Poté, co hnědovlasá dívka utekla z obývacího pokoje, nastalo v místnosti ticho. Nikdo netušil, jak reagovat. "Tak to se nepovedlo," ozvala se jako první zrzavá dívka. "To teda," přitakal Justin, jež si od své mamky převzal stále usmívající se děvčátko. Jen co tak udělal, přistoupil k němu jeden z jeho nejbližších přátel. "Pěkně si mi to zavařila," pronesl směrem k Natali. Pohladil ji po tvářičce, než se rozloučil se zbytkem přítomných a s poněkud nešťastným výrazem zamířil ke dveřím. Všichni zúčastnění by mu rádi poradili. Jen jeden měl však takovou moc. A právě ona osoba v onu chvíli sváděla vnitřní boj. Nebyla si jistá, zda by tím celou situaci ještě více nevyhrotila. Když se však mladý zpěvák natáhl po klice, hodila všechny obavy za hlavu a rozhodla se prostě zariskovat. "Dominicku!" Hnědovlasý mladík se otočil po blonďaté dívce, jež stála za výrazně menší zrzkou. "Až do sedmi bude v Šálku. Tak kdybys měl zájem..." Ani to nedořekla a už mladík otevíral dveře a vybíhal z domu. "Prosím!" zaúpěla Beth, když se za ním dveře zabouchly. "Ať to dobře dopadne," kňukla, nechávajíc se obejmout starším bratrem své kamarádky, jehož kdysi nemohla vystát. "Teď už je to jen na nich." Měl pravdu. Nikdo z nich už pro ně nemohl udělat nic víc.

Klepání na prosklenou část dveří přimělo snědou dívku dojít otevřít. "Máme zavřeno," oznámila mile mladíkovi, jež zatlačil do dveří, nutíc jí tak více otevřít. "Hej!" vyjekla černovláska, čímž k sobě přilákala pozornost své nadřízené. "Hollly?" oslovila mladou brigádnici brunetka, ukládajíc čisté talíře na jejich místo. "Děje se něco?" zeptala se starostlivě. Jakmile obešla pult a její pohled dopadl na dvojici u dveří, zatajil se jí dech. "Holly, to je dobrý," vydechla, když se alespoň částečně vzpamatovala. "Pusť ho dál." Černovláska nejistě uposlechla dívčiných pokynů. Dominick se usadil k jednomu ze stolů, hledíc na jeho desku. Katherine chvíli přemýšlela, co by měla v onu chvíli udělat. Nakonec poslala Holly domů s tím, že už to zvládne. Jakmile tak udělala, uvařila dvě velké kávy. Jeden šálek položila před Dominicka, zatímco ten druhý sevřela pevně v rukou, sedajíc si naproti mladíkovi. "Díky," zamumlal zpěvák. Nezvedl k dívce však pohled a dokonce se ani nenatáhl po hrnečku. Katherine těžce polkla, když si všimla, jak pohledem propaluje tetování, jež mu ji mělo připomínat do konce života. "Katherine, to, co se stalo u vás..." "Ty a já mezi sebou budeme mít vždycky neuzavřenou záležitost," skočila mu Kat do řeči. V tu chvíli k ní Dominick zvedl pohled hnědých očí, jež byly tak moc podobné těm jejím. "Proto jsem s tebou chtěl mluvit už na tý oslavě," zamumlal, sahajíc si do kapsy u džínových kraťasů. "Vždycky jsem nerad vyjadřoval pocity slovně. Tak možná to takhle líp pochopíš." Katherine netušila, o čem to mluvil. Nepochopila ani ve chvíli, kdy před ní položil flash disk. "Nicku..." "Prostě si to pusť, dobře?" požádal ji. "Pokud potom pořád budeš chtít, abych vypadnul z tvýho života, tak to udělám." Jeho vážnost ji děsila. "Budu v autě," oznámil, když zamířil k východu. "Jen si to prosím pusť."

