Za to se omlouvám. Prostě sis nevybrala vhodnou chvíli, to je celý," omluvila se, ačkoli to byla Lexi, kdo na oné večeři trval. Ona jí varovala, že se necítí dobře. "Právě, že jsem to načasovala naprosto dokonale," poplácala se spokojeně po rameni. Kat se nechápavě zamračila. "Když jsem zjistila, co se stalo tvojí tetě, napadlo mě, že ti rozptýlení neuškodí." Brunetka měla co dělat, aby na ní nezírala s otevřenou pusou. Těžko se věřilo, že tohle byla ta Lexi, jíž znala odmalička. "Říkala jsem si, že bych měla udělat jednou něco hezkýho, když to pak budeš hlídat." A už to zase byla ta stará, nesnesitelná a protivná Lexi, jež si neuměla ničeho vážit. Ani vlastního dítěte.