Před hodinou jsem se ubytoval. Teď jsem ve městě.

Při oné zprávě se její tvář rozzářila. Už se nemohla dočkat, až Justina zase uvidí.

Pošli mi adresu a číslo pokoje. Sejdeme se tam za tři hodiny?

Na náměstí akorát probíhal trh. Lidi se motali jeden druhému pod nohy. Díky živé hudbě nebylo tolik patrné překřikování jeho návštěvníků. Katherine si už nepamatovala, kdy zde byla naposledy. Matně vzpomínala, že to bylo se Sarah, její mamkou. Možná rok a půl zpátky? Netušila. Co však věděla jistě, bylo to, že od příchodu Přeludu, Lexi a nakonec i Natali do jejího života, jej nenavštívila ani jednou. Chybělo jí to. Chyběl jí čas, který trávila se svou mamkou. Od narození malé Natali spolu nikde samy nebyly. Sarah pracovala v Šálku v nedalekém městečku, zatímco Kath se starala o svou malou neteř. Když měla žena náhodou volno, hlídala většinou malou, aby si její dcera mohla užít volný večer s přáteli. Nyní si dívka slíbila, že si na jeden den zařídí hlídání u Chloe a donutí Sarah, aby si společně zašly alespoň na kafe. Možná by se mohly sebrat a odjet se podívat třeba na nějaký zámek. Sice stále žily pod jednou střechou, ale každá měla v podstatě svůj život, v němž tu druhou už tak úplně nepotřebovala. Jakmile by však nastala krize, volala by jedna druhé bez zaváhání. Protože přestože jejich životy je mohly od sebe odvést na míle daleko, nic na světě nemohlo přerušit pouto, jež mezi sebou měly. Ať se totiž stalo cokoli, vždycky byly matka a dcera.

"Ahoj, Katherine." Hnědovlasá dívka se otočila po hlase, jež v ní vyvolával mnoho pocitů na jednou. Netrpělivě pátrala očima ve svém okolí. Její pohled nakonec přeci jen dopadl na velice pohledného mladého muže, jehož nebylo možné přehlédnout. Hlavou jí běžela jedna vzpomínka za druhou a ona se marně snažila vzpomenout si, jak se dýchá. Neuniklo jí, jak ji oslovil. Katherine. Nestávalo se moc často, že by jí tak říkal. Znělo to tak neosobně, cize. "D-Dominicku?" zadrhla se. "Jak se ti daří?" zeptala se, když se alespoň částečně vzpamatovala. Nemohla tomu uvěřit. Bylo to už přes dva měsíce, co jej viděla naposledy. Snažila se zapomenout, a když se konečně zdálo, že by se jí to mohlo podařit, objevil se znovu v jejím životě. "Teď už dobře, když tě vidím. Moc si mi chyběla, lásk..." "Katie! Tady jsi, zlato. Otočím se na minutku a ty jsi pryč," zasmál se černovlásek, jež se k dvojici mladých lidí přihnal. Do dívčiných tváří se nahrnula krev hned, jak jej spatřila. O jeho společnost v onu chvíli stála ze všeho nejméně. "Katherine, představíš mi svého kamaráda?" povytáhl zpěvák obočí. Snažil se působit klidně, ale Kat v něm už dávno uměla číst. Celá ta situace mu byla stejně nepříjemná jako jí. "Dominicku, tohle je..." "Jsem Rick. Katiein přítel." skočil brunetce do řeči černovlásek, natahujíc k druhému mladíkovi ruku. Ten si založil ruce na hrudi. Brunetka otevřela ústa, aby začala protestovat, ale to už ji Rick za ruku stáhl za sebe. "Pak vám přeju jen to nejlepší." Při Nickových slovech píchlo dívku u srdce. "Jen si pamatuj, že jestli jí ublížíš, tak z tebe vlastnoručně vymlátím duši, rozumíme si?"

V dívčiných očích zajiskřilo. Rick udělal krok dozadu, aby se ocitl po jejím boku, přičemž ji objal v pase, aby si ji mohl přitáhnout blíže k sobě. Právě díky onomu gestu se celá situace stala ještě více nepříjemnou. "Proč bych jí měl ublížit?" svraštil mladý lékař obočí, načež vypnul hruď, připraven k útoku. "Nenechám ji utéct, jako vy," rýpnul si. Kat položila jednu ruku na jeho hrudník, snažíc se jej krotit. Hnědovlásek udělal krok vzad, jako kdyby jej někdo udeřil. "Máš pravdu," přiznal zlomeným hlasem. Jeho tvář zůstávala klidná, zatímco v hnědých očích se zračila bolest, zoufalství. "Nechat ji jít byla největší chyba, jakou jsem kdy udělal." Rickovi nevěnoval ani postranní pohled. Jeho oči se soustředily na ty, jež jim vždycky byly svou barvou tak moc podobné. Kat se chtěla rozběhnout a schovat se před světem v jeho náruči jako už mnohokrát předtím. Tentokrát však věděla, že nemůže.

Všechno bylo jinak. Rick byl tím, co bylo jinak. Věděla, že přestože měl své chyby, měla s ním šanci na normální život. Na život, který si vždycky přála. Věnovala Dominickovi mírný úsměv, když ji mladý lékař pohladil po zádech, dávajíc jí tak najevo, že je čas jít. "Hned přijdu," pobídla jej k odchodu. Rick ji poněkud neochotně poslechl. "Ráda jsem tě zase viděla, Dominicku," zamumlala s mírným úsměvem. "Přeju ti jen to nejlepší." "To samý tobě, lásko," přistoupil k ní o krok blíže. Dech se Kat zadrhl v krku, když se k ní naklonil. "Jen si pamatuj, že jsem tu vždycky pro tebe. Pořád tě miluju." Než stačila cokoli říct, obrátil se k ní zády, nechávajíc se ulicí vést k nedalekému hotelu, ve kterém se s Katherine před rokem oficiálně seznámil. Taky tě pořád miluju.

_______________________________________

💞6️⃣💞

💋🤗💖