Dlouhé minuty jen zírala na dveře, než se konečně přiměla vstát. V kanceláři, jež patřila její tetě, usedla k psacím stolu. Flash disk vložila do počítače a čekala. Dech se jí zadrhl v krku, když spatřila název jediného souboru, jež byl na disku nahraný. Rozklepaným prstem spustila nahrávku, jíž bylo souzeno dotknout se nejen jejího srdce, ale i duše. "Snažil jsem se ti odpustit, ale pořád nevím jak. V očích mě štípou slzy
a v srdci tvé jméno stále mám.Vím to, vím, že city a vzpomínky jen tak nezmizí." Oči měla lesklé během pár vteřin. Srdce jí zběsile tlouklo, jako kdyby se v panice a úzkosti snažilo opustit její hruď. "Po tvářích mi slzy stékají, lidé mě bláznem tisíckrát nazvali. Odešla si a já nemám právo držet tě zpět, i když nevím proč bys mě nechala trpět." Bolest z hlubokého hlasu, jež milovala od první chvíle, ačkoli to nechtěla přiznat nahlas, jí naháněla husí kůži. "Vidím tě, když oči zavírám a cítím, jak uvnitř umírám." Znala ten pocit. Chvíle utrpení, když večer zalezla do postele. Ten okamžik děsivého uvědomění, že nikdo nepřijde. Absenci druhého těla, jež by ji konejšilo svou přítomností.

"Možná, že jednou pochopíš, proč vše zemře, když to opustíš. Čas vrátit zpět přeju si. Zpět alespoň na chvíli,
tam kde jsme se minuli. Tentokrát bych přišel dřív, abych u tebe byl až se probudíš." Několikrát zamrkala, aby zahnala slzy. Pokoušela se však marně. K pláči neměla daleko. "Snažil jsem se ti odpustit, ale pořád nevím jak. V očích mě štípou slzy
a v srdci tvé jméno stále mám.
Vím to, vím, že city a vzpomínky jen tak nezmizí." Bylo to, jako kdyby si až tehdy uvědomila, jak doopravdy to bolelo. Jak moc zničená uvnitř vlastně byla. "Proč ode mě odcházíš, když jsem ti dal všechno, co jsem měl? Včera si o mě stála a dnes už nevěříš, že já bych tě doopravdy chtěl. Pleteš mi hlavu, jako kdyby to byla jen obyčejná hra, kdy pochopíš, že vše není takové jaké se to zdá?" Jako kdyby až nyní pocítila tu zničující bolest. "Nemůžu být tím, koho budeš milovat čas od času. Chci být ten, co tě bez dovolení obejme kolem pasu. Proti ostatním budu stát, abych ti dokázal, že pro tebe bych se klidně rytířem v lesklé zbroji stal." Jako kdyby až v tu chvíli pochopila, že se mohla snažit sebevíc, ale na něj prostě zapomenout nemohla. "Nikdy jsem nebyl ten, co zrušil slib. Od chvíle, co tě znám, nemám ani na chvíli klid. Dostala ses mi pod kůži a já se bojím, co bude dál. Kdybych přiznal, co cítím, každý by se mi smál." Jak můžete zapomenout na někoho, kdo je vaší součástí? "Snažil jsem se ti odpustit, ale pořád nevím jak. V očích mě štípou slzy a v srdci tvé jméno stále mám. Vím to, vím, že city a vzpomínky jen tak nezmizí." Jak můžete opustit někoho, komu jste dali kus sebe?

"Jsi snem každého kluka, co dobrý vkus má. Nikdy jsem nebyl tím, kdo na sladké řeči dá. Mé srdce sis získala hned, jak jsem tě spatřil, bylo to jako kdybych až tehdy zjistil, že to tobě jsem vždy patřil." Už se nesnažila být silná. Veškerá snaha udržet všechny pocity v sobě byla pryč jako lusknutím prstu. "Možná, že jednou pochopíš, proč vše zemře, když to opustíš. Čas vrátit zpět přeju si. Zpět alespoň na chvíli, tam kde jsme se minuli. Tentokrát bych přišel dřív, abych u tebe byl až se probudíš." Rukou si zakryla ústa, čímž se snažila alespoň částečně utišit své vzlyky. Zlomené srdce bolí. O to víc, když největší podíl na tom máte vy sami. "Vidím tě, když oči zavírám a cítím, jak uvnitř umírám." Přestože poslední slova písně byla tichá a mohla se mnohým zdát jako pouhý přelud, Katherine se zaryla hluboko do paměti. Nejen proto, že patřila Dominickovi, ale také proto, že to tak sama cítila.

Prudce vstala a aniž by se zabývala zamknutím kavárny, vyběhla na parkoviště, hledajíc jedno konkrétní auto. Pochybovala, že bude schopna na onu píseň někdy zapomenout. Byla to jedna z těch, o nichž víte, už když je slyšíte poprvé, že vás budou pronásledovat až do konce života. Některé písně měly tu moc přenést dotyčného do určitého momentu, na nějaké místo či k nějaké osobě. Nezáleželo na tom, co všechno se mezitím změnilo v životě onoho člověka nebo zda se dokonce změnil on sám. Ta píseň a vzpomínka zůstane stále stejná napořád.

_______________________________________

1️⃣

🎶😢

💋🤗💖