Téměř čas vypovězení lidí do Třetího Kruhu a dvě hodiny po uvěznění Smrti a Zvířete

Stefan kráčel měkkou trávou vedle své vyděšené družky.

Byly tomu dvě hodiny, co je vojáci se symbolem Života na zbrojích vytáhli z domovů a teď je hnali křovinatou plání k velkému jeskynnímu komplexu. Všichni tušili, že se něco vážného stalo. Život by se nikdy neodvážil takhle vážně zakročit proti lidem, i když se vědělo, že je nemá v lásce. Pravděpodobně jej Zvíře a Smrt podpořili a zradili lidskou rasu.

Jeho družka byla uslzená modrooká tmavovláska. Tiskla se k němu a otírala si kapesníčkem slzy. Ze začátku se pokoušel ji utěšovat, ale teď to již vzdal. S každým krokem působila více a více smířeně, jak jí slzy usychaly. Tuto reakci pozoroval na všech mladých i starých obličejích v zástupu lidí, kteří byli ze svých domovů hnáni jako dobytek.

„Stefi?" Ozvala se žena, která do něj byla zavěšena.

„Ano, zlato?" Tušil, na co se ona žena chce zeptat.

„Kde jsi byl tak dlouho? Nebyl jsi od úsvitu doma. Měla jsem strach."

„Nemusíš se bát, já se o sebe vždy postarám." Naklonil se a políbil ji do vlasů, které voněly jako luční kvítí. Shayde voní lépe, divočeji, proběhlo mu hlavou.

Chytla jej za ruku, v níž svíral polovinu amulet. „Co je to?"

„Jen talisman. Na ochranu naší rodiny. Podívej." Pověsil jí talisman na krk a políbil na spánek. „Budeme v bezpečí."

***

V jeskyních bylo chladno a přítmí, narušené pouze pochodněmi, které nesli vojáci.

Na konci kamenné chodby zářila modrá trhlina a pulzovala světlem. Stefan se zachvěl a ohlédl se na svoji družku s otázkou na rtech, zda jí není zima. Nikde ji ovšem nespatřil. Už byl téměř u trhliny. Otočil se a zrakem projížděl vyděšený dav za ním.

„Další!" Ozval se hrubý hlas strážce u trhliny, kterou udržovala skupina mágů také se symboly Života na hrudích.

V tom svoji družku spatřil v davu lidí, jak se k němu prodírá. Vydal se k ní, ale ruka vojáka ho nesmlouvavě chytila za rameno. „Potkáte se na druhé straně. Jdi!"

„Ne. Ne. Musíme projít spolu." Stefan natáhl ruku k ženě. Už byla téměř u něj. Nemůže ji opustit...nemůže projít sama...

Tehdy jej z každé strany popadl jeden voják a rázně ho strčili do trhliny. Jak klopýtal dozadu, jeden z mágů zamumlal tichá slova. Na okamžik trhlina ztmavla a přesně v tu chvíli do ní Stefan spadl.

Okamžitě poté se trhlina znovu ustálila a vojáci do ní hnali další a další lidi.

***

Padal nicotou a ledový vzduch jej švihal do tváře. Vítr mu vytrhával křik z plic.

Dopadl na kamennou studenou zem tak prudce, až se mu zatmělo před očima, ale kupodivu ho nic nebolelo a žádnou kost neměl zlomenou.

„Ale, ale, po tolika letech mám konečně spoluvězně." Ozval se hlas odněkud zprava, znějící jako lámání starého pergamenu.

Spoluvězně? Stefan se posadil a spatřil, že skutečně sedí v cele. Podíval se na mluvčího a rychle se instinktivně odsunul ke stěně.

V rohu sedělo zjevení, podobné dávno mrtvému a vysušenému člověku. Kůži měl hnědou a napnutou na kosti. Usmíval se a dával na děsivý obdiv své zčernalé zuby. Měl pouze bederní roušku, špinavou od prachu a zaschlé krve. Jediné, co na ně ještě neslo známky života, byly vychytralé šedé oči.

Stefan se vyděšeně rozhlédl, ale nebylo kam utéct.

Postava vstala trhavými pohyby a přešla k němu. Mladý muž strachem ani nedýchal, když se k němu přiblížila kostnatá ruka a z jeho oblečení uchopila dlouhý černý vlčí chlup.

Zjevení se znovu posadilo a hladilo chlup v prstech. Nosem se zborcenou přepážkou nasál pach. „Jsi ve velkém průšvihu, synku."

Stefan se podíval po cele a povzdechl si. Očividně...

„Ne, tohle nemyslím." Děsivě skřípavě se zasmál mrtvý člověk. Ukázal na chlup. „Tvá...dívka je pěkně divoká, není-liž pravda?"

„Je to vlkodlak." Pronesl Stefan zaraženě. Ani se nesnažil lhát, ty šedé oči mu provrtávaly kosti a viděly vše.

„Ne. Není." Stvoření si prohlíželo chlup.

Shayde že není vlkodlak? To nemůže být pravda. To stvoření mu lže. Musí.

„Tvá milá je něco mnohem nebezpečnějšího a prohnilejšího než obyčejné psisko." Postava se v tomto vyžívala.

„Co je zač?" Vyhrkl Stefan netrpělivě.

„Ona je Zvíře. Tvá milá je jedna ze Tří. Lhala ti, ale já ti mohu dát dar, který ti umožní se jí vyrovnat."

Stefan se zarazil, ale ty šedé oči mu to potvrzovaly. Shayde, tedy spíše Zvíře, si s ním jen hrála. Mohla zabránit jejich vyhnáni, ale nic neudělala. „Ano, chci ten dar." Procedil mezi zuby. Shayde dostane pomstu. Teď si on pohraje s ní.

„Pojď tedy blíž." Zjevení natáhlo ruku, a když Stefan přišel, vrazilo si jeho ruku do hrudi.

Stefan sevřel hladké studené srdce a vytrhl jej.Nestihl si jej ani prohlédnout, jelikož se okamžitě rozpadlo na prach, který jeho kůže vstřebala. Žilami se mu najednou rozeběhla ostrá bolest. Padl na kolena. Dost! Už dost!