Vůně kávy se nesla celou kuchyní. Drobná brunetka vyskočila na barovou stoličku a spokojeně se uculila. Do rukou vzala šálek s horkým nápojem a opatrně usrkla. Jejím tělem se rozlilo příjemné teplo s dávkou energie, jíž tak zoufale potřebovala. První měsíc prázdnin byl u konce, druhý začínal. Dalšího dne se měla konat oslava Nataliiných prvních narozenin. Ano, bylo tomu o několik dní dříve, ale jinak to udělat nešlo. Přelud měl čtyři dny volna a jeho členové se chtěli oslavy zúčastnit. Čekalo je pak nahrávání a dokonce jeden koncert, takže nebylo zbytí. Katherine to vůbec nevadilo. Tohle léto nešlo vůbec podle jejího plánu a ona už s tím byla smířená. Z planované dovolené s Justinem a Charliem nakonec také sešlo, protože měl Přelud zpoždění s nahráváním. Brunetka se na mladíky nezlobila. Mrzelo jí to, to ano, ale nijak jim to nevyčítala.

Každoroční týden na chatě s holkama také proběhnout neměl a to z jednoho prostého důvodu. Nemělo to smysl. Vždycky byly čtyři. Vždycky. A nyní? Ano, mohly tam jet ve třech, ale Kat měla pocit, že by pouze překážela. Navíc si Bethany s Ariou zasloužily nějaký ten čas pro sebe. Za poslední dva týdny jí často hlídaly, a když už si malou nevzaly k sobě, připojily se alespoň ke Kat na procházce. Dělaly toho pro ně tolik a ona se cítila být jejich dlužníkem. I proto je přemluvila, aby si ten týden užily samy. Aby na chatu tentokrát jely jen ony dvě. Dívky sice nejprve protestovaly, ale když ve skupinové konverzaci souhlasila i Elena, rozhodly se poslechnout.

Co my víme? Třeba tam příští rok pojedeme opět společně.

A všechno zase bude jako dříve.

Ony zprávy od Eleny jí ležely v hlavě. Nic už nebude jako dřív. Pomyslela si. Poslední dobou měla až příliš času na přemýšlení. Rozebírala všechny své chyby. Přemýšlela nad tím, co mohla udělat jinak. Možná, že kdyby se nechytla s Lexi, nikdy by se blondýnka nerozhodla ujet. Možná by ještě žila. Kdyby tehdy našla Chloe dřív, nemusela strávit tolik měsíců v kómatu. Měla si všimnout, že je něco špatně. Že je toho na její tetu moc. Měla jí víc pomáhat. Měla být lepší neteří, lepší kamarádkou. Měla být něčím víc. Zaobírala se minulostí, jíž už změnit nemohla. Sama sobě namlouvala, že za to mohly výčitky. A možná, že z části i ano. Především to ale bylo tím, že nebyla schopná hledět do budoucnosti. Až příliš se totiž bála toho, co by v ní mohla spatřit.

Překvapilo ji, že automaticky usedla na zadní sedačku, aniž by z toho měla zvláštní pocit. Její život už dávno nebyl jako dřív a ani už takový být nemohl. Ujistila se, že je její neteř správně připoutaná, a jakmile zapnula svůj pás, kývla na Tylere. Cesta na letiště se zdála být až příliš dlouhá a krátká současně. Stačila si projít tisíce možných scénářů, jak by opětovné setkání se členy Přeludu mohlo vypadat, ale rozhodně se na něj nestihla psychicky připravit.

"Koukej, kdo tam je, zlatíčko," ukázala hnědovlasá dívka na mladého muže, jež se vynořil z letištní budovy. Jako kdyby tušil, kde se dvě ze tří nejdůležitějších žen v jeho životě nachází napravo od něj, otočil se jejich směrem. S úsměvem jim zamával, když se zastavil. Čekal na čtveřici svých kamarádů, jež se na rozdíl od něj loudala. "Vidíš, Natali? Řekni taťkovi ahoj," usmívala se Kat, ačkoli byla značně nervózní. Netušila, co od členů Přeludu očekávat. Počítala s tím, že ohledně Charlieho a Daniela bude všechno v pořádku. S Philipem k sobě nikdy nijak zvlášť blízko neměli, takže jeho reakce ji až tak moc netrápila. Co se ale týkalo Dominick, tak byla stále nesvá. Pochybovala, že se to kdy zlepší. Nepřišlo jí možné, aby po jeho boku dokázala být klidná. Dělat, že se nic nestalo. Že je nepojí jiná než pouze přátelská minulost. Je těžké zapomenout. Není to však nemožné. Pokud člověk ovšem zapomenout nechce a stále se v myšlenkách vrací k tomu, co bývávalo, šance na úspěch se zásadně snižují.

Zbývající členové Přeludu se vynořili z letištní budovy akorát ve chvíli, kdy děvčátko v dívčině náručí pozvedlo ručičku a zamávalo, za což jej jeho teta odměnila polibkem do vlasů. Několikrát přemýšlela nad tím, jestli to opravdu mohla dokázat. Jestli si neukousla až příliš velké sousto. Přeci jen výchova dítěte byla velká zodpovědnost. Zatímco Kat o sobě pochybovala, Justin jí bezmezně důvěřoval. "Tata!" Kat vyvalila oči. Byla zvyklá, že Natali mumlá a opakuje slabiky. Většinou šlo ale jen o dětské žvatlání a sem tam něco, co připomínalo buď teta a nebo bába. Tohle bylo poprvé, kdy nějakým oslovením dítko reagovalo na Justina. "Tata!" opakovalo děvčátko, natahujíc ruku směrem, kterým stál Katherinin starší bratr. Brunetka nedokázala zastavit šťastný smích. "Ano, zlatíčko. Táta."

_______________________________________

Takže ještě jedna zítra, a pak dvě v neděli 😍💖

3️⃣

💋🤗💖