Bzučení telefonu ji donutilo odložit tác se špinavým nádobím.

Chybíš mi.

"Kdo otravuje?" zajímalo Bethany, jež akorát utírala talíře. "Joseph. Chybím mu," konstatovala brunetka neutrálním hlasem. Její kamarádka nad tím protočila očima. "To už si radši něco začni s Robinem." Obě dívky se zasmály. "Kéž by," ušklíbla se Kat, odepisujíc mladíkovi, jež jí tolik ublížil.

Ok.

Kat, chci jen tebe. Nikdy jsem nechtěl žádnou jinou.

Tak tomu se hodně těžko věřilo.

Hezký.

Vzpomínky častokrát bolí. Katherine se však už necítila ublížená. Chtěla jen klid, aby se mohla úplně vzpamatovat, a pak začít znovu.

Chci být s tebou.

Jenže ona už s ním být nechtěla. Nebyla jako ty holky, jež dokázaly přehlížet nevěru. Možná, že kdyby jej po tom všem ještě milovala, dostala by se přes to taky. Možná by mu dokonce začala znovu věřit. Jenže takhle? Nemilovala ho. Neměla důvod pokračovat.

Hm.

Kat, prosím.

Se zavrčením naskládala špinavé nádobí do dřezu a čisté talíře s hrnky nandala na tác.

Ne.

Tím to pro ni skončilo. Telefon strčila zpět do kapsy zástěry, načež se chopila tácu, míříc za Elenou, jež stála za kasou.

"Horké maliny, prosím!" houkla blondýnka na brunetku, jež se okamžitě natáhla pro skleněný pohár, s nímž se rozešla k chlaďáku s kopečkovou zmrzlinou. Tam jej odložila, vkládajíc hrnek s malinami do mikrovlnky na ohřátí. Jakmile měla pohár hotový, odnesla jej podle pokynů blondýnky asi desetileté holčičce, jež v kavárně byla s rodiči. "Kate, dochází mi kafe." "Skočím pro něj dozadu," usmála se brunetka, načež už spěchala do skladu, kde popadla pytel s kávovými zrny. Když se vrátila zpět, nestačila zírat. Elena zkoprněle stála za pultem, před ní stál hrnek s cappuccinem a talířek s kusem medovníku. V první chvíli měla Kat dojem, že snad spatřila ducha. "El? Něco se stalo?" položila jí dívka starostlivě ruku na rameno. Blondýnka nejdříve zavrtěla hlavou, načež začala divoce přikyvovat. "A co?" nakrčila obočí. "Přišel sem a prosil mě, jestli bys mu nemohla objednávku donést ty," vyřkla Elena skoro až závistivě. To Kat ještě více zmátlo. "Kdo?" zeptala se nechápavě. "Já."

S otráveným výrazem se otočila na mladíka, jehož koutky úst byly vytaženy do přívětivého úsměvu. "Charlesi," kývla na pozdrav. "Ahoj, Katie." Katie? Ono oslovení jí zaskočilo, ale nijak to nekomentovala. "Potřebuješ něco?" "Jen mě napadlo, že bych na tebe mohl počkat a až skončíš, tak tě vzít třeba do kina." "Řekla bych ne, ale pak bych dostala přednášku od Justina a až by si postěžoval mamce, tak i od ní," zamumlala. "Takže souhlasíš?" usmál se zářivě, načež Kat zdráhavě přikývla. Do jedné ruky vzala talíř a do druhé šálek, kývajíc k zastrčenému stolku v rohu kavárny. Charles k němu okamžitě vykročil. Zatímco se on posadil, Kat jeho objednávku položila na stůl. "Tady budeš mít snad trochu soukromí." "Myslíš, že ho potřebuji?" "Napadlo mě, že s těmi všemi fanoušky, co máš neustále za zadkem, oceníš chvilku klidu," pokrčila rameny. "Nevadí mi fanoušci. Mám je rád. Jistě, někteří umí být vlezlí, ale ani s těmi mi nedělá problém prohodit pár slov." Tak tomu věřila. Zdálo se, že měl až příliš velké a dobrotivé srdce. Na tohle by ona neměla. "Ale Dominick by ti za tohle gesto byl neskutečně vděčný." "Ale jsi tu ty, ne on. Příště tě posadím hned ke dveřím, aby na tebe každý viděl," mrknula na něj, obracejíc se k němu zády. "Neustále se mě snažíš zbavit. Kde tedy bereš jistotu, že nějaké příště bude?" zeptal se se zájmem. "Jsi nejlepší přítel Justina x let," uchechtla se. "Pochybuju, že se tě jde tak lehce zbavit." Slyšela tiché zamumlání souhlasu, než zmizela v zadní části kavárny, míříc do kuchyně za Bethany, jíž si hodlala postěžovat na to, že se jí někdo snaží zničit.

_______________________________________

Doufám, že si užíváte zbytek soboty 😊💞

💋🤗💖