Drobné kamínky dopadaly na okno, čímž rušily obyvatele pokoje. Hnědovlasá dívka se se zavrčením převalila na posteli. Když ona kanonáda neustala, přiměla se vstát a zabalit do županu. Otevřela okno a vyhlédla z domu, patrájíc po narušiteli jejího spánku. "Dobré ráno!" usmíval se na ní mladík, v zelených očích pobavené jiskřičky. Kat nepochybovala, že vypadá jako divoženka. "Co přesně tě přimělo mě vzbudit v..." ohlédla se na hodiny nade dveřmi a zmoženě zaúpěla. "V sedm hodin ráno?" "Na té párty jsme neměli čas si popovídat, včera jsem celý den prospal, a tak jsem se to dnes rozhodl napravit," oznámil jí samozřejmě. "Pecka. A co s tím mám společného já?" "Vzhledem k tomu, že jsi sestra mého nejlepšího kamaráda, tak tě chci poznat. Je to špatně?" Ne. Samozřejmě, že to nebylo špatně. To ona byla ta špatná, když o nějaké poznávání a sbližování nestála. "Zazvoň. Mamka už stejně bude vzhůru," s tím okno zavřela a se zkroušeným povzdechem se svalila zpět na postel.

Mířila akorát ke schodům, když se očima zastavila na zrcadle, jež bylo připevněno ke stěně. Ztuhla. Kdy jsem tolik přibrala? Podivila se. Nebylo to tak tragické, jak to ona vnímala. Růžové tílko s potiskem rudých růží se spadlými rukávy, bylo volné, takže nepoukazovalo na menší bříško. Za to džíny na sobě měla brunetka daleko narvanější než byla zvyklá. Světlá tyrkysová barva navíc opticky rozšiřovala, což si dívka v onu chvíli neuvědomila. Musím zase začít běhat. Poručila si v duchu, když se k zrcadlu znovu natočila bokem, snažíc se nemyslet na to, že i zadeček se jí zakulatil. Seběhla schody, přičemž její pohled dopadl na mladíka, jež se slunečními brýlemi ve vlasech seděl na barové židličce u kuchyňského ostrůvku. Za sporákem stála Sarah, právě se smějící mladíkově nepovedenému vtipu. "Tady tě máme," usmála se žena vlídně na svou dceru. Ta jí oplatila povadlým úsměvem, vytahujíc z lednice jablečný džus. Z poličky vzala dvě sklenice, načež se posadila vedle Charlese. Nalila džus do sklenic a jednu posunula blíže k mladíkovi, jež jí poděkoval.

"Neřekla si mi, že Charlie dnes přijde," promluvila dotčeně Sarah na Kat, když před ní a mladého zpěváka položila talíř s lívanci. Brunetka na ní vyjukaně pohlédla. To už žena na stůl skládala tvaroh s ovocem, marmelády, karamel, čokoládu a na závěr javorový sirup. "Já to nevěděla," zamručela Katherine, načež se zakousla do prvního lívance. "Tak se tu mějte." Brunetka vytřeštila oči. "Ty někam jdeš?" pohlédla nechápavě na svou mamku, jež se na ní vřele usmála. "Volala mi Chloe, abych se za ní stavila v kavárně." "Aha," byla jediná dívčina reakce. Sledovala, jak si Sarah posbírala věci a za pár okamžiků jí už zmizela za rohem. Na její odchod z domku dvojici upozornilo zabouchnutí dveří. V kuchyni nastalo podivné ticho, jež přerušil až Charlie svou otázkou. "Co bys dneska chtěla dělat?" Kat pokrčila rameny. "Kdybys nepřišel, pustila bych si pravděpodobně nějaký seriál a cpala se zmrzlinou. Odpoledne bych šla nakupovat s Elenou a večer pravděpodobně předstírala nevolnost, abych nemusela na další párty," odpověděla nakonec. "To je sice moc krásný plán, ale co takhle využít toho nádherného počasí a někam si vyrazit?"

Protesty byly marné. Nezabrala ani její paličatost. Charlie měl za sebou léta tréninku. Sourozenci Knightovi byli jeden tvrdohlavější než ten druhý. Jako Justinův nejlepší kamarád moc dobře věděl jak na něj. Dalo mu to sice zabrat, ale nakonec si dokázal poradit i s Kate. A to poměrně rychle. Seděla na místě spolujezdce a jako správný průvodce jej navigovala. Brunetka, jako hrdá obyvatelka městečka, znala jeho krásy a taje. Během půl hodiny auto zastavilo nna vyhlídce. Kat vystoupila jako první a aniž by čekala na svého společníka, vydala se k ohradě, od níž se o pár metrů dál nacházel prudký sráz. "Nechceš skočit, že ne?" optal se Charlie poněkud nejistě, když se začala sápat na ohradu. "Neboj," odfrkla si Kat, načež se usadila na jednom ze sloupků. Mladík omámeně vydechl. Rukama se opřel o ohradu, pohled upírajíc na město před sebou. "Je to nádhera," pokýval obdivně hlavou. "To jo. Vždycky se sem ráda vracím," pousmála se. "Opustila si to tu někdy?" zajímalo jej. Kat zavrtěla hlavou. "Ne úplně," přiznala. "Nejsem jako Justin. Tohle město je pro mě domov a zdejší obyvatelé rodina. Nemohla bych se jen tak sbalit a odejít," v jejím hlase byla jasně patrná hořkost. "Něco tě trápí," poznamenal Charles. "Nebudu se vyptávat, jen..." položil jí ruku na rameno a vřele se na ní usmál. "Kdyby sis někdy chtěla promluvit, jsem tu pro tebe." Onu možnost Kat okamžitě zavrhla. Zavrtěla proto odmítavě hlavou. "Bohatě stačí, že děláš psychologa jednomu Knightovi," uculila se. "Nemusíš na sebe brát tíhu celého světa," upozornila jej, sledujíc, jak se v dálce míhají malé barevné tečky, představující auta. Takhle z dálky vypadalo její rodné město daleko přívětivěji. Když se člověk ocitl uprostřed něj, muselo se mu zdát chaotické. Takhle však působilo klidně a uspořádaně. Kat však zmatek, jež v něm mnohdy vládl, svým způsobem uklidňoval. Nemusela díky němu myslet na ten, jež se odehrával v jejím nitru